Is that really you? | √

23

***
Seděl jsem na její posteli a už něco přes 4 hodiny čekal, až příjde. Bylo už něco po půlnoci, a ona se vůbec neozývala. Měl jsem chuť se teď hned zvednout a jít jí hledat, ale také jsem věděl, že to nemá cenu. Musela vychladnout a všechno si urovnat v hlavě. A já mohl jen doufat. 

Uběhla další hodina a ona nikde. 
Ale pak konečně, se pomalu otevřely dveře. Zavřela za sebou, a mně došlo, že neví, že tu jsem. Ale její pohled se hned upřel na mě. Blesku rychle jsem vstal a my k sobě najednou vykročili. Přitáhl jsem si ji do toho nejsilnějšího objetí a už nikdy jsem ji nechtěl pustit. 
„Strašně moc se omlouvám.." zašeptala a namáčkla se ještě víc na mě. 
„Miluju tě.." šeptala dál a já na svém tričku ucítil slzy. 
„I já tebe.." odpověděl jsem tiše a stále ji pevně držel.
„Zvládneme to, uvidíš.." řekl jsem, a konečně tomu sám věřil. Zvedla hlavu
 a postavila se na špičky. Na tváři se mi vytvořil menší úsměv a ona pak konečně spojila naše rty. A tohle bylo snad poprvé, co jsem si byl jistý tím, že tohohle nebude litovat. 
„Chci být s tebou.." zašeptala když se odtáhla a její uslzené oči se zadívala hluboko do těch mých. 
„Ale?" ujišťoval jsem se.
„Tentokrát bez 'ale'." usmála se a povzdychla si. 
„Páni.. Zázrak.." zasmál jsem se a rukou přejížděl po jejích zádech. 
„Určitě o mě stojíš?" zeptala se a a já v jejích očích viděl strach. I kdyby nechtěla, jsou to oči, co ji vždycky prozradí. 
„Sydney.. Ani nevíš, jak dlouho.." vzal jsem její tvář do dlaní a zakýval hlavou.
„Co, až se tohle dozví ostatní?" ptala se dál. 
„Je to naše věc." odsekl jsem a obmotal jsem ruce okolo jejího pasu. 
„Podvedl-"
„Já vím.."přerušil jsem ji a políbil jí.
„Ale jsem s ní domluvenej, že se sejdeme. Nemůžu být s ní, když.." přejel jsem ji pohledem, a tu větu snad ani nebylo nutný dokončovat. 
„A.. Co, když to nedáme najevo?" navrhla a trochu se ode mě odtáhla. 
„Jako to, že.. Tohle?" nechápal jsem a opět si ji přitiskl k sobě. 
„Ano." potvrdila jednoduše a a vzala mě za ruce. 
„Není důležitý, jestli o tom ostatní ví, to je pravda. Ale i přesto.. Většinu času strávím s klukama. Chceš po mně, abych předstíral, že tohle mezi náma není? Že k sobě cítíme jen přátelství?" super, teď jí tady začnu vylejvat svý chabý srdce? 
„Ne, nemusíš to dělat. Je to jen návrh.." šeptala a zírala do země. 
„Máš strach," začal jsem a pustil ji.
„Že fanoušci na tebe budou reagovat špatně.." dořekl jsem a posadil se zpátky na postel.
„Jde o to, že spousta holek, tím myslím tvoje fanynky, by dala cokoliv za to jí s tebou třeba jen na rande. A já nehodlám být ukamenovaná jen proto, že budu s tebou." uchechtla se a posadila se vedle mě.
„A je tolik skvělých holek, který by vedle tebe mohly sedět místo mě."
„Je to moje věc, s kým jsem." 
„Stejně bych byla radši, kdyby se o tom nevědělo.. Pokud jde o kluky, časem jim to stejně dojde." přesvědčovala mě a otočila se ke mně čelem. 
„Fajn.." připustil jsem a na oko se zamyslel. 
„Ale dokud jsme sami..." nedořekl jsem to. Namísto toho jsem se nahnul k ní a přitiskl si jí k sobě. 
„Tak.." pokračovala místo mě. 
„Můžeme dělat něco zábavnějšího, než je mluvení.." dořekl jsem a přisál je na její rty, které chutnaly po jahodách. 
„Tím...určitě...myslíš...-" snažila se mluvit, ale já ji přerušil.
„Přesně..tohle.." najednou se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vešla její sestra.
I s tou jsem měl odpoledne poměrně dlouhý rozhovor.
„Pardon, že ruším..Ale nechcete si nahradit to odpoledne?" rozesmála se já s ní.
„Jedno sezení jsem už měl." uchechtl jsem se a Sydney se na mě podezřívavě podívala.
„Sestřičko?" zaprosila Hillary. „No jó.." odsouhlasila nuceně a já se unaveně se posadil.
„Fájn!" skousla si ret a posunula si židli naproti nám.
Pohled Sydney..
Usmála jsem se a opřela se o zeď. Luke si mi lehl do klína a podíval se na mě těma nádhernýma, upřímnýma a hlavně úžasně modrýma očima. Neubránila jsem se úsměvu a vzala ho za ruku.
„Tak," neochotně jsem zvedla hlavu a tázavě se podívala.
„Nějaké problémy?" zeptala se zvědavě.
„Chci jí do nekonečna líbat, když už konečně můžu, ale trochu nám v tom někdo brání." vypadlo z Luka a ten se následně uculil. S úsměvem jsem mu přiložila ruku na pusu, aby mlčel a ďábelsky se usmála. 
„Můj problém je, že tu přede mnou leží Luke Hemmings,a-" přerušil mě on, ale nad tím způsobem jsem se musela pousmát. Teda, těsně před tím, než jsem přímo vyprskla smíchy. 
„Mohla jsi to čekat." začal se smát a a posadil se. 
„To, že mi olízneš ruku, ty nechutný prase?" smála jsem se dál a po chvíli se uklidnila. Usmál se a až zasněně si mě přeměřoval pohledem. 
„Co?" zeptala jsem se a na tváři jsem stále měla úsměv.
„Jsi nádherná, když se směješ.." zašeptal a pousmál se. Usmála jsem se a dlouze ho políbila. 
„Nemá to cenu.. Nechám vás.." špitla Hill a odešla. 
„Myslím, že ty sázky nebyly zas tak špatnej nápad.." šibalsky se usmál a já si místo něj lehla.
„Jsi unavená?" zeptal se tiše a naklonil se nademě.
„Vůbec.." odpověděla jsem šeptem a opět se usmála.
„S tebou to ani nejde.." dodala jsem a nedokázala se přestat usmívat
„Měl jsem strach, že se ti něco stane.." sesunul se vedle mě a vzal mě za ruku.
„Že je ti vážně všechno jedno a zase mi zmizíš.." pokračoval a zíral do stropu.
„Že mi zlomíš srdce..." řekl po chvíli skoro neslyšně, spíš pro sebe a já se na něho trochu posmutněle podívala. Jeho oči však stále mířily na strop. Přetočila jsem se na jeho stranu a lehla si skoro na něj.
„Jestli ti někdy zlomím srdce, radši zemřu, než se dívat na tebe a na to, co jsem ti způsobila.." řekla jsem vážně s největší upřímností v mém hlasu.
„A jestli ještě někdy zmizím, vím, že ty si mě zase najdeš." pousmál se a já ho lehce políbila.
„Vsadím se," začal s úšklebkem a já jen poslouchala.
„Že netušíš, že za pár dní odjíždím ze Sydney." zklamaně si povzdechl a zavřel oči.
„Měl by ses vyspat.. Vyřešíme to ráno.." šeptla jsem a jen ho lehce políbila.
„Musím domů.." protestoval, s očima pořád zavřenýma.
„A ještě mi usneš někde ma chodníku." vstala jsem z postele a přikryla ho dekou, která byla poskládaná před ním.
„Sydney.." chtěl protestovat a pokusil se otevřít oči.
„Copak?" ptala jsem se a vytáhla si ze skříně pohodlnější oblečení. Pak se převlíkla a podívala se na Luka, který zrovna zavíral oči. Zasmála jsem se a protočila nad tím očima.
„Nemáš se za co stydět." ucechtl se a já si stále držela stejný výraz.
„Mlč, prosím tě." zasmála jsem se a podívala se, jak přiblble se usmívá.
„Je tu ještě jeden problém.." co dál ještě vymyslí?
„Luke Hemmings spí jen ve spodním prádle." ukázál na sebe a tvářil se sebevědomě.
„A já spím zaa vždycky úplně nahá, a taky ti tu nepředvádím striptýz.." následoval další úsměv a on po mně střelil pohled.
„Vtip." vysvětlila jsem a posadila se na postel vedle něho.
„Taková škoda.." zatvářil se smutně a udělal psí oči.
„Jdu ještě dolů.. Jestli chceš spát nahej, spi si pro mě za mě nahej." navrhla jsem s kapkou ironie a odešla dolů.

Vyšla jsem schody a otevřela dveře v domění, že už spí. A taky to tak asi bylo. Spokojeně, pomalu oddechoval a jeho tričko už bylo dávno dole. Něco mi říkalo, že pravděpodobně i kalhoty. Zhasla jsem světlo a věnovala mu poslední pusu na ty jeho dokonalé, k polibku neustále lákající rty.
Poté jsem otevřela dveře.
„Buď tu alespoň se mnou.." ozvalo se a mě to na tváři vykouzlilo úsměv.
„Neusnu, Lukey." řekla jsem tiše.
„Chci tě jen mít vedle sebe.." znovu jsem se usmála a zavřela dveře. Lehla jsem si vedle něho a hlavu si položila na jeho hruď. Přitáhl si mě k sobě a něco zašeptal.
„Barcelona.."
„Dobrou noc.." ignorovala jsem jeho poslední slovo a zavřela oči.

×××
Aw:D
Tak.. Názor?:)

Děkuju moc za tak mooooc přečtení:) ♥

Bye:))