Tajemství krystalů - Krystal Země [DOKONČENO]

15.kapitola

 Sera vzlétla a začala útočit na Blaeze. Začala po něm chrlit oheň, naštěstí se vyhnul vzlétl a začal se Serou bojovat. Byl skvělý bojovník na to, že byl drak.
„No tak Len, dělej. Už si jenom kousek," křičeli na mě kluci. Byla jsem tak uchvácena bojem draků, že jsem skoro zapomněla, proč tady jsem. Rychle jsem se vzpamatovala a pokračovala v loupeži krystalu. Už jsem byla těsně u něj, jen jediný skok a mohla jsem krystal vzít. Znovu jsem se zhluboka nadechla, jako před každým skokem. Jenže jsem špatně odhadla dálku mezi pohybujícím se kamenem a vysokým sloupem, špička nohy mi sjela. Jen tak tak jsem se zachytila rukou. Meč mi vypadl z ruky. ' Sakra!' zaklela jsem v duchu. Nechala jsem meč mečem a chytla se i druhou rukou sloupu. Musela jsem se nějak vyškrábat nahoru, ale jak. ' Tak jo Len, teď se uklidni, zvládneš to. Přeci nejsi nějaké tíntítko. Zvládneš to, nadechni se a pořádně zaber.' V tu chvíli jsem se zkusila vyhoupnout nahoru. Nic ani o píď.
„Kluci já se tam nedostanu, musíte vy," křikla jsem stěží.
„Len to zvládneš, makej," povzbuzoval mě Mitch, ale moc mu to nešlo. Zkusila jsem to znovu, nic.
'Len no tak. Ještě jednou a pořádně.' povzbuzovala jsem se. Pořádně jsem zabrala a vyškrábala se nahoru. Skvělý zvládla jsem to, teď jen vzít krystal a vypadnout odsud. Přešla jsem ke krystalu, byl nádherný, nemohla jsem od něj odtrhnout oči. Jeho barva byla smaragdově zelená. Kolem krystalu byla zelená záře, když jsem se přiblížila, uvnitř krystalu jsem viděla květinu. Byla nádherná, mohla bych tam takhle stát celou věčnost.
„Lauren!" slyšela jsem něčí křik, který mě vytáhl z transu. Ohlédla jsem se kolem a uvědomila si, kde stojí a co dělám. Bez váhání jsem popadla krystal. Záře, která byla kolem krystalu se rozlétla po celé jeskyni, ozářila všechny v ní. Musela jsem si dát ruce přes oči. Otočila jsem se a začala skákat kámen po kameni, během chvilky jsem byla zpět u kluků.
„Máš ho?" zeptal se napjatě Mitch, přikývla jsem. Schovala jsem krystal do krabičky v batohu. Najednou se před námi vznášel Blaez.
„Kde je Sera?" to bylo první, co jsem řekla.
„Leží dole," řekl najednou Donny. Koukla jsem se dolů a Sera opravdu ležela omráčená na zemi. Podívala jsem se na Blaeze a usmála se.
„Díky," řekla jsem, přikývl.
„Honem, nasedněte," řekl a naklonil se tak, abychom mu mohli vylézt na hřbet.
„Ale jak se odsud dostaneme? Ta díra nahoře je moc malá, nevejdeš se tam," řekla jsem.
„Tak si tu díru zvětšíme," řekl Blaez a usmál se. Vzlétl nahoru a pořád se přibližoval malé díře. Najednou zaklonil hlavu, nadechl se, ale z tlamy mu nechrlil oheň jako ostatním drakům, ale led. Vážně led. Zasáhl těsně vedle díry v rychlosti se otočil a ocasem zledovatělou hlínu rozdrtil, tím se udělal ještě větší otvor než byl předtím. Bez problémy jsme se do něj vešli. Slunce nás na malý moment oslepilo, ale během chvilky jsme znovu viděli.
„Počkej, ale co Arhes," řekla jsem najednou zděšeně. Měla jsem o něj strach, nemohli jsme ho tam jen tak nechat. Ohlédla jsem se za sebe a z otvoru, ze kterého jsme před malou chvíli vylétli my se škrábal Arhes a za ním hned Sera, Orthes a Morthes. ' Sakra. Jak se jich zbavíme.' pomyslela jsem si pro sebe. Pak mě napadlo, co po nich vystřelit šípy.
„Kluci, připravte si luk a šíp," řekla jsem za sebou kluků. „Blaezi, můžeš se naklonit tak, abychom mohli střílet?" zeptala jsem se, ale místo slovní odpovědi se Blaez bez váhání otočil na levou stranu. Připravila jsem si luk a na tětivu jsem natáhla šíp, kluci mě napodobili. Mířila jsem na Morthese a snažila se najít místo, kam ho zasáhnout.'Skvělé!' pomyslela jsem si a vystřelila. Šíp ho zasáhl do boku, ohnal se po tom, takže ho to na chvilku zbrzdilo. Neudělalo to sice velkou škodu, ale i takhle to stačí. Začali jsme s kluky střílet jeden šíp za druhým. Sera padla na zem jako první, střelili jsme do ní bezmála deset šípů. Orthes po chvíli také padl, jediný kdo zůstal byl Morthes. Toho ale Arhes už zvládl sám. O několik minut už ležel na zemi a nemohl se hnout. Arhes k nám okamžitě letěl.
„ Musíme odtud pryč, rychle  za mnou," řekl. Všimla jsem si, že je zraněný, moc dlouho letět nevydrží. Divila jsem se, že za námi nikoho draci neposlali. Jakoby nás nechali jen tak odletět. Ale něco mi říkalo, že se s nimi ještě setkáme.  

***

Tak nová kapitola. Snad se líbila. Už sepisuji druhý díl :) Doufám, že se někomu bude líbit Ani nevím zda to někdo čte, no ale snad se někdo najde a nepíšu to sem jen tak .. i když .. někam si to ukládat musím a třeba na to jednou někdo narazí :)