ACH, ANO! *[CZ]*

KAPITOLA 7

ONA

Sobotní večer s Willem byl bezkonkurenční. Jako vždy. Přijela jsem domů krátce po třetí hodině ranní a nechtělo se mi jít spát. Mareo se vzbudil mým příchodem a dožadoval se péče. Podrbala jsem ho po teplém tělíčku a odešla se převléct do plavek. Můj malý brouček mě následoval ven na zahradu a usídlil se na oblíbeném místě. Vlezla jsem si do vyhřáté vody bazénu a jen tak si chvilku užívala jeho příjemnou teplotu. Začala jsem plavat o moment později a užívala si sladkou tečku za večerem. Desetkrát tam a zpět byla moje kratší štafeta. Po ní jsem ležela ve vodě a sledovala noční dění na obloze. Černočerná tma se prala s hvězdami o právoplatné místo.

Vzpomněla jsem si na Willova tvrdá slova. Nevěru odsuzuji! Nevěřím na lásku! Slova mi pěkně pohnula se žaludkem. Měl pra... Nestihla dojet myšlenka v mé hlavě, protože v tu chvíli mě dostala bolestivá křeč v lýtku. Vykřikla jsem a nějakým způsobem se doplazila ven z bazénu. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se rozmasírovat bolestivé místo. Uslyšela jsem prásknutí dveří a z vedlejšího domu vyběhl soused, jehož jméno mi bylo záhadou. Měl na sobě jen trenýrky. Obyčejné trenýrky černé barvy. A to jeho tělo. Takhle jsem ho ještě neviděla. Byl to prostě kus chlapa. Ani jsem se nedivila, že jsem si ho tolikrát představovala jako milence. Na co to zase myslím?!

„Stalo se vám něco? Slyšel jsem výkřik." Zeptal se s upřímností v hlase.

„Už jsem v pořádku. Byla to jen křeč v lýtku. Děkuji za starost."

„Nemáte zač, paní Warrenová. Od toho jsou přece sousedi."

„To je hezké, pane... Pardon, vaše jméno mi nějak vypadlo."

„Edwards. Trevor Edwards. Ale klidně mi říkejte Trevore."

„Dobře, ale jen když mi budete na oplátku říkat Evelyn."

„Platí. A opravdu nepotřebujete pomoct?"

„Ne, ne. Nějak to dovnitř zvládnu. Dobrou noc..."

„Dobrou noc..."

Dobelhala jsem se do kuchyně a vyhrabala z lékárničky uvolňující gel. Přitom jsem se podivovala nad chováním svého souseda. Byl neuvěřitelně nápomocný a obětavý. Milé! Vypadal, že by se za mnou vrhl i do vody. Učiněný zachránce. A také to byl náš nejdelší rozhovor. Trevor, přitažlivý soused. Jeho hnědé oči mě pravidelně uchvacovaly při každodenním pozdravu. Jen pozdrav. Nikdy nic víc. Trošku se vzhledem podobal vojákovi. Nakrátko střižené hnědé vlasy. Mohutná svalnatá postava. Ty jeho pevné ruce. Zatoužila jsem strávit nějaký čas v jeho objetí. A nejen to. Chtěla jsem políbit jeho velká ústa. Přisát se k němu a vychutnávat si vše, co by mi mohl nabídnout. Určitě by to neskončilo jen u polibku, ale u vášnivého sexu. Netrpěla jsem dojmem, že by byl něžný milenec. On musel být v posteli šelma. Podobný jako Will. Ale ten je ďábel!

Ale pro teď by mi stačil jen polibek. Těch mám nedostatek. Líbat se a cítit to propojení dvou lidí. Neznámých, kteří se pomalu poznávají a to nejen mluvením, ale i činy. Činy, které končí v posteli. Najít propojení duší a zároveň mít kvalitní dobrý sex. V posteli jsem se podívala ještě na poštu, jestli mě někdo nutně nepotřebuje. Přišel jediný email od Alexandry. Bylo to pár kapitol její nové povídky. Jelikož před časem zažila zlomené srdce, tak chtěla psát právě o tom. Její návrh jsem s otevřenou náručí přivítala a těšila se na její talentované vyjádření (ne)obyčejných věcí. Projela jsem text rychle očima. Dokument s příponou doc mě zarazil při posledních řádcích. Musela jsem si ho přečíst třikrát, než můj unavený mozek pochopil smysl.