ACH, ANO! *[CZ]*

KAPITOLA 6

ON

Existují lásky v našich životech, na které chceme zapomenout...

A pak jsou ty, na které nechceme zapomenout za každou cenu...

Úvod do knihy Zrcadlení od Alexandry Bellové. Ta holka ví, jak mi rozpumpovat srdce hned prvními větami. Mladá spisovatelka, která už nějaký ten měsíc spolupracuje s prdelkou. Pěkná holka, to jsem musel uznat, ale na Evelyn prostě nemá. A tak si říkám, kdy konečně přestanu soudit jiné ženy a porovnávat je s kráskou z vedlejšího baráku. Kdyby mi tak viděla do hlavy... To by se jí rozhodně nelíbilo! Kdyby se na čelech druhých zobrazovaly jejich myšlenky. Jeden den bych to bral, ale pak by mi z toho určitě začalo šplouchat na maják. Viděl bych všechno. To dobré. To špatné. Všecičko, co by mohlo člověka odhalit až na kost. A to by nemusel vůbec promluvit. Žádná lidská bytost by si nepřála odkrýt takto vše, co se jí honí hlavou. Nejen emoce. Třeba ty dvě silné jako je láska a nenávist. Byl by to jen vrchol ledovce. Ledovce, u kterého úmyslně vidíte jen deset procent ze sta.

Ach, ta fantazie...

Rád jsem ve své hlavě vytvářel domněnky. Žil jsem jimi. Tvořil jsem dohody v mé hlavě. Pěknej binec mi tam vznikl. Ale s knížkami jsem vnášel trošku pořádku do mého oblíbeného chaosu. Knížky a já, tak to byla španělská vesnice. Nebavilo mě číst už na základní škole. Mučení prvního stupně pro mě znamenala četba a hlavně literatura, která byla povinná a totálně nezáživná. Až na Oscara Wilda. Toho týpka jsem měl moc rád. Ten jediný byl pro mě snesitelný. Ale zbytek... Do dnes mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Ale to bylo. Poslední dobou jsem tomu začal přicházet na chuť. A Evelyn byla moje spojka. Prostředník mezi mým neohrabaným světem a světem knih. Měla skvělý čich na kvalitní díla. Na jejich webových stránkách, tedy stránkách nakladatelství, pravidelně přidávala příspěvky o nových knihách. Nejen o těch, co sami vydávali.

I skrze tohle jsem ji poznával. Už nebyla tak záhadná. Žena, která si úzkostlivě střežila své soukromí. Byla otevřená a upřímná. Bez obalu odhalovala své názory. A tak jsem si zamiloval další část její osobnosti. Další část, tu hravou, jsem objevil poměrně nedávno. S tím jejím hafanem. Mareo, to jméno mě nepřekvapilo. Internet byl můj věrný sluha k vyhledávání informací. Hodilo se k němu. Byl rozkošný. Co ti dva spolu vyváděli, bylo to často vážně k smíchu. Celkem pravidelně jsem je pozoroval. Honili se po zahradě. Hráli si tak, že vždycky jeden z nich skončil v bazéně.

A kdo by se pak do ní nezamiloval?

Byla prostě úžasná!

Ale nebyla to jediná žena. I Mary jsem miloval. MARY79, moje postelová polovička, která mi rozuměla jako žádná jiná žena. Milenka a kamarádka zabalená jako vánoční dárek. A každý týden jsem si ji rozbaloval. Jako malý kluk. Každá sobota byla mým Štědrým dnem. Oblíbený den už nebyl jen jedenkrát v roce. Nevím, kdy jsem si přesně uvědomil tu prekérní situaci, do které se můj zadek dostal. Nebo můj mozek. Srdce? A to, že jsem se vlastně zamiloval do dvou žen. V mnoha ohledech si byly podobné. Ale také rozdílné.

Milovat dvě ženy... Vždycky jsem si myslel, že je to nemožné...

Ale...

Možné je všechno, pokud tomu věříme...

A tohle se mnou dělají knížky. Z obyčejného týpka se stává inteligentnější muž. Nepotřebuji školu k tomu, abych ukázal svůj selský rozum smíchaný s pořádnou špetkou prověřené moudrosti. Knihy, které získaly označení BESTSELLER. A když jsem u toho. Musel jsem si postavit ze dřeva knihovnu, abych měl kam dávat své nové přírůstky. Během dvou měsíců jsem se stal majitelem deseti knih. Různá témata, která nejen mě překvapila. Erotika, osobní růst, krimi, drama, umění, dětská knížka, komiks, kuchařka, historie a vojenství. Měl jsem neblahý pocit, že se ze mě stával knihomol. Knihomol a ne knižní mol, jak mě označil kamarád. Někdo by opravdu neměl chlastat. Večer jsem si četl místo sledování televize. Sport měl prostor jen jednou týdně. I pivko jsem omezil jen na víkend. A žádný tvrdý alkohol!