Tajemství krystalů - Krystal Země [DOKONČENO]

13.kapitola

Nebyla jsem schopná slova. Jen jsem na něj zírala s pusou otevřenou dokořán. Drak si mezitím sedl a jen na mě koukal.
„Ehm.. já..no, co tu děláš?" dostala jsem ze sebe.
„Přišel jsem za vámi, chci vám pomoct," řekl a sklonil ke mně hlavu. Znovu jsem viděla jeho oči, ty modré krásné oči.
„S čím?" zeptala jsem se nechápavě.
„S ukradením krystalu Země," řekl a usmál se.
„Cože?"
„Vím, proč jste přišli," řekl. Nevěděla jsem, co říct, tak sem tam jen tak stála. Za nedlouho přišel Arhes.
„Co tu děláš Blaezi?" zeptal se.
„Chtěl jsem se seznámit s novými přáteli," řekl a nespustil ze mě oči. Věděla jsem, že toho draka odněkud musím znát. Přišel mi tak povědomí.
„Je už pozdě, měli by jste se vyspat. Jeden ze strážců má hlídku, pohlídá i vás kdyby se něco stalo, takže se můžete všichni pořádně vyspat," řekl Arhes. „Zítra ráno si promluvíme," a odešel. Venku jsme zůstali jen my čtyři. Já, Mitch, Donny a Blaez.

Nemohla jsem vůbec usnout, pořád jsem myslela na toho černého draka. Proč by nám pomáhal. Nešlo mi to do hlavy, proto jsem se šla projít, abych si urovnala myšlenky. Nedaleko jeskyně jsem našla malý rybníček, sundala jsem si boty a ponořila nohy do studené vody. Musela jsem uznat, že tu bylo celkem hezky. Zavřela jsem oči a vychutnávala si ten večerní teplý vánek, lehla jsem si na záda a odpočívala. Když jsem otevřela oči, vyjekla jsem.
„Áááá," nademnou stál Blaez. V rychlosti jsem se posadila.
„Promiň jestli jsem tě vylekal," řekl a posadil se vedle mě.
„Co tu děláš?" zeptala jsem se vyděšeně.
„Probudila jsi mě, když jsi vstala, tak jsem šel za tebou," řekl. Podívala jsem se na něj a v té tmě jsem viděla jen, jak mu září oči. S nocí dokonale splýval.
„Ty si Blaez, že ano?" odvážila jsem se zeptat po chvíli, přikývl. Byl zcela jiný než ostatní draci, byl i jiný než Arhes.
„A ty si Lauren," řekl hned na to. Chvíli bylo ticho, oba jsme jen tak pozorovali nebe a hvězdy na něm.
„Proč nám chceš pomoct?" zeptala jsem se šepotem. S odpovědí si Blaez dal na čas.
„Protože to tak má být."
„To nechápu," řekla jsem. „Přijde mi jako bych tě odněkud znala, jen nevím odkud," řekla jsem a podívala se na draka. Zdálo se, jakoby ho to překvapilo.
„Mám ten stejný pocit," řekl a usmál se. Po chvíli jsme vstali a šli spát.

Seděla jsem u jezera a vychutnávala si jemný vítr, který si pohrával s mými vlasy. Ryby ve vodě každou chvíli vykoukly z vody a zase se ponořily. Slunce bylo přímo nade mnou a neuvěřitelně pálilo. Něco mi svítilo do očí, nějaký odlesk z vody. Chtěla jsem pro to sáhnout, ale někdo mě stáhl zpět.
„To nedělej," řekl silný hlas. Otočila jsem se a nade mnou stál mladý kluk. Mohlo mu být stejně jako mě, tak pětadvacet let. Byl překrásný, černé delší vlasy, vypracovaná postava a ty oči. Byly modré, dokonalé modré jako oceán. Na sobě měl bílou košili, hnědou koženou vestu bez rukávů a modré kalhoty.
„Kdo jsi, zeptala jsem se? A proč bych to neměla dělat?" mladík se jen usmál. Měl překrásný úsměv.
„Nemám jméno. Voda je nebezpečná, může tě stáhnout na dno a už se nedostaneš ven," řekl.
„Jak to, že nemáš jméno, každý ho má," řekla jsem se smíchem.
„Ano, a jak se tedy jmenuješ ty?" zeptal se a posadil se vedle mě.
„No já, jmenuji se.. ehm, jmenuji se," nemohla jsem si vzpomenout na své jméno.
„Vidíš, nikdo tu nemá jméno," řekl a zasmál se.

Ze snu mě probudila veliká rána.

_______________________________________

Tak tady je další kapitola, co na ní říkáte ? Jinak, tento příběh bude rozdělen do 4 "knih". Jenda kniha = jeden krystal :)

Doufám, že alespoň někomu z vás se tento příběh líbí a byla bych ráda za jakýkoliv ohlas. Momentálně nepřidávám pravidelně, jelikož jsem pracovně vytížená :) Ale chtěla bych přidávat častěji :) MUSÍM !! Strašně mi chybí psaní :)

Tak snad se vám budou i další knihy líbit :) Mám jich v záloze hned několik .. cca 5 a víc :D

Vaše Ter ♥