Kidnapping

Plán

"Milí čtenáři.Budu ráda když tohle budete číst.vím,že tu mám několik rozepsaných věcí,ale nevím jak pokračovat takže je na nějakou dobu pozastavím a pak se uvidí.Každopádně jak jste si asi všimli nová fanfikce je o Adamu Lambertovi.Chtěla jsem to překládat do Aj aby to bylo zajímavější,ale to bych asi nedala.Zas tolik si nevěřím.Takže Glambert's vítejte a s chutí do toho :D Kdybyste chtěly tak ráda třeba i s někým pokecám když se ozvete.Dost plkání.Hezké čtení."

.............................................................................................................................................

Začátek listopadu.Miluji barvy podzimu.Mám ráda když mi pod nohama šustí spadané listí.Ale nemám ráda když se pak stahují mračna.O to méně když se stahují mračna i u nás doma.

"Jestli miluješ svého syna tak to neuděláš!"

Zase jsme se s přítelem hádaly.On prostě nechápal,že to co mám v plánu je pro naše dobro.Nerozuměl tomu proč to chci udělat.Já tomu rozuměla a měla jsem velkou podporu lidí kteří věděli o mém (našem) plánu.

"Ty víš že svého syna miluju a tebe taky miluju.Ale nemůžu jinak.On je druhá polovina mého života.Změnil mě a já chci aby byl v bezpečí.Hodně mu dlužím."

"A co tvůj syn?Nechceš aby byl v bezpečí.To se zase obětuješ pro cizího místo pro svou rodinu?A na víc,nic mu nedlužíš."rozhazoval kolem sebe vztekle rukama." Už jednou jsi kvůli němu málem zemřela.Je to jen podělaná celebrita.On bude mít ochrany víc než dost.Nech ať se o to postarají profesionálové."

"Věř mi,že budeme v bezpečí všichni.To slibuju."udělala jsem pár kroků dopředu abych se k němu přiblížila a objala ho.On se ode mě odtáhl a se znechuceným výrazem odešel z kuchyně.

Tohle byla asi poslední šance jak z toho vycouvat a zachránit tak svou rodinu a žít klidný život.

Ale to bych nebyla já.

Já se svého cíle jen tak nevzdám.

Zůstala jsem tam stát a čekala jestli si to nerozmyslí a nevrátí se.Moje čekání bylo marné.Sbalil všechny své věci i našeho syna a odešel.Opustil mě zrovna teď když jsem potřebovala nejvíc jeho podporu.

V pláči jsem se zhroutila na zem vedle stolu.Stáhla jsem si nohy k sobě a hlavu položila na kolena.Psychické vypětí za posledních pár dní mě hodně vyčerpalo.Celé noci jsem nespala.Byla jsem nervozní.Jediné co mě v těch chvílích dokázalo udržet byl smích mého pětiletého synka když si hrál.Jenže tomu už je teď konec.Kvůli své hlouposti jsem o něj přišla.

Slíbil mi,že se mnou zůstane ať se stane cokoliv.Že mě ve všem podpoří.A teď?Když už jde do tuhého opustí mě a ještě si odvezl mého syna.Zklamání ve mě nebralo konce.

Co to se mnou udělal?

Rozhodovat se mezi dvěma světy které jsou mi oba nejdražší mě ničí.Nemůže po mě nikdo chtít abych volila mezi tím co na světě tak moc miluji.

Musela jsem se ale sebrat.Za pár dní mě čekala velká věc kterou jsme s ostatními plánovaly několik měsíců.

Nemůžu je v tom nechat.Spoléhají na mě.

Poslední drobnosti se doladily už před několika dny.Teď už se čekalo jen na tu nejdůležitější část našeho plánu.Na Adama!

------------------------------

"GlitterBaby připravena na místě."ozval se ženský hlas z malé vysílačky.

"Babyboy připraven."tentokrát mužský hlas se ozval z vysílačky.

Všechno bylo dokonale,nedokonale připraveno.Proč to nedokonale?Protože nejsme profesionálové,ale i přes to byl náš plán dokonalý.Teď už jen stačilo aby náš plán taky vyšel.

Zmáčkla jsem tlačítko po straně vysílačky "Pretty Kitty je na místě.." potvrdila jsem svou přítomnost.

Seděla jsem připravená v černé dodávce před vchodem na letiště.Zamaskovaná tak,že jsem nepoznávala sama sebe.Vlasy schované pod řidičskou čepicí,nalepené vousy a vycpaná ramena.oblečená celá v černém.....no prostě jsem vypadala jako chlap.Člověk by jen těžko uvěřil,že nejsem opravdu muž.

"Odvoz zneškodněn."ozvalo se znovu ve vysílačce.

Ještě chvíli jsem si musela počkat.Ale pak to přišlo.

"Sleepwalker vychází .PrettyKitty končí."vypnula jsem vysílačku.Adam vycházel ze dveří v obležení s dalšími muži v černém a mířil k dodávce.Až když došli ke dveřím transportu,muži se rozestoupili a nechaly ho nastoupit.

V bočním zrcátku na mě ukázal jeden z mužů palec nahoru.Znamení,že vše vychází podle plánu.

On nic netuší.Chudák neví do čeho teď právě vstupuje.Co se na něj chystá.

Za Adamem se zavřely dveře.Ti muži ani nebyli z jeho ochranky.Ale to on nemohl vědět.

"Hi."pozdravil mile a věnoval mi milý úsměv do zpětného zrcátka.

"Hi."odpověděla jsem mu s trochu pozměněným hlasem aby nepoznal,že nejsem chlap a hlavně jeho řidič.Kdyby si teď všiml jak jsem celá zrudla asi by se mi smál.Naštěstí hned sklonil hlavu a moc si mě neprohlížel.

Vyjela jsem z parkoviště na silnici a pryč z letiště.

Pomalu jsem se dostávala na kraj města.Adam si hrál se svým telefonem a ani ho nenapadlo se podívat z okna.Cestu sice nemohl znát,ale přeci jen už jsme jeli celkem dlouho a cesta z letiště do hotelu trvá maximálně 20 minut.

Neustále jsem ho sledovala ve zpětném zrcátku.Ten jeho úsměv mě vždy potěší.A zajímalo by mě,čemu se teď vlastně směje.

Už jsme dávno vyjely z města.

"Myslel jsem,že hotel je v centru města?Nezabloudily jsme trochu?"díval se zmateně z okénka na les kterým jsme právě projížděly.

Sakra.Ještě chvíli.

Nedalo se nic dělat.

Zastavila jsem auto na lesní cestě u silnice.Sáhla jsem si do kapsy a rychle se otočila k zadním sedadlům kde seděl.

"Omlouvám se." vrazila jsem mu stříkačku se silným uspávadlem do nohy a zmáčkla píst až dolů.

Nestačil chudák ani zareagovat.Do deseti vteřin spal.Jen doufám,že jsem mu toho nedala moc.