Yaoi#1 - Ree&Mate

Aquapark

Dny ubíhaly rychle, přes víkend jsem se jenom válel, párkrát si zavolal s Dashim, šel s Mikem do parku, nebo seděl u telky. Dnes bylo úterý a já seděl v hodině chemie na svém obvyklém místě a pozoroval poletující ptáky na obloze. Miku s Dashim se proti mně spikli a snaží se mě vytáhnout na kde jakou akci, či místo. Dneska jsme měli naplánovaný aquapark, co jiného ty dva taky mohlo napadnout. Už vidím Mika polo utopeného v brouzdališti a Dashiho bez trenek na hladině pod tobogánem. Achjo.

Zazvonilo a všichni se vyřítili ze třídy. Zašel jsem si ještě na hajzl a vydal se na hodinu tělocviku. V šatně už se každý naparoval jaký má svaly a soutěžili, kdo má větší bouli v trenkách. Fakt originální. Tiše jsem se tomu smál a převlíkal se do věcí na cvičení.

Po seřazení, zjištění koho zase bolí koule a důkladném přepočítání, jsme opět dělali cviky ve dvojicích. Dashi se rychle přisral ke mně a ušklíbl se. „Jsem o dvě kila lehčí, takže budeš můj nosič." Zasmál se a stoupl si za mě. Hupsnul mi na záda. Parchant těžkej. Bylo vážně náročný s ním běhat, a když jsme si rozcvičovali příjmy ve volejbale, schválně na mě střílel špatně a já přijímal spíš svým obličejem. Neustále se mi blbě chechtal.

Po velmi záživném tělocviku plného lásky a míru jsem se z modřinami po celým mým zasraným ksichtě kvůli toho idiota Dashina vydal do šatny a následně jsem vyrazil domů pro plavky a věci. Sraz jsme měli před aquáčem a já musel ještě připravit Mika, protože očividně aquapark je pro něj dobré místo, kde otestovat své dovednosti přežití v přírodě, i přes mé zdlouhavé vysvětlovaní, že jdeme na vnitřní bazén a né na venkovní, když venku je tak 10 stupňů. Takže po důkladném odmítnutí jeho batohu skládajícího se z ešusu, křesadla a bůhví čeho ještě jsme vyrazili společně na místo.

Dashi už tam s úsměvem stepoval, měl na sobě jen tílko, kraťasy a žabky, i když venku byla celkem kosa a foukal nepříjemný vítr. Musel jsem ale uznat, že vypadá vážně dobře.

„No čuste." Pronesl, když jsme se přiblížili. Miku mu hned skočil kolem krku a už ho za ruku tahal dovnitř. Se smíchem jsem je následoval. U pokladny jsem zaplatil a společně jsme se vydali do šaten.

„Dashi-chan, niisan, musíme se převléct v jedné kabince!" zavelel Miku a táhl nás do miniaturní místnůstky. „V divočině si musíme pomáhat, a ve všem si asistovat a dávat na sebe pozor, aby na nás něco nezaútočilo!" Vysvětloval a rval nás do dveří.

„Ale no tak proboha! Jsme v budově! Tady na nás nic nezaútočí!" Snažil jsem se mu domluvit, ale bylo to zbytečný. V kabince jsme se skoro nemohli hýbat. Byl jsem celý natisklý na Dashiho a při převlékání jsem se mu snažil nedat loket, avšak párkrát to schytal. Horší bylo, jak jsem si musel nandat plavky, protože pohyb jako ohnutí, byl nemožný. Miku už byl skoro převlečený. Je dost drobný, takže se v pohodě skrčil a nandal si plavky. Já to měl se svou výškou horší, musel bych se celý poskládat, abych si je nandal. Dashi měl ten samý problém. Bezradně jsme na sebe hleděli.

Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme se do sebe s Dashim zamotali a udělali si více prostoru. S hlavou v jeho rozkroku jsem si nandával plavky, fakt super. Miku na nás fascinovaně hleděl. CO JE? Jen se ušklíbl a řekl, ať si pohnem. Jakmile jsme vyšli ven, osprchovali se a vyšli do místnosti s bazeném, připadal jsem si jako na největším místě světa, po strávení času v té miniaturní kadibudce. Miku hned skočil do bazénu a my s Dashim jsme šli na můstky. Po bravurní šipce jsme si dali závody, bylo to vyrovnaně.

S trenkama dole jsem nakonec skončil já a nějaké holky, myslící si, že jsme s Dashim pár a Miku je naše dítě, mi pochválili mé nádobíčko. Takže super.

Po včerejším náročném dni, jsem opět seděl v lavici a u tabule stál náš třídní se štosem papírů v ruce.

„Chci vám oznámit jednu důležitou věc," začal. „Za týden pojedeme na větší výlet." Mezitím co mluvil, nám rozdával papíry. „Přihlášku vyplňte do čtvrtku, stejně tak přineste peníze. Jedná se o výlet do Paříže, budete tam týden a půl. Každý den máte nějaký program, budou rozchody a tak, však to znáte. Jakmile přijedete domů, budete na to sepisovat seminární práci, takže se na památky a všechno ostatní důkladně zaměřte. Pokoje jsou myslím po 4, rozdělíme vás až tam... Ehm... Máte tam i věci co si vzít, zkrátka, všechny informace máte na papíře..." odmlčel se a nechal nám prostor to vstřebat. „Jo, a abych nezapomněl, jede s námi i vedlejší obor, mají zrovna stejné téma seminárních prací, takže vás bude víc než dost." S těmito slovy uzavřel téma Paříž a ponořil se do výuky. Vedlejší obor jo? No paráda... I když... To znamená, že tam bude, Mate, ale to hlavní je, že nikde poblíž nebude ta mrcha Sim... Hm... To bude ještě zajímavé.

- Luu