ACH, ANO! *[CZ]*

KAPITOLA 11

ONA

KONEC.

Pět písmen znamenajících destrukci milostného vztahu. Ukončila jsem to s Willem. Jedna část mě se za to nenáviděla a ta druhá část byla spokojená s dosavadním řešením. Dojela jsem domů, ihned jsem usedla k počítači a vymazala svůj účet u klubu. To samé jsem provedla i s fiktivní emailovou adresou. Nikdy jsem tak rychle neuháněla domů jako dnešní noc, skoro ráno. Od pátku jsem byla sbalená na cestu. Tři kufry narvané vším možným. Oblečení, boty, spodní prádlo, šperky a kosmetika. Nejmilovanější knihy jsem uložila do dvou krabic. Třetí krabice skrývala osobní věci, bez kterých bych se neobešla. A když jsem byla u toho, tak...

Tak jsem vyklidila i věci Johna a uložila je do krabic, které jsem následně přemístila do garáže. Nebylo to tak těžké, jak jsem si zprvu myslela. John bude mít v mém srdci vždy speciální místo, ale bylo na čase skoncovat s minulostí a postavit se čelem přítomnosti. Chvíli jsem se ještě mazlila s Mareem, než nastal čas jít spát.

Sobota dopoledne značila můj odjezd. Naložila jsem všechny zavazadla a krabice v garáži, která mi umožnila provést to v tajnosti. Mareo spal po celou dobu, tak jsem v klidu udělala nezbytné věci jako vypnutí veškerých přívodů do domu. Překontrolovala jsem okna, dveře a elektrické spotřebiče, které skončily s odpojenou šňůrou. Všechno bylo zajištěno. Zamkla jsem dům, naložila jsem svoji už probuzenou lištičku a vyjela z garáže. Dveře se za námi automaticky zavřely a dálkovým ovladačem jsem je zajistila.

Uf, první část hotova!

Mířila jsem směrem k Alexandře, která měla dostat klíče od domu a chodit ho pravidelně kontrolovat. Po jedné stránce se mi chtělo odjet, ale po druhé jsem chtěla zůstat. Zase dvě části mojí osobnosti si vzájemně protiřečily, v tom co chtěly. S Alex jsme si hodinu povídaly, než jsem se konečně vydala na dlouhou cestu za znovuobjevením Evelyn Warrenové.

Té Evelyn Warrenové, která se zamilovala do svého souseda. Musela jsem na něho neustále myslet. Zbaběle utíkám před svým vyléčeným srdcem. Nesmyslné, ale tohle jsem musela, chtěla, toužila udělat. Vypadnout a nechat za sebou minulost. Aspoň na chvíli. Vím, že se jednoho dne budu muset vrátit, ale teď jsem mířila do ciziny. K moři, písku a slunci. Udělám si tam ráj na zemi. Jen já a můj chlupatý brouček.

Dvanáct hodin jízdy jsem prokládala půlhodinovými přestávkami na čerpací stanici. Jídlo, pití a hraní si s Mareem. Ten celou dobu sledoval okolí za okny nebo spal. Moje lištička mě věrně následovala. Cesta plynula a ve tři hodiny ráno jsem konečně dorazila na místo. Dům, který jsem si pronajala, byl jen pár metrů od moře. Klíče byly pod rohožkou...

Dvoupatrový prosklený skvost, ve kterém se nacházela obrovská ložnice a koupelna v patře. Dole, v přízemí se rozkládala prostorná kuchyň s jídelním koutem a otevřený prostor obýváku a také tam bylo místo pro pracovnu oddělenou regály s knihami. Vybalila jsem pár základních věcí, povlékla jsem postel s nebesy a připravila pelíšek pro Marea a konečně následovala rychlá sprcha a spánek. Probudila jsem se až kolem jedné hodiny odpolední. Můj žaludek se ihned dožadoval pozornosti. Připravila jsem jídlo nejen sobě, ale i lištičce. Granule byly pro Marea a já si dala pořádný kus čokoládové buchty a banán koupené na benzínce. Přidala jsem si jen buchtu a začala vybalovat.