Yaoi#1 - Ree&Mate

P.E.

Letěl jsem do šatny jako by mi šlo o život. Rozrazil jsem dveře, až jsem nedopatřením srazil jednoho spolužáka, který jen nespokojeně zavrčel a odvrátil se. Sorry no. Pomyslel jsem si a protočil panenky.
Bleskově jsem ze sebe strhal černé roztrhané džíny a natáhl černé tepláky. Svoje tričko jsem serval tak rychle, že jsem ho málem zničil. Navlékl jsem na sebe staré šedé tričko, které využívám zároveň i na spaní a navoněl se. Sakra, proč vlastně.

Při nástupu nás učitel sjel pohledem, protože polovina kluků neměla převlečení, další neměli boty a další se vymlouvali, jak strašně je bolí koleno, kotníky, mozky, varlata a všechno podobné. Máme totiž matikáře. Ne vždycky, ale zrovna dneska je celá škola ve zmatku a on nás zase supluje. Poté, co seřval nezodpovědné a líné kluky, otočil se k nám.
„Vzhledem k tomu, že vás tolik nehodlá cvičit, uděláme dnes jednoduchou rozcvičku, natrénujeme házení míči a na závěr hodiny budeme dělat posilování ve dvojicích. To znamená například, že silnější ponese slabšího na zádech, nebo se navzájem budete chytat, chápete, jeden bude padat a ten druhý ho chytí... Vždyť víte." Domumlal. Už jsem se chystal vetřít se k nějakému spolužákovi, když se ozval opět učitelův hlas: „Jo a málem bych zapomněl, byl bych rád, abyste byli ve dvojicích s žáky vedlejšího oboru, se kterými jsem vás posadil ve třídě. Už se docela znáte a byl bych rád, abyste se nijak nemíchali."

To si ze mě snad děláte prdel, ne? Řval jsem v duchu a proklínal snad všechno, co se hýbalo.
Při rozcvičce jsme dělali natolik debilní cviky, že jsem měl sto chutí jít za kluky, kteří se vymluvili na bolavá varlata.
Mate byl úplně vepředu a já těsně za ním. JISTĚŽE. Při tomhle cviku jsme se měli ohnout co nejvíc, takže jsem měl před obličejem jeho pozadí. A nějak jsem tušil, co přijde. KURVA!!! Připadal jsem si jako v zasrané komedii. Sklonil jsem hlavu co nejníž, a všemi smysly se nutil nepodívat znovu. Musel jsem zhluboka dýchat. Nádech, výdech, nádech, výdech...
„To by stačilo. Pojďte si pro míče. A zůstaňte ve dvojicích, jak jsem řekl." Zavelel učitel a já si oddechl jako ještě nikdy. Bylo to v pohodě. Protentokrát.

Postavil jsem se naproti Matemu a sledoval jeho rudá líčka. Proč se pořád tak červená? Je to tak strašně roztomilé... Rozplýval jsem se, dokud mě do hlavy netrefil míč. Dashi. Stál naproti mně vedle Mateho a zlostně sledoval. Jeho pohled symbolizoval něco jako: Aspoň se kurva soustřeď na svět kolem sebe.
Mate mi roztřeseně hodil míč. Já jemu. Tam. Zpátky. Tam. Zpátky. A takhle asi celou nudnou čtvrthodinu.

„STOP." Zakřičel učitel a zahájil tak poslední část hodiny. Ve dvojicích. S MATEM. DOTÝKAT SE. CHYTAT SE. NOSIT SE.
Mate se ke mně opatrně šinul. Bylo mi jasné, že je lehčí a křehčí než já, takže ho budu muset nést na zádech. A to by mohl být problém. Problém tam dole. ZASE. Podíval jsem se na něj. Podíval se na mě a okamžitě uhnul pohledem. Ani se nehnul.
„Jsi lehčí." Zamumlal jsem a otočil se k němu zády. Viděl jsem, jak nenápadně přikývl a potom mi vyskočil na záda. Rozběhl jsem se s ním na druhý konec tělocvičny a zpátky. Věděl jsem, co se může stát, tak jsem se snažil myslet (ačkoliv nerad) například na Sim. To mi okamžitě slehl a ještě povadl. Jo, tohle docela funguje. Zároveň se ve mně ale rozjela pořádná žárlivost. Nenávidím tu kurvu. Nenávidím tu zasranou děvku. Mate seskočil z mých zad a já se protáhl. V polovině pohybu jsem se zarazil a pohlédl do očí Dashimu na druhém konci tělocvičny. Seděl na zemi, nic nedělal a jen mě pozoroval. Střídavě mě a Mateho. Na mě se díval tak srdcervoucím pohledem, až mi ho bylo zase líto a Mateho propaloval tak, že kdyby to bylo možné, už by se samovznítil.

>>Vrrrrrrrrm. Vrrrrrrrrrrrm.<< ozvalo se a já jsem leknutím nadskočil. Vibrace šly z Mateho tepláků. Copak oni si do tělocvičen můžou brát mobily?
Mate se nenápadně otočil a skrčil v rohu kousek ode mě. Hm, tak posilovaní nejspíš končí.
Vím, že šmírovat se nemá, ale nemohl jsem si dovolit přeslechnout to jméno, které vyslovil do telefonu. SIM.
Usmál jsem se. Usmál jsem se nad představou, Sim hořící v čerstvé lávěJ.

„Cože, už jsi tady? Pustili tě dovnitř? Tak jo, už stejně budeme končit, ale můžeš sem přijít už teď. Já tebe taky." A típnul hovor.
Asi za 2 minuty se otevřely dveře a ona vešla dovnitř. Krev se mi nahrnula do obličeje. Měl jsem sto chutí vyletět a vykopnout ji na druhou stranu celé školy. Chtěl jsem ji prohodit oknem. Přejet parním válcem. Utopit v kyselině. Usekat jí...
„Ree?" ozvalo se za mnou. Trhnul jsem sebou. Učitel.
„Ehm... Ano?"
„Řekl jsem, že je konec, můžete jít."
„A...Aha...Díky." Zablekotal jsem a vystřelil ze dveří. Okamžitě jsem ale zacouval zpátky. Mate a Sim byli ještě na lavičce. A oni se líbali. ONI SE KURVA LÍBALI.

>> Song <<
Běžel jsem ze školy domů, jak rychle to jen šlo. Praštil jsem taškou do kouta pokoje, lehl si do postele a řval do polštáře. Mlátil a řval do polštáře. Ukáplo mi i pár slz, ale ne smutku. Slz ze zlosti. Ze žárlivosti. Z nenávisti.

Sežral jsem kýbl zmrzliny při nekonečném zírání do prázdna v obýváku. Nechal jsem tam karton ležet, založil ruce pod bradu a zíral do tmavé obrazovky televize. Viděl jsem svůj odraz. Svůj zubožený obraz. Do prdele. Co je to se mnou?
Ztrácím Dashiho, toho, co byl pro můj život tak důležitý. Vůbec se nesnažím získat Mateho, jak jsem si slíbil. A teď tady sedím jako troska a lituju sám sebe a nenávidím svůj život. To to nemohlo dopadnout hůř?

Sesunul jsem se na podlahu a třískl do ní tak silně, až parkety zavrzaly. Z očí mi ukáply slzy. Zlostně jsem je setřel.
Tohle už dál nemůžu... Pomyslel jsem si a vstal. Oblékl jsem si bundu, vzal si boty, šálu a čepici a vyběhl do chladného zimního teď už pozdního večera.
A šel jsem, dokud jsem nestál u těch dveří. Šel jsem za Dashim.
Protože takhle to už dál nejde...

- Kay