ACH, ANO! *[CZ]*

KAPITOLA 12

ON

Skončil jsem sám...

Bez Mary.

Bez Evelyn.

Dostal jsem kulku do srdce a odešel domů jako zpráskaný pes. A kdo by se divil. Milovat dvě ženy byla nebezpečná věc a teď nemám ani jednu. Obě dvě mě odmítly. Ještě ten večer jsem se zpil do němoty. Našel jsem trávu schovanou z dob... Sakra, to musí být hodně dlouho! Ubalil jsem zručně obsah do papírku a zapálil si zapalovačem na krb. První šluk – nešluk mě málem zabil. Následovalo dávivé kašlání a bušení si do hrudi. Lokl jsem si whisky a zkusil další kolo. Ještě párkrát se tento cyklus opakoval, než se se mnou pokoj zběsile zatočil. Ocitl jsem se na horské dráze, která měla namířeno na moje rozervané srdce. Miloval jsem dvě ženy. Byl jsem král bláznů. Byl jsem...

Byl jsem namrdaný jako dráteník!

Myšlenky se mi vracely tam, kam jsem kurevsky nechtěl. Jako kdybych znovu cítil Mary na svých rtech a těle. Horkou, vzrušenou a vykřikující moje jméno. Jméno vol. 2. Jméno mého nejlepšího kamaráda. Vynalézavost zrovna ve jménech nebyla má přednost. Stejně jak jsem si bral Mary, tak jsem si chtěl vzít i Evelyn. Jedna velká a nekonečná soulož s ní. S ní... Sní...

Můj mozek přestal pracovat a upadl jsem do opileckého bezvědomí. Vůbec netuším, co se několik hodin odehrávalo, než mě probudil hlasitý zvuk. Bylo to tak blízko mě a nesnesitelné, jako kdyby někdo řezal dříví. Spadl jsem z gauče a dopadl na konferenční stolek. Byl až moc blízko. Dřevotříska se rozložila pod mou vahou a zanechala za sebou změť součástí. Na obličeji jsem byl mokrý. Co to sakra! Ach, to já! Nemotorně jsem vstal a mířil do koupelny. Chtělo se mi tak strašně... A než jsem to stihl dopovědět, tak šavle přistála přede dveřmi do mířené místnosti. Zalezl jsem do vany, třásl se a snažil se uklidnit.

Sekundy, minuty a hodiny odpluly a ráno jsem se probudil s těžkou hlavou. A to v koupelně. Ve vaně. Vůbec jsem si nevzpomínal na to, co se minulý den dělo. Postupně si to našlo cestu do mého mozku a pochopil jsem. Včera byla sobota. Večer s Mary. Nekonečný sex s Mary. Konec s Mary. Cesta domů. A s ním začátek alkoholového opojení s travičkou zelenou. Navalilo se mi, ale ustál jsem to. Vyštrachal jsem se z koupelny a pohled na obývák mi vyrazil dech. Šavle před dveřmi, rozbitý konferenční stolek, roztříštěná flaška na zemi a také stopy whisky. A také travička, která byla snad všude. Do toho jsem zjistil, že není ráno, ale odpoledne. Udělal jsem si černou kávu do obrovského hrnku a to bez cukru a po vypití jsem začal uklízet nepořádek.

Nádhera, Trevore! Tohle se ti opravdu povedlo!

Týden uplynul a po Evelyn nebylo ani vidu ani slechu. Žádný pohyb v jejím domě mě zneklidnil, a když jsem uviděl vycházet Alexandru Bellovou, tak můj odchod z domu musel vypadat vtipně. Rozrazil jsem vchodové dveře a vzápětí na sebe pohlédl, co mám vůbec na sobě. Uf! Tričko a tepláky. A obojí nebylo zahanbující. Nadechl jsem se a vyšel k slečně spisovatelce.