ACH, ANO! *[CZ]*

KAPITOLA 13

ONA 

O měsíc a něco později...

Dva celé měsíce jsem strávila v ráji na zemi. Práce nebo zábava, dvě hlavní náplně mých dnů. Ale netušila jsem, že se budu muset vrátit domů tak brzy. Chtěla jsem zůstat déle... Když jsem se konečně odhodlala a šla se nechat vyšetřit na pohotovost, tak mi doktor vzal krev a po rychlých výsledcích mě poslal za jinou doktorkou. Když mi jednou nepřišly měsíčky, tak jsem nad tím mávla rukou, ale když se nedostavily podruhé, tušila jsem, že se něco děje. Doktor mě poslal (ne)překvapivě na sekci gynekologie-porodnictví. Pár hodin nekonečného čekání, než na mě přišla řada. A co jsem se dozvěděla během následujících dvaceti minut, tak to mě položilo na kolena. Ne doslovně samozřejmě. Jsou věci, které čekáte a pak ty, které vůbec nečekáte. Očekávala jsem nějakou infekci, kterou zjistil v krvi a ne to, co mi s úsměvem sdělila paní doktorka.

Čekáte miminko, paní Warrenová!

Omdlela jsem a probudila se až za pár minut. Bezvědomí zpracovávalo radostnou novinku. Ležela jsem na lůžku a sestřička mě držela za ruku. Obě ženy byly tak hodné, takové zacházení jsem moc často nezažila. Rozbrečela jsem se a hladila si lehce vystouplé bříško.

Jsem těhotná!

Jsem těhotná!

Jsem těhotná!

Všechno bylo naprosto v pořádku a začínala jsem třetí měsíc, to mi sdělila paní doktorka, když jsem se uklidnila. Cestou zpátky jsem nad tím přemítala a nemohla tomu uvěřit. Čekám dítě. V mém břiše roste nový život. A Trevor bude otcem. Netušila jsem ani v nejmenším, že právě kvůli tomuto se budu odhodlávat vrátit se domů. Každý den jsem na něho myslela, ale nebyla jsem ještě schopna návratu. Ale osud si s námi pěkně pohrál a chtěla jsem být k němu upřímná.

Sbalila jsem si během jednoho dne všechny své věci, naložila jsem je do auta a uklidila dům. Majitelka se se mnou vroucně loučila, jako kdyby jí odjížděla dcera. Byla to úžasná žena a mnohokrát mi zpříjemňovala večery svou přítomností. Bydlela jen o pár ulic dál se svým manželem. Oba byli už pár let v důchodě a užívali si stáří spolu. Překypovali takovou energií, u které se mi chtělo pravidelně plakat. Těch pár měsíců jsem byla hodně přecitlivělá a teď už vím proč. A také proč jsem zvýšila svůj příjem jídla. Když jsem přibrala těch prvních pár kilo, tak mi to vůbec nevadilo.

Byla jsem tak šťastná.

A na ničem jiném nezáleželo.

Ty dva měsíce jsem si užila jako nikdy. Dělala jsem všechno, co si moje hlava zamanula. Běhání, plavání, dlouhé procházky po pláži, jóga, kalanetika, pilates, lezení po skalách, jízda na kole a masturbace. Nikdy jsem nebyla tak sportovně aktivní. Jediné, co jsem doma dělala, tak bylo běhání na trenažéru a plavání. Chůzi jsem brala za samozřejmost. A díky tomu jsem také tolik nepřibrala. Masturbaci jsem se také začala věnovat, protože když se mé myšlenky upnuly na toho, který se usídlil v mém srdci, Willa – Trevora, tak jsem musela uspokojit svoje sexuální potřeby.