Is that really you? | √

30

Doma...
„Ahoj kluci," Usmála se a všechno jí vesele zamávali. „Tak co jste vybrali?" Zeptala se a posadila se na gauč.
„Uvidíš." Odpověděl Mikey a strčil cédéčko. Netrvalo dlouho a já hned poznala o co jde. How Did We End Up Here, jejich film. 
„Už jsem to viděla alespoň dvacet krát, kluci." Zasmála jsem se a Luke si mi lehl do klína. Usmála jsem se a hladila ho po vlasech. 
„Miluju to." Uchechtl se Calum a sedl si na zem. Hlavu si opřel o křeslo, stejně jako Ash a Mikey byl opřený o sedačku. 
„Hlavně tu část, kde je Michael nahej, co?" Zeptal se Luke a já se musela zasmát. 
„Tu taky." Zasmál se a všichni propukli ve velký záchvat smíchu. Po chvíli jsme všichni zmlkli a sledovali film, který jsme stejně znali nazpamět. Vždyť oni ho zažili. Dívala jsem se na Lukeyho, který se s malým poloúsměvem koukal na televizi. Pohladila jsem ho po tváři a usmála se. Přesměroval pohled ke mně a když se jeho oči střetly s těmi mými, usmál se. Palcem jsem mu přejížděla po tváři a on se po chvíli posadil vedle mě. 
„Jednou se chci vdát, mít tři děti, milujícího manžela a velkej dům se zahradou." Špitla jsem. Ani nevím, proč jsem to řekla. Jako by mě k tomu přinutily ty jeho zářivě modrý oči. Věnoval mi spokojený úsměv a vzal mě za ruku. „Nikdy to mít nebudu, to vím... Ale je něco špatnýho na tom, to chtít? Je špatný, že chci být šťastná?" Zakýval hlavou a políbil mě. Tak jemně, něžně, jako by mi tím něco sděloval. 
„Budeš. Jednou budeš mít všechno co chceš, lásko." Zadíval se mi do očí a stále se ode mě neodtahoval. „To ti slibuju." Dal mi pusu do vlasů a držel si mě u sebe.
„Děkuju, že jsi, Lukey..." Zašeptala jsem a zabořila hlavu do jeho trička. Lehl si a já mu dala hlavu na hruď. Zavřela jsem pomalu oči, vdechla jeho dokonalou vůni, znovu ucítila pocit bezpečí a hlavně lásku a...

Pohled Lukea... 
Usnula během následujících asi deseti minut. Pořád jsem myslel na to, že zítra jdu na ty testy. Tak moc si přeju aby to vyšlo, abych ji záchránil, ale co když to vážně nevyjde? A co když se nikdo jiný nenajde? Přeci o ní nemůžu jen tak přijít. 
Film skončil a kluci se otočili. I na Ashově tváři se objevil mírný úsměv při pohledu na spokojeně oddechující zrzku na mé hrudi. 
„Jsem hrozně rád, že jste spolu." Usmál se Cal a vděčně se podíval na ní. „Ale mám otázku."Opatrně jsem se posadil a dal jí pod hlavu polštář. Zasmál jsem se nad tím, jak trapně jsem v tu chvíli nejspíš vypadal a protočil očima. 
„Sem s ní." Pobídl jsem ho a opřel se o sedačku. 
„Kvůli ní jsi přestal pít?" Zamyslel jsem se na tím, jak to vlastně celý začalo a pohladil ji po ruce. 
„Jen a jen kvůli ní..." Usmál jsem se a vzal ji za ruku. 
„Letí s náma do New Yorku?" Optal se Michael z mých úst vyšel tichý povzdych. 
„Ne." Řekl jsem a snažil se vypadat vesele. Nebyl jsem a vím, že oni to poznali, ale stejně mi k tomu už nic neřekli. 
„Máš volný víkendy, můžeš sem jezdit." Zamumlal Ash a postavil se. Následně jsem se se všemi rozloučil a oni odjeli domů. Sedl jsem si zpátky na gauč a zadíval se na ni. Vypadala tak nevinně, tak v pohodě... 
„Snad mi řekneš ano..." Zašeptal jsem a usmál se. Vzal jsem ji do náruče a došel do pokoje, kde  ji položil na postel a přikryl dekou. „Tak teda dobrou." Dal jsem jí pusu na tvář a zmizel  v koupelně. Sice vůbec netuším jestli je doma máma, ale dal jsem si až nadměrně dlouhou sprchu a pak si šel ještě pro pití. Z plánovaných patnácti minut se vyklubala hodina a půl a já se konečně vrátil do pokoje. V tichosti jsem otevřel dveře abych ji neprobudil a otočil se. Seděla tam na posteli s pohledem upřeným na mě  a její modré oči šly dokonale vidět i ve tmě. „Jakto, že nespíš?" Zeptal jsem se potichu a položil pití na stůl. Přešla ke mně a já jí dal ruce na boky. 
„Nedokážu usnout..." Šeptla a dívala se mi do očí. Dlouho jsme jen tak stáli a dívali se tomu druhému do očí, když nakonec jsem ji objal a přitiskl si ji k sobě. 
„Máš strach?" Zeptal jsem se. „Z tý představy, že umřeš?" Špitl jsem tázavě. 
„Nechci umřít, Luku. Nemám pocit, že můžu jen tak odejít." Ucítil jsem na svém rameni slzy a proto si jí k sobě přitáhl ještě blíž. „Nepřijde mi, že říct všem 'Sbohem' a jen tak prostě zemřít je oprávněný, chápeš? Nemám pocit, že si zasloužím smrt v devatenácti, prostě ne." Zakývala hlavou a rozbrečela se. 

----

Druhý den...
„Gratuluju." 

****
Ano lidi, já ještě opravdu žiju. 
Opravdu se hrozně omlouvám, že už tak dlouho byla další část, ale nějak jsem to nestíhala, upřímně nestíhám nic. 
Asi vám ani nebudu slibovat kdy bude další, protože nemám nejmenší tušení. Popravdě jsem chtěla Itry ukončit nějak těsně před vydáním GO2, ale nevím jak to bude. 
Upozorňuju ale, že do konce příběhu zbývají asi 4 části (alespoň tak to plánuju) a když se přemůžu, možná to fakt ukončím nějak mezi 10. a 12. únorem :)

A teď.... REKLAMY! :D

Byla bych moc ráda, kdybyste se podívali na profily dvou úplně mega skvělých holčin, protože píšou úplně dokonale a zaslouží si mnohem víc čtenářů :)

__imapenguin_ a Niciinka ♥

- Povinně si od nich něco přečíst! :D :)

A pak ještě jeden perfektní človíček, kterým je Terezka ♥ Ta sice neví, že jí tu dělám reklamu (xD) ale tak...hyhy.
TerkaFaldynov
Nedávno dopsala krásnou story o Lukovi a určitě bude ráda za přečtení a názor :)

A ke konci...
Chtěla bych vám nehorázně moc poděkovat za 71.8K přečtení! ♥ Je to strašně velký číslo a ani nevíte, jak moc jsem za něj ráda ♥

Nemůžu si tohle odpustit.... Zdravím Delly xD <3 <3 <3

Miluju vás <3

Bye:))