Yaoi#1 - Ree&Mate

Noční "výlet"

V noci jsem se tak 60x probudil. Ani nevím proč. Když jsem nemohl usnout, pozoroval jsem Mateho klidnou tvář. Vždy se to trdlo odkopalo a já potichu vstal a přikryl ho, jelikož v pokoji byla docela zima. Dashi ležel rozvalený na posteli ve velmi prapodivné poloze, napůl přikrytý s rukou pod tričkem. A chrápal. Ne nijak nahlas, spíš si tak chrochtil pro sebe a občas vykřikl druh bagety, kterou by si nejspíš dal. Já si šel zase lehnout a pokusit se na chvíli spát.

Když jsem se znova probudil, byly 3 ráno. Rozhlídl jsem se po pokoji. Dashi byl teď v jiné poloze, s hlavou mimo postel, Luko klidně oddechoval, ale Mateho postel byla prázdná. Kde by mohl teďka jít? Pomalu jsem se zvedl a nejdříve nahlídl na záchod, ale tam nebyl, tak jsem se vydal na chodbu. Všude bylo hrobové ticho, na zdi svítily jen orientační světýlka. Ve sprchách taky nebyl. Rychle jsem seběhl do jídelny. V rohu se někdo krčil a vycházela odtamtud slabá záře. Přišel jsem blíž a uslyšel vzlyky. Ve světle jsem poznal Mateho. Co se mu proboha stalo? Rychle jsem k němu přiběhl a sklonil se k němu. Nadskočil, chudák se mě lekl a rychle si snažil utřít slzy.

„Mate? Copak se stalo? Co tu děláš? Je zima, pojď do postele."

Hnědovlásek zavrtěl hlavou a přitáhl si kolena k bradě. V ručce svíral mobil. Sedl jsem si vedle něj, co nejblíž jsem se odvážil.

„To n-nic není, běž pryč, je to v pohodě." Snažil se uklidnit svůj roztřesený hlas.

„No tak." Položil jsem mu ruku na rameno. Nijak nereagoval. Opatrně jsem mu vzal mobil a rozsvítil displej. Objevila se fotka té odporné děvky Sim, jak leží v něčí posteli a za ní je neznámý kluk. Šklebila se do objektivu, jakoby za to měla dostat majlant. Měl jsem chuť ji zabít.

„Řekni mi, proč s ní furt seš... Copak nevidíš co ona je zač?!" Zeptal jsem se nasraně a pohlédl na něj. Díval se na mě překvapeně, nemohl tušit, že o něm tolik vím.

„Ona t-to tak nemyslela... Bude to nějaký omyl, ona taková není."

„Proč se jí tak zastáváš?! Spala už tak s celou školou! I na mě to zkoušela, nenech se sebou tak manipulovat!" křičel jsem.

Mate se na mě uraženě podíval, v jeho pohledu bylo tolik vzteku a snad ne... nenávist? Nenávidí mě za to, co jsem mu teď řekl?

„Vůbec ji neznáš. A když po tobě tak hodně jela, jak říkáš, tak proč ses s ní teda nevyspal hm?" Vyslovil tu zrádnou větu. Zamračeně se na mě díval.

Já před ním klečel jako sloup a nevěděl co říct. Proč ti to nedojde pako malý. „J-já... to nemám zapotřebí." Zamumlal jsem, zvedl se a chtěl jít zpátky do pokoje, avšak uslyšel jsem za sebou pohyb. Najednou se kolem mě zezadu obtočily ruce.

„Promiň." Zamumlal Mate s hlavou zabořenou v mých zádech.

Nehýbal jsem se. Nejspíš si uvědomil, co udělal, odskočil ode mě a narazil do židle, která s rachotem spadla na zem. V tu chvíli se rozsvítila světla a po schodech scházel učitel v patách s Lukem a Dashim. Oba vypadali velmi přitažlivě.

„Co se to tu děje?" Promluvil náš třídní a rozhlídl se po jídelně.

Koutkem oka jsem se podíval na Mateho. Byl úplně rudý, vlasy mu padaly do obličeje a pohled měl zabořený do země. „Nic, jen jsme nemohli usnout..." řekl jsem klidně a prošel kolem nich nahoru. Dashi mi byl v patách.

„Co jste tam dělali?" zeptal se zvědavě.

„Říkám, že nic, našel jsem ho tu, tak jsem s ním prohodil pár slov, pojď, půjdeme spát." Řekl jsem potichu a šel směrem k našemu pokoji. Vevnitř jsem sebou plácl na postel a koukal na rozčepýřeného Dashiho.

„Jdu se ještě vysrat." Řekl poklidně a zavřel se na záchodě. Povzdychl jsem si. Rychle jsem se zahrabal pod peřinu a dělal, že spím. Za chvíli přišli naši dva zbývající spolunocležníci a bezeslova ulehli. Nikdo nic nerozebíral a já mohl v poklidu usnout. Stále jsem si ale přehrával v mysli tu chvíli, kdy mě Mate objal.

- Luu