Yaoi#1 - Ree&Mate

První den

Noc v našem velmi útulném pokoji, byla tak nádherná, že ráno jsem měl chuť vylézt na střechu, servat oblečení a zařvat do světa všechny sprosté slova. Místnost měla tak 4x4 metry, byly tam narvané 4 postele, všelijaké stolečky, židle a bůhvíco ještě. Postele navíc nebyly poschoďovky, takže jsem měl hlavu u palice mého spolunocležníka, jelikož rozestavění postelí tvořilo po dvou stranách pokoje dlouhou nudli. Jakmile jsem spáchal ranní hygienu, zkomentoval Dashiho účes a důkladně „zčekoval" Mateho zásobu trenek, jsem se vydal dolů na snídani. Moji spolužáci už tam byli a já si sedl k našemu stolu, které jsme měli přidělené podle čísla pokoje. S Dashíkem jsme po sobě „náhodou" flusali různé poživatiny, zatímco Mate se červenal jako vždy a Luko vypadal na utečence z psychiatrické léčebny s měsíční zácpou. Svůj vzhled radši nekomentuju, moje vlasy neviděly hřeben od pravěku.

Zrovna když jsem jedl suché müsli, začala nějaká holka vykřikovat, že se jí rozepla podprsenka a chtěla po klucích, aby jí to zapli. Já byl první v pořadí, přešel jsem k ní, s plnou pusou a kriticky zhodnotil její stav. Usmívala se na mě jako levná děvka a já se z nechutí sklonil k jejím zádům, abych jí to dal do pořádku. Ona však zohla ruku dozadu a plácla mě po zadku, já neudržel rovnováhu, překotil se přes její rameno a všechen obsah úst jsem vypustil do její podprsenky. V té chvíli jsem nevěděl co dělat a rychle jí tam šáhl rukou, abych tu hmotu vyndal. Dashi propukl v hlasitý smích, až spadl ze židle a mezitím co jsem se jí hrabal... ehm... v přednostech jsem se snažil neudusit tím zbytkem v mojí puse. Jídelna nás se zaujetím pozorovala a snažila se nepuknout smíchy. To se fakt stane jenom mě.

Po nádherném předvedení „lidské zvrhlosti" jak to nazval učitel, jsme se odebrali nahoru, abych se připravili a vyrazili do města.

Jako první jsme navštívili Louvre a pak se procházeli v zahradách, kde na nás začal žvatlat nějaký polský občan a my s Dashim totálně zmatení na všechno kývali a snažili se zdrhnout. Učitelé a ostatní děcka už jsme hodnou dobu neviděli a proto jsme radši zavolali, kde že se máme dostavit, s větou, že jsme jen potřebovali na záchod a ztratili jsme se. Sežrali nám to parádně.

Za půl hodiny už jsme byli s naší milou třídečkou. Mate se krčil za nějakým svým spolužákem a Luko stál na kraji skupiny a nasraně si četl leták z KFC. Dashi zase dělal, jakoby tu vůbec nebyl a čachtal se v jakési fontáně.

Na oběd jsme od učitelů dostali balíčky. Dva rohlíky a jakási paštika, která vypadala, jakoby ještě žila, nijak jsem to nekomentoval, položil ji vedle sebe a doufal, že mi neuteče. Povídal jsem si s Dashim o různě inteligentních věcech a koukal všude okolo. Když nás to přestalo bavit, začali jsme obtěžovat holuby.

Po navštívení asi ještě 350ti památek, jsme učitele poslali do našich gatí a vydali se zpátky do našeho vidlákovskýho hotýlku. Všichni byli pořádně unavení a já měl oči jen pro sprchu. Společně s Dashíkem jsme se rozhodli jít společně do sprch, jelikož se za chvíli konala večeře a my měli jen jednu sprchu na pokoji, tím pádem to nebylo možné stihnout. Všiml jsem si Lukova nenávistného pohledu, když jsem se zavíral s Dashim v koupelně, ale úspěšně jsem to ignoroval.

Po důkladné očistě celý náš pokoj vyrazil dolů na večeři, na kterou byli všichni kluci v dosahu doslova nadržení. Dokonce jeden týpek sežral bonsai, které měla tu smůlu, že stála na chodbě.

„DASHÍÍÍÍÍÍÍ PŘINES MI TU ZELENINUUUUU!" řval jsem přes celou jídelnu. Matemu dokonce spadla sklenička a Luko si pobryndal kompletně celé triko, jak se začal dusit. Všichni na mě házeli nenávistné pohledy, ale já to ignoroval.

Po večerce jsme už jen seděli s Dashim na posteli a pouštěli si filmy na notebooku. Mate si něco kreslil v zápisníku a Luko zkoušel vlézt pod postel, ovšem až vylezl, byl celý šedý od prachu.

Večer jsem si užil a těšil se na zítřek, zatím tenhle výlet vypadá dobře. Nenápadně jsem se koukl na Mateho. A bude ještě lepší.

- Luu