Yaoi#1 - Ree&Mate

Trest

Na obědě si Mate sice sedl vedle mě, ale naprosto mě ignoroval. Vždy, když jsem se ho chtěl dotknout, moji ruku strpěl, ale stejně se po chvíli odtáhl. Že bych ho naštval tak moc? Bylo mi to svým způsobem líto, ale nehodlal jsem za ním přilézt. Jen ať se snaží. Pod stolem si se mnou Dashi propletl nohy a Iwaki do nás kopal.
"Já se těším lidičky! Bude to bomba!" jásal Dashík a poskakoval na židli.
"Naprostá nádhera," řekl jsem a vstal. Tácek jsem dal do vozítka a počkal na ostatní. Ti dva se chytili za ruku a okázale ignorovali pohledy ostatních. Matík rychle prošel kolem mě se sklopenou hlavou a Dashi mě čapl za ruku, stejně jako Iwaki vzal moji milovanou druhou polovičku. Šli jsme jak nějakej mentálně zaostalej had, teploušci držící se za ruce a prozpěvující staré odrhovačky. Nečekaně se na nás upíraly pohledy všech okolo.
Před školou jsme se rozloučili a dohodli si sraz před domem konání té úžasné "akce".
" Mikuuu!" zařval jsem dřív, než se za mnou zavřely dveře. "Co jeee?!" křičel zase on z pokoje. Vyzul jsem si boty a doťapkal k němu.
"Jdu pryč, nevím v kolik přijdu dobře? Nic tu nerozbij a opovaž se zase rozebrat troubu jako minule, v divočině ti bude na hovno," domluvil jsem mu a trochu se zkulturnil.
"Vždyť jo, já vím," ještě mě na cestu objal a já mohl vyrazit.
Dal jsem si pěkně načas a přišel o 15 minut později, ale nikomu to nevadilo, jelikož ti dva tu ještě stejně nebyli.
"Mate? Je někdo doma?"
"Ne, ani by nikdo neměl přijít. Brácha tu původně měl být, ale někam zmizel," řekl a ani se na mě nepodíval.
Seděli jsme v obýváku ještě tak dalších 10 minut než se ti dva zmrdi uráčili přijít.
" Sorry, my ještě měli něco na práci," chechtali se, div se neváleli po zemi. S mým mírným povzdechnutím jsme se zakotvili v obýváku a já pomáhal Matíkovi s jídlem a vším ostatním potřebným na tendle den. Asi nemusím říkat, co dělal zbytek našeho osazenstva. Že se těmi jazyky ještě nezadusili. Stejně (opravilo mi to na štěně^•^) jsem byl rád, že jsou oba šťastní, alespoň prozatím.
Po 4 spálených prstech, jednom kladivu na maso v koulích a citrónové šťávě v oku, jsme mohli začít náš dlouho očekávaný milostný příběh. Společně jsme usedli ke stolu a pustili se do jídla. Ti dva se krmili navzájem a já mručel s pohledem zabodnutým v misce rýže. Rozhodně jsem jejich nadšení nesdílel.
Po jídle jsem sklidil a umyl nádobí, zatímco ostatní připravovali obývák na sledování filmu. Pohrával jim na rtech pobavený úsměv a moje neblahá předtucha se ještě znásobila.
Po umytí všeho v dosahu jsem si přisedl k ostatním a v tichosti sledoval film. Popravdě jsem ho ani nevnímal. Mate si totiž z čista jasna přisedl ke mě a přitulil se. Lísal se a všude možně mi dával polibky. Byl jsem tak zaskočený, že ve chvíli, kdy mě stáhnul ze sedačky na zem a poutama přidělal ke stolku, jsem byl schopný na něho jen vyjeveně koukat.
"M-mate? Co to děláš? Můžeš mi to vysvětlit? Vy dva, co to má znamenat?" vydal jsem ze sebe zmateně a pohledem zabloudil k těm hrdličkám. Šklebili se od ucha k uchu. Vůbec jsem netušil, co se děje.
A pokud jsem byl před chvíli zmatený, teď mi mozek kapituloval na Mars. Všichni tři se postavili přímo přede mě tak na tři metry. Koukal jsem na ně ze zdola, stále připoutaný.
"Copak? Nelíbí se ti to?" zašeptal svůdně Mate a políbil Dashiho. V tu chvíli se mi zatajil dech. Pozoroval jsem jejich jazykovou bitvu a nebyl schopen slova. Zdá se mi to, nebo opravdu je to skutečnost?! Několikrát jsem zamrkal a snažil si v hlavě urovnat myšlenky. Jenže zrovna ve chvíli, kdy už jsem skoro vymyslel racionální řešení, se zezadu na MOJEHO Mateho přilepil Iwaki a začal ho hladit po bříšku. Trhal jsem rukama a snažil se vyprostit.
"Nech ho ty prasáku odpornej, zabiju tě!" řval jsem a pokoušel se stolek aspoň trochu posunout. Na moje výhrůžky nebral vůbec ohled a sundal Matemu triko, který ho svlíkl zase Dashimu. Ten začal okamžitě opečovávat bradavky svého společníka. Měl jsem chuť vraždit. Nemohl jsem se na to dívat a odvrátil hlavu. Jenže takhle mi to nevycházelo dlouho, protože začali sborově vzdychat. Kurva drát! Byl jsem pořádně nasranej, že na něj někdo sahá a pomalu se přestával kontrolovat. Jakmile Iwaki zajel rukou do Mateho trenek, vybuchla ve mě sopka. Tohle byla poslední kapka. Trhal jsem jak jen to šlo, až stůl povolil a já urval jednu jeho nohu. V tu chvíli mi to bylo jedno. Vyřítil jsem se oproti Iwakimu a plnou rychlostí do něj narazil.
"Ty parchante!" bylo mi vedro a cítil jsem, jak mám od vzteku rudé tváře.
"Co to mělo kurva znamenat?!" obrátil jsem se na zbylé dva účastníky.
"To máš za to dopoledne, nelíbilo se ti to snad? Ne? Mě totiž tamto taky ne. Před celou třídou!" šklebil se Mate s rukama založenýma na hrudi. Takže to byla odplata? Och bože. Nic horšího si nemohl vybrat fakt. Vzdychl jsem a pustil Iwakiho. Dashi mi hned odemkl pouta a za okamžik už jsem měl Mateho v náručí.
Ještě jsme se tak hodinu dívali na film, než ti dva odešli a my zůstali s Matem sami.
"Řekneš mi jednu věc?" začal jsem opatrně.
"Hm?"
"T-to... To co ti dělal Iwaki... No ty víš... Tak... Eh, líbilo se ti to?" vykoktal jsem a byl rudý až na zadku. Mate na tom byl stejně.
"Eh... No jakože... Jo i ne... Bylo to příjemný, to ano... Ale chtěl jsem aby jsi byl na jeho místě ty," vyhrkl a já čekal kdy samou červeností exploduje. Tohle byla velice trapná chvilka.
"Ehm... Dobře tak někdy můžeme jestli chceš," vážně jsem řekl takovou hovadinu? Och bože ne. S pleskancem o čelo jsem se rychle zvedl a začal se oblíkat.
"Už budu muset jít, promiň," zamumlal jsem a v tu chvíli mě Mate políbil.
"Dobře, tak zase někdy," rozloučili jsme se a já se vydal pomalu domů. Prstama jsem si přejel po rtech. Miluju když mě líbá. S moc hezkými myšlenkami jsem nejen přišel do mého bydliště, ale také večer usnul.

--Luu
Dneska jsem se překonala na 1082 slov^•^
Původně to nemělo být takhle. Měl se tam objevit opět Mateho bratr a že by se to nějak točilo kolem něj. Avšak pak mě napadlo todle a přišlo mi to jako dobrý nápad.
Snad se líbilo, jinak moc děkujeme za všechny hvězdičky a tak^•^