ACH, ANO! *[CZ]*

PROLOG

ONA

Je mi to líto!

Je mi to líto!

Je mi to líto!

Čtyři slova, která jsem jednu dobu neustále poslouchala. Od rána do večera. Dny, týdny, měsíce. Půlrok byl konečná stanice. A byla to poslední čtyři slova, o které jsem měla zájem. Slyšet je. Vidět ta otevřená ústa známých i neznámých lidí, jejichž hlasivky stvořily ty zpropadené čtyři slova. Je mi to líto! Lepší než upřímnou soustrast. Co je na tom upřímného?! Rozhodně jsem v tom nic takového neviděla. Byl pryč. To jediné moje hlava pobírala. Byl pryč.

On byl pryč.

Ležel dva metry pod zemí na opačném konci města.

John Warren.

Milovaný manžel.

A dnešním datem tomu byl přesně rok. Dvanáct měsíců, co jsem stála na hřbitově a dívala se na čerstvě upravený hrob. Celá oblečená v černém se slunečními brýlemi, které zakrývaly červené oči od pláče a týdenní šedé kruhy pod očima. Mé ruce, špinavé od hlíny, se bez přestání chvěly. Smuteční obřad se konal krátce po poledni a o několik hodin později pojala země mého muže do svých útrob. Prach jsi a v prach se obrátíš, byla poslední slova, co jsem ten den slyšela. Stála jsem tam, dokud slunce nezapadlo za obzor a nepřivítala mě tma. Dívala jsem se na mramorový náhrobek a nemohla tomu uvěřit. Stačil jeden kratičký moment a vše bylo jinak.

Celý svět se mi zhroutil před očima.

Měsíc za měsícem jsem ležela v posteli a nevylézala, pokud to nebylo potřeba. Brečela jsem, křičela nebo rozbíjela vše, co mi přišlo pod ruce. Nejčastěji jsem si během dne představovala, že je John stále se mnou. Dokud nás smrt nerozdělí, to jsme si jednoho slunečného dne slíbili. Očekávala jsem, že nás rozdělí spíš nějaká krize s tou současnou rozvodovostí. Ale na smrt jsem vůbec nepomyslela. Kdo ano, když bylo všechno dokonalé. Myslí jsem si nechala proplouvat staré, pevně vyryté vzpomínky až po ty nejnovější. Nejnovější? Jak se to vezme...

Třeba náš první rozhovor, který se odehrál před deseti lety...

„Proč bych vám měl dát to místo, slečno Lustová?"

„Protože... jsem pracovitá, nevadí mi přesčasy a kreativita je mé druhé jméno."

„Ano, to vidím. Samé doporučující dopisy. Ale ten věk?!"

„Co je s ním?"

„Není vám ani pětadvacet, že?"

„Ano."