Yaoi#1 - Ree&Mate

Slanina a jiné chody/rozchody

Poslední dny na výletě byly ty nejlepší v mém životě. Miloval jsem to trdlo nadevše. Vždy když jsme někam šli i s ostatníma, dost se styděl a vždy šel na opačné straně celého zástupu, avšak házel na mě omluvné pohledy a já mu to vše odpouštěl. Musím ale říct, jakmile jsme zůstali sami dva v pokoji, stal se z něho doslova ďábel. Ta jeho plachost tam stále byla, ale v porovnání jaký je normálně... no fíha říkám vám. Málem jsem se z něho složil. Nejradši měl, že si na mě obkročmo sedl a mučil mě buď lechtáním (nemohl jsem se moc bránit, protože bych ho shodil), nebo mi pusinkoval tvář. Já vždy jen držel a nechal se tím malým stvořením opečovávat.

Den jsem stále trávil s Dashim. A neustále jsem se válel po zemi smíchy. Co on taky nevymyslí. Předposlední den, nás učitel vedl kolem nějaké restaurace, netuším, jakým jazykem byl napsán jídelní lístek, ale hlavní bylo, že náš milý profesor si hrál na světového znalce a ihned nám to začal překládat. Já prostě vytáhl mobil, vyfotil si to a věděl jsem. To pražené morče co nám tu cpal, bylo vejce s kaviárem, avšak tento detail, jsem si dovolil opomenout a dál poslouchal jeho zajímavý výklad.

Let byl úžasný. Hned na začátku nám učitel oznámil, že dvě místa jsou až několik řad za ostatními, mezi cizími lidmi, ale prý to jinak nešlo udělat a ptal se, jestli je nějaký dobrovolník, který by tam šel. Já ihned zareagoval a s Matem se tam usadil. Bylo to super, to škvrně se až tak nestydělo a celou cestu jsme se mazlili. Navíc vedle nás nikdo neseděl, jen přes uličku, ale ti celou cestu spali.

Všechno ostatní už bylo v pohodě. Doma jsem velmi mile přivítal s mamkou a šel zšikanovat bratříčka.

„Mikuuuu, jsem domaaa!"

„Niisaaan!" Skočil na mě. Řvali jsme na celé kolo. Objímali jsme se snad hodinu.

Po vybalení a zavedení opětovného režimu, jsem šel spát, zítra totiž byla škola. Nedali nám pokoj fakt nikdy.

Ráno jsem před školou počkal na Mateho a šel s ním do šatny. Skoro celý den jsem ho neviděl. Na konci vyučovacího dne, jsem opět čekal před vchodem. Všiml jsem s jedné velmi nepěkné věci a to jisté rozmázlé sračky zvané Sim, která si to rázovala před budovu. V tu chvíli vyšel Mate. Jen jsem se podíval do jejích očí a poznal jsem, že bude problém. Ihned jsem se postavil před Mateho a zle se na ní podíval.

„Jak mi to jako vysvětlíš?! Hm? Celou dobu jsi nedostupnej! Včera jsem kvůli tobě musela jít nakupovat sama!" Rozječela se na celý kolo. Lidi ihned začali zastavovat a jen bych je viděl, jak tu sedí s popcornem v ruce a slinou u huby. Evidentně na nás byl hezký pohled. Chtěl jsem té děvce něco moc pěkného říct, ale v tom Mate předstoupil přede mě a zapíchl se do ní pohledem.

„Jdi do prdele! Je konec! Jsi jen odporná fuchtle, co každýho využívá, mám toho dost, už se sebou nenechám manipulovat!" zařval Matík a všichni zůstali civět s otevřenou pusou. Já jí měl snad až na zemi. Tohle že to malý stydlivý škvrně řeklo? Je to vůbec on? Nepřestával mě překvapovat. A to jsem nevěděl, že to nejlepší teprve přijde. Sim se na něho čučela jako vyoraná myš.

„Jo a ještě jedna věc! Jsem teplej, tak mě už nech na pokoji, nemám o tebe zájem, už někoho mám! Určitě jsi byla jen zástěrka, protože jsem si nechtěl tohle přiznat!"

V tu chvíli jsem měl bradu až v Africe.

„Já takýýý! Js-js-js... jak se to říká? Jsem! Já jsem teplá slanina! A taky sem teplej, myslím, nebo tak něco." Kolem nás se potácel opilej Iwaki, evidentně se ztřískal ještě v šatně. Co se člověk nedozví za jeden den. Dashi se v pozadí válel smíchy a ostatní vyklidili prostor. Sim furt čuměla jak kráva a po chvilce zaraženě odešla. Mate se usmíval od ucha k uchu.

„M-mate? Jsi to fakt ty?" Zeptal jsem se opatrně a natočil ho k sobě.

„Jo! Už se do nás nebude srát. Dodal jsi mi odvahu to říct Ree!" Uculil se a následně mě políbil.

„Nechceš jít k nám a něco si pustit?" Zeptal se Matík a já stále ohromený strnule přikývl. Ruku v ruce jsme se vydali k němu domů.

--Luu