Is that really you? | √

16

„Kam vlastně přesně jdeme?" zeptala se a přidala úsměv.
„Uvidíš.." odpověděl jsem a usmál se.

Zbytek cesty jsme si naštěstí jen povídali.
„Tak sem chodí jíst Luke Hemmings?" optala se a otočila se na mě.
„Jsem taky jenom člověk." zodpověděl jsem otázku a společně jsme vešli dovnitř.
„Ahoj, Luku." ozvala se jedna ze servírek, Katie.
„Ahoj, Kate." pozdravil jsem ji a Sydney naznačil, ať si sedne.
Já přešel k pultu.
„Co to bude?" zeptala se a vzala si do ruky nějaký bloček.
„Špagety." řekl jsem jednoduše a ďábelsky se usmál.
„Kdo to je?" ptala se zvědavě.
„Kamarádka." přeměřila si mě pohledem a zakývala hlavou.
„Tak si dávej pozor.." jen jsem vydal nějaký zvuk a šel si sednout.
„Ták.. Řekni mi něco o sobě.." usmál jsem se a opřel se na židli.
„Co tě zajímá?"
„Co třeba koníčky?" řekl jsem stručně a ušklíbl se.
„Tancuju a píšu." začala.
„Dál vynikám v jezení a spaní." zasmála se a já s ní.
„Co píšeš?" ptal jsem se dál zvědavě.
„Uhm.. Příběhy.." zašeptala a dělala, že to neřekla.
„O čem?" vyptával jsem se dál.
„Píšu především romantiku.. Dřív jsem psala i fan fiction.." řekla ještě tišeji.
„Na koho?" zazubil jsem se a lokty se opřel o stůl.
Protočila nad tím očima a podívala se na mě.
„Napsala jsi něco o mně?" zeptal jsem se znovu a na tváři se mi objevil další úsměv.
„Jo.."
„Chci si to přečíst!" vyjekl jsem vesele.
„To není nejlepší nápad.." protestovala.
„Prosím, prosím, prosím.." udělal jsem psí oči a usmál se.
„Možná někdy příště.." usmála se a sedla si stejně jako já.
„A teď mi řekni to o tý nový soutěži." skousla si ret a mrkla na mě.
„Ještě jsme se o ní nezmiňovali.. Nikdo neví podrobnosti." upozornil jsem ji a Katie zrovna přinesla jídlo. Poděkovali jsme a opět se vrátili k hovoru.
„Ale já mám právo to vědět." ucilila se a sladce se usmála.
„Dobře.. Jde vlastně o soutěž kapel. Přihlášených je 10 kapel a každý kolo vypadávají dvě. Začíná to ale až za 4 měsíce, a my to chceme fanouškům oznámit až na poslední chvíli. Prostě překvapení." vysvětlil jsem a ona se znovu upřímně usmála.
„Vyhrajete to.." řekla jednoduše a začala jíst.
„Sydney?" zeptal jsem se po chvíli zírání na ni.
„Ano?"
„Příště si vem laskavě něco, v čem nebudeš vypadat takhle.. Pak po mně ani nemůžeš chtít, abych se choval jako kámoš.." postěžoval jsem si a naštvaně ji přejel pohledem.
„To se teda omlouvám.." zasmála se a během chvíle jsme oba dojedli.

„Tím doufám končí ty tvoje překvápka." řekla tázavým tónem když jsme dojedli.
„Zdaleka ne.. Pojď." řekl jsem pobaveně.
„Kam?" ptala se. Hodil jsem peníze na stůl a rozloučil se s Katie.
„Jdeme se napít." mrkl jsem na ni a ona očividně nechápala.
„Napít?!" vypískla naštvaně.
„Nešil hned.. Ty se deš napít." mrkl jsem na ni, dnes už po několikáté.
„Já se budu bavit nad tvojí výdrží." zasmál jsem se a ona se mnou najednou nemuvila. Během asi 10ti minut jsme stáli před barem a já vešel dovnitř. Ona naštěstí hned za mnou.
Sedl jsem si na barovou židličku před pultem a ona vedle mě.
„Vodku." oznámil jsem barmanovi a natočil se k Sydney. Hned na to se předemnou objevila celá flašky. Posunul jsem ji k ní a usmál se.
„Mně to jako dáváš proč?" zeptala se arogantně.
„Protože já už nepiju. Tohle je tvůj den." prohlásil jsem a jistě.
„Nebudu pít. V životě mě opilou nevidíš."
„Říkáš ty." přikývla.
„Ale pravidla dnes určuju já." chvíli se rozmýšlela, ale nakonec sáhla po flašce.
„Aby bylo jasno, nehodlám se opít. Jen.. mám pádný důvody vypít alespoň pár panáků." řekla a hned na to otevřela flašku.
„Je něco, co bych měl vědět?" zeptal jsem se starostlivě a z tváře mi zmizel úsměv. Napila se a konečně řekla něco dalšího.
„Thomas mě podváděl 4 měsíce.. A byli jsme spolu 5.." řekla naštvaně a znovu se napila.

A takhle pořád dál. Řekla mi tolik věcí, kolik bych ani nečekal. Nevím, jestli to pak bylo tím, že se opila, ale už pět panáků měla za sebou a strávili jsme tam skoro dvě hodiny. Kdybych jí nedržel, už dávno by byla na zemi. Sáhla znovu po flašce a v jejích očích se objevily slzy.
„Končíš.. Jde se pryč." přikázal jsem a vzal ji okolo pasu, aby během chvíle neskončila rozpláclá na zemi.
„Ještě-tu-poslední-.." řekla odděleně a přivřela oči.
„Jdeme, Sydney." zopakoval jsem a rychle zaplatil.
„Luku?" zeptala se tiše, jako by pro ní bylo težký mluvit.
„Copak?" zeptal jsem se a vyšel s ní ven. Bylo už skoro 6, a už byla celkem tma. Objala mě a já se na malou chvíli spokojeně usmál.
„Víš, že tě miluju?" zeptala se a skoro spadla.
„Jo.. To tak.." řekl jsem si pro sebe a vzal ji do náruče. Bude to rychlejší, než čekat až dokáže normálně chodit.
„Miluju ty tvoje dolíčky.." usmála se a prstem mi dloubla do tváře. Zasmál jsem se a čekal, co z ní vypadne dál.
„I ten tvůj úsměv.. Jsi sladkej.." blábolila dál a culila se.
„A ty jsi opilá." odpověděl jsem a posadil ji na lavičku.
„Ale lidi mluví v opilosti pravdu.." protestovala a já si sedl vedle ní.
„A ty jsi vyjímka.." sykl jsem a otočil se na ní. Sedla si na mě a ruce spojila za mým krkem.
„Baví tě hodně mě takhle provokovat?" zeptal jsem se a usmál se.
„Ani nevíš jak.." řekla a usmála se úsměvem, který jsem u ní dnes ještě neviděl.
„Tak s tím rychle přestaň.." varoval jsem ji a ušklíbl se.
„Nechce se mi.." skousla si ret.
„A co teda chceš?" zadívala se mi do očí a pousmála se.
„Když to uděláš, budeš toho litovat." povzdychl jsem si.
„Jestli to nechceš, zastav mě.." pohodila rameny a chytře se na mě podívala. Nic jsem neříkal, jen přemýšlel.
„Tak vidíš.." zašeptala a nahnula se blíž ke mně.
„Budeš na mě naštvaná, když to udělám.." oponoval jsem.
„Tak budu.." řekla tiše a spojila naše rty. Věděl jsem, že to není správný, ale taky jsem věděl, že ona si to pamatovat nebude. A komu tohle uškodí? Alespoň mě to k ní nebude tak moc táhnout.
„Nebo si tohle všechno jen namlouváš, a jediný, co teď děláš, je, že podvádíš svojí přítelkyni." promluvilo na mě znovu moje podvědomí.
„Nesmíme.. Sydney, jsme přátelé.." vydechl jsem rozmrzele a odtáhl se od ní.
„Luku? Teď vážně mlč." přikázala a opět se přisála na moje rty. Přitáhl jsem si ji k sobě a dál už na nic nemyslel.
Ani ne za dvě minuty mi začal vyzvánět mobil.
„Musím to vzít.." odtrhla se ode mě a nadechla se.
„Já to vážně udělala?" zeptala se zoufale a pro sebe se usmála se.
S malým úsměvem jsem si povzdychl a vzal telefon.

„Luku? Jdeme s klukama pít. Půjdeš taky?" uslyšel jsem hlas Cala a ostatní v pozadí.

„Vždyť víte, že nepiju.. Navíc.. Jsem tak trochu opil Sydney a musím jí odvést domů." odpověděl jsem a podíval se na ni. Hlavu měla opřenou o mé rameno a oči zavřené.

„Nikdo z nás to nechápe. Proč vlastně? To si nemůžeš dát ani pár skleniček?" naléhal.

„Cale, prostě nemůžu. Ani nechci." odpověděl jsem, teď už naštvaně a chtěl si stoupnout.

„Musím jít.. Promluvíme si zítra."

„Fajn.. Starej se o tu svojí.." řekl a típl to.

Zrovna jsem neměl chuť se s ním hádat. Už delší dobu nebyl ve svý kůži, takže je zbytečný to hrotit.
A stejně tak jsem nechtěl budit Sydney, která jak se ukázalo, usnula.
„Teď už nejspíš nezjistím, kde bydlíš, co?" zeptal jsem se, ale ani jsem neočekával odpověď. Vzal jsem ji opět do náruče a šel k sobě. A abych řekl pravdu, nevěděl jsem, jestli toho, co se před chvílí stalo, litovat.
Nikdy jsem nechtěl být ten, kdo podvádí, a pak jsem to jednoduše udělal.
Kam sakra mizí ten rozumnej Luke?

Navíc mi to příjde uspěchaný. Dnes jsem jí viděl poprvé.. .
Neříkám, že mi už jen tím, jaká je nevyrazila dech, ale už úplně vidím, jak na mě zítra bude křičet, že jsme tohle udělali.

Ostatní by se možná ptali, proč se nevykašleme na přátelství, a nezkusíme to spolu.
A důvodem není to, že jsem zadanej, nebo to, že ona je po rozchodu. Důvodem je to, že jsme jako kamarádi začali, a má to tak zůstat. V hlavě se mi pořád přehrávala ta zpráva, kterou mi první den napsala. Že nežijeme v pohádce, ve který jí napíšu a my se do sebe zamilujem.

Počkat.. Vážně tu přemýšlím o lásce?

×××
Já jsem to po...kazila.. :D Nebo to snad po..kazil Lukey?:33 :D

No každopádně doufám, že se líbí:))

Teď.. Nevím, kdy bude další část.. Sice mám ještě 2 předepsané, ale hlavní pro mě je teď škola a učení.

Takže vás prosím, aby jste si na další část počkali a vydrželi to.

Bye:))