Yaoi#1 - Ree&Mate

I hate fucking romantic films!

Dostal jsem příšerný šok.
Kdo by taky nedostal, když otevře oči a 3 cm od jeho obličeje na něj zírá jeho mladší bratr?!

„Vstávej už! Musíme co nejdřív!" zařval na mě Miku a já po něm naštvaně hodil polštář, načež jsem se praštil o hnusně tvrdou matraci.
Důvod jeho včerejšího úsměvu jsem zjistil hned. Včera večer na mě vychrlil informaci, že mu matka dovolila jet kempovat, protože jak všichni ví, ujíždí na hře o přežití a samo sebou si to musí zkusit i v realitě, že ano. No a naše matka, která mě nepustí ani do zasranýho kina mu dovolila jet HRÁT SI NA DIVOČINU DO LESA. A já musím samozřejmě s ním.

JO. NA DIVOČINU.

„Miku-chan, ty demente malý, proč nesbalíš ten stan? Já nemám ve svém batohu místo!" zaječel jsem.
„Nechci stan! Ti co chcou přežít musí se naučit spát na ze..."
„Vezmi sakra ten pitomej stan, já na žádné zemi spát nebudu!" zahučel jsem výhružně a on jen přikývl.

Jeli jsme vlakem do vedlejší vesnice, kterou obklopovaly docela husté lesy. Hodně lidí tam chodilo kempovat. A mě se naštěstí povedlo po hodině přemluvit Mika, abychom byli blíž kempů a neztratili se. Stejně v tuhle dobu tam nejspíš bude maximálně jeden člověk, což nakonec uznal jako pravdu.
Vystoupili jsme s vlaku a Miku se okamžitě rozběhl směrem k lesům.
Řekněte mi někdo, proč zrovna já mám takového bratra...
„Sakra nech toho lítání, ztratíš se tady. Podle GPS máme jít úplně na druhou stranu." Napomenul jsem ho a on se rozběhl opačným směrem, aniž by něco řekl. Povzdechl jsem si a šinul se za ním.

Když jsme konečně došli do lesa na místo, které bylo kousek od místa častého kempování, dal jsem se okamžitě do vybalování a chtěl jsem co nejrychleji postavit stan... Stan?!

„MIKU!!! Kde je do prdele stan?!"
„Ti, co chcou přežít v divočině se musí naučit spát na zemi niisan!" řekl důrazně, až jsem se navzdory zabíjecímu módu musel usmát.
„Miku... Ty jsi takový -! A kde máš spacák?!"
„Nesmíme mít ani spacák, jen to, co sami najdeme."
Pleskl jsem se do čela, vybalil svůj spacák z batohu a mrsknul ho po něm vší silou.
„Nemůžu spát ve spa..."
„MLČ A VEZMI SI TEN PITOMEJ STAN!" Zařval jsem, až se nějací ptáci zvedli ze stromů a odletěli.

Kousek od našeho „tábora" byla nádherná mýtinka. Došel jsem k ní a posadil se do měkké trávy.
Chvíli jsem přemítal o tom, jaký je můj bratr dement a pak moje myšlenky přešly k Matemu. Měl jsem toho všeho už fakt plný zuby. Zatnul jsem pěsti a vyrval několik trsů trávy při pomyšlení na Sim.

Když jsem se vracel zpátky, trochu jsem odbočil z cesty a zjistil, že asi 20 metrů od nás mezi stromy je schovaný něčí polorozpadlý stan. Stan, který se hýbe.
Lekl jsem se tak, že jsem klopýtl a rozsekal se na zem.
„Kurva, sakra..." zamumlal jsem a strnul, když se postava hýbající stanem vynořila.

DĚLÁ SI ZE MĚ NĚKDO PRDEL?!

„MATE?!" zaječel jsem, aniž by mi došlo, že to bylo nahlas.
„Ehm... Ahoj... Ree-san..." zamumlal, zatímco jsem se zvedal a prášil ze sebe jehličí.
„Co tady děláš?" vzpamatoval jsem se.
„No já... Já... Mám rád... Hvězdy. Sleduju hvězdy dalekohledem. Máme... Máme napsat práci o našem koníčku. Tak jsem... Tak jsem jel sem, jezdím sem často... Chci se do toho víc vžít..." blekotal, až jsem se musel usmát. Jeho tváře byly opět rudé. Ale proč?
Co na tom. Je to roztomilý.
„Ree-san. Proč jsi tady ty?"
„Můj bratr je idiot," řekl jsem zkráceně, „chce si tady hrát na přežití v divočině. Je do toho zažraný tak, že si nevzal ani stan a spacák, já mu dal svůj a nemám kde spát."
„Přežití v... v divočině?" zopakoval a nesměle se zasmál. SO KAWAII!!!
„A kde... kde teda budeš spát ty?" zašeptal a já se zarazil.
No jo kurva. Znovu jsem se práskl do čela. To je věc.
„Nevím," vyštěkl jsem, „můj bratr asi brzo přijde o všechny vlasy."
„No... Já... Já mám velký... Stan. Můžeš přespat u mě... No teda víš, nechci... Nechci, abys spal na zemi!" drmolil rychle a teď jsem zčervenal i já.