Yaoi#1 - Ree&Mate

SHOCK

„Fajn... No...Takže... Kde začít? Prostě...Argh!" Lezlo to z něho jako z chlupaté deky, (opravdu z tohodle přirovnání nemůžu, proč zrovna deka? A navíc chlupatá?) Dashi si dal facku, nadechl se a pokračoval.

„Jo... No... Tu noc si asi pamatuješ co... Jo... Blbá otázka, heh... no a... víš, byl jsem z toho takový celý zmatený... I když ti to nevyčítám, vím, že miluješ někoho jiného, ale řekněme si to narovinu, byl jsem z toho totálně v prdeli. Nevěděl jsem, co mám dělat, jestli to někomu říct, skočit z okna, nebo sežrat kýbel zmrzliny, ztloustnout o 69 kilo a pak žít doma s rodiči, kteří by mi každý den nosili hamburgery...Ježiši co to melu... aaaa" Zařval a obličej si skryl do dlaní. Když sem nad tím přemýšlel...Proč řekl zrovna 69 kilo? Perverzák jeden šerednej. Když jsem se na něj otočil, abych zjistil jak se tváří, zrovna si sundal ruce z obličeje a snažil se soustředit na to, co říká. Popravdě... Vypadal, jak kdyby už týden nesral. Zahleděl jsem se na jeho strop a sledoval malé prasklinky. Po jedné zrovna chodila moucha. Že by se jí v té díře zasekla noha? Pro ní musí vypadat ta prasklina jako zmenšenina Grand Canyonu. A přece, mouchy mají tak křehké nožky... když se snaží vyváznout tak si ji urve ne?

„Ree? Posloucháš mě?"

„He?" Zmateně jsem se na něj podíval. „Jo...Jasně že jo." Řekl jsem uraženě, jako bych byl takový nezdvořák, že bych ho neposlouchal.

„No tak fajn.... Dobře... kde jsme to skončili? Jo, eh, byl jsem v prdeli no a nevěděl jsem co dělat, tak jsem šel do baru, že si dám pár skleniček, ať zapomenu, však to znáš, no, popravdě... ožral jsem se jak hovado..." Na chvíli se odmlčel a já zas svými myšlenkami zamířil jinam.

„Jak spolu mají mouchy sex?" Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jsem to opravdu řekl nahlas. Kurva. Dashi na mě nasraně hleděl.

„No tak, do prdele Ree!" zařval a mrdnul po mě polštář.

„Promiň, promiň! Já fakt poslouchám!"

Vzdychl a já byl rád, že to přešel.

„No takže jsem se ztřískal a jak už jsem jen ležel na stole, přišel ke mně Luko...pozdravil a sedl si ke mně...nějak jsem to nevnímal, byl jsem v jiném světě... popravdě se divím, že si ten den do detailu pamatuju. No a tak jsme se bavili, moje odpovědi sice nebyli úplně... no... však chápeš, ale jemu to evidentně nevadilo a furt se na mě tak usmíval a poslouchal ty sračky, co sem mu vykládal...lituju ho, fakt že jo... Takže... Bavili jsme se fakt dlouho, venku už byla tma a já už chtěl jít domů, totálně se mi motala hlava, takže jak jsem vstanul, okamžitě jsem se vyvrátil, ale Luko mě chytil... A nějak jsme šli k němu domů, položil mě na gauč, dostal do mě nějaké jídlo, já se párkrát vyzvracel a usnul jsem... Vzbudil jsem se nějak kolem dvou ráno, ten alkohol už trochu ustoupil, Luko seděl naproti mně v křesle a spal. Vzal jsem si skleničku a napil se, jeho to ale probudilo. Pořád se usmíval, no... a pak mi řekl, že se mu už dlouho líbím... já to ze začátku nepobral, nedal mi ani možnost, protože se na mě vrhnul. A já se nebránil... No a tak nějak jsem se s ním vyspal..." šokovaně jsem na něj otočil hlavu, byl celej rudej, ale šťastně se usmíval. „Potom jsem si uvědomil, že se mi to líbilo a já se do něj... no to... zamiloval..." úlevně vydechl a obrátil na mě rozjařenou tvář. Nevěděl jsem co říct, čučel jsem na něj jak vyoraná myš (další husté přirovnání) s otevřenou pusou a nebyl schopen slova. Takže Dashi a Luko? Takhle to je? Probohaaa. Dashi se na mě culil. „Vadí ti to?" zeptal se s vystrašeným výrazem.

„Eeee? Co? Proč by mi to mělo vadit? Nebo... Co?" Vykoktal jsem zmateně. Dashi se mi v tu chvíli vrhnul kolem krku. „Jsem tak rád že ti to nevadí! Bál jsem se, že Luka nepřijmeš, chtěl jsem i tvůj souhlas, si přece můj nejlepší kámoš!" Radoval se s hlavou zabořenou do mojí hrudi. Celým tělem na mě ležel a já měl pocit, že mi za chvíli křupne páteř, případně přestanu dýchat.

„Eh... to je super, jsem rád, že jsi rád... Nebo tak něco... ehm... slez ze mě, jsi těžký." Odstrčil jsem ho, otočil se na břicho a zabořil hlavu do polštáře. Fajn, další šok. Ale byl jsem opravdu rád, že je Dashi šťastný, konečně jsem mu neubližoval.

„No... když jsme to tu vyříkali... Můžu jít domů? Matka se bude shánět..."

„Jo v pohodě... jsem rád, že to konečně víš, ještě jednou promiň, že jsem si tě nevšímal..."

„V pohodě... chápu to, tak ahoj," vstal jsem z jeho postele a zamířil do předsíně, obul si boty a vyrazil ven. Pořád chcalo, tak jsem se snažil většinu cesty běžet. Domů jsem dorazil stejně úplně zmáčený, matka mě seřvala, že tu chodím mokrý a já zalezl rychle do pokoje. Oblečení jsem dal na topení a podezřele se kouknul na Mika, který seděl na svojí posteli a culil se od ucha k uchu. Co ten malej mamrd zase plánuje proboha.

Podobizna v další kapitole náleží Mikovi a v druhé části Reemu. ^^

- Luu