Kidnapping

the end?#1

Když člověk sáhne hlouněji do své paměti, občas si vzpomene i na to, co by nejtraději nechal zahrabané hluboko v podvědomí a už se k tomu nikdy nevracel. Jenomže většinou to bývá tak, že čím víc se snažíte zapomenout, tím víc vám ta věc vyplývá na povrch a stává se předností.

Jak si mohl vzpomenout? Vždyť už je to skoro šest let? Třeba si mě jen spletl s jinou fanynkouk kterou měl v posteli. Leda, že by....ne, to pochybuju. Pochybuju o tom, že na mě myslel od té doby co jsme se poznali, viděli poprvé a já myslela, že i naposledy.

,,Vím, že jsi to byla ty, před šesti lety. A nesnaž se mě přesvědčit o opaku. Utekla jsi a ani jsi nenechala vskaz, nebo telefoní číslo. Hledal jsem tě čtyři roky." při těchto slovech mě zamrazilo v zádech a donutilo mě to, se štěstím pousmát. On mě hledal? Opravdu se mě snažil najít? Tohle bylo vše, co jsem potřebovala slyšet, opravdu.
Slzy smutku se vystřídaly se slzami štěstí. Klečeli jsme na podlaze naproti sobě a tiskly se k sobě, jakoby jsme se hledaly celý život. Ano, byla to dlouhá doba a popravdě mi to vlastně připadalo jako celý život. Jenomže s tím rozdílem, že zatím co, on se snažil mě najít, já o něm celou tu dobu věděla, ale bála jsem se, že by mě nemusel přijmout. Přeci jen už byl na světě Tomáš. Bála jsem se odmítnutí a toho ponížení. Kdyby se mi vysmál, neunesla bych to a raději skočila z nejvyššího mostu.
,,Jak...jak jsi poznal, že jsem to já?" vykoktala jsem tiše.
,,Jak víš, že zrovna já jsem ta, kterou hledáš?" Nic neřekl, jen sklouzl pohledem na nedokonalé, narůžovělé kolečko u mého zápěstí a znovu přes něj přejel palcem a pak na něj vtiskl letmý polibek. Že by mě ta nepatrná nedokonalost na mém těle prozradila? Mám spoustu nedokonalostí, jako každý jiný, ale rozhodně by mě nenapadlo, že si všimne zrovna tohodle. Že si zapamatuje takovou maličkost.
,,Čím víc jsem se na tebe snažil přestat myslet, tím víc jsem tě potřeboval mít u sebe. Nemohl jsem na tebe přestat myslet, byl jsem tebou posedlý."
,,A teď už nejsi?" vlastně nevím, jestli jsem na to chtěla znát odpověď. Vždyť přece nemohlo být tak těžké mě vystopovat.
,,Teď? Teď jsem posedlý ještě víc když tě mám u sebe. A už tě nikdy nepustím. To slibuju. " zmáčkl mě ve svém náručí o malinko víc, v náznaku, že to myslí važně.
,,Nikdy neslibuj něco, co nemůžeš dodržet." zašeptala jsem mu sladce do ucha a odtáhla se od něj, abych si mola utřít zbytek slz po pláči. Tommy se mírně otřásl, když jsem se letmo otřela o jeho ušní lalůček. Neměla jsem vůbec v plánu ho tím nějak vzrušit nebo vyprovokovat, ale jemu to očividně stačilo.
Prudce, zadrhávaně se nadechl. Zahlédla jsem na vteřinu jiskřičku v jeho levém oku, než obě oči zavřel, dlaněmi si přidržel můj obličej, abych náhodou neuhnula a hladově se vpyl do mých rtů. Vtiskával mi jeden polibek za druhým. Vzrušení stuopalo nejen u něj, ale i u mě. Jak rychle jsem zapoměla, proč mám mokré tváře. Polibky jsem mu oplácela stejnou měrou a vášní, jakou líbal on mě. Prstama jsem mu vjela do světlých vlasů, mírně naklonila hlavu na stranu a u jeho rtů zůstala, dokud mi nedošel vzduch. Pak jsem se ale musela na pár vteřin oddálit abych nabrala dech. I on měl nejspíš problém s dechem a více méně i se sebeovládáním. Dokončila jsem teprve druhý nádech když se k mým rtům znovu přisál a tentokrát už se pro nádech neodtáhl a snažil se nadechovat mezi polibky, i když to šlo těžko a chvílemi to vypadalo, že se oba každou chvíli udusíme. Přes to se ale neoddálil a já to také v plánu neměla.
V živých barvách se mi zase objevilo naše první setkání a naše společé 'ráno' . Hormony a chuť stále stoupaly jako rtuť teploměru při vysokých teplotách. Tommyho ruce bloudily po mém těle. Z tváří na krk, když přejížděl přes paže, dotkl se palci mých bradavek, cítila jsem to, protože jsem neměla posprsenku. Neubránila jsem se tichému, vzrušenému sténu.
Myslet si, že tohle nebude fungovat, tenhle vstah, byl trochu předčasný závěr. Ale obavu jsem měla a to dost velkou, protože bylo velice pravděpodobné, že z toho nemusíme vyjít živí. Nechala jsem se unést tím, jak se ke mě chová, jak je milý a pozorný nejen k mému tělu, ale i k mým citům. Tohle už jsem dlouho nezažila a rozhodně se mi to teď nechtělo přerušovat v tom nejlepším.
V jedné vteřině jsme klečely na zemi a v další už jsem seděla na stole a mezi nohama mi stál roztoužený blonďák s napětím v trekách. Našim rtům dal na chvíli pokoj a pustil se se svými hedvábnými rty, do mého krku. Zasypával ho polibky a já se jen s těží dokázala udržet, abych nevzdychala nahlas. Využila jsem svých volných rukou a přes hlavu mu přetáhla triko. Neodolala jsem pokušení, podívat se na jeho vypracované svalstvo na břiše, ale neměla jsem šanci zkoumat ho do detajlů. Situace mě nutila přivírat oči a zaklánět hlavu, zatímco Tommy opečovával svými rty můj rozpálený krk. Snažila jsem se tedy alespoň zapamatovat si každou křivu po hmatu. Celými dlaněmi jsem hladila jeho tělo, nikde jsem se moc dlouho nezastavovala, chtěla jsem si zapamatovat všechno. Nanejmíň tuhle dokonalou chvíli.

,,Tommy.." snažila jsem se ho upozornit na svá slova, ale byl tak zaujatý mým hrudníkem, že to asi přeslechl.
,,Tommy prosím.." udýchaně jsem se od něj snažila odtrhnout a jeho pozornost upoutat na má slova. Chvíli to bylo marné, ale když jsem do rukou vzala jeho tváře a donutila ho, aby se na mě konečně podíval, celý udýchaný upíral své oříškové oči do mých a rukama pevně stiskl mé boky. Opřel si čelo o moje a oba jsme se snažily vydýchat.
I když to bylo hodně těžké, pro oba, nešlo to udělat. Prostě jsem nemohla. Tuhle chybu už jsem jednou udělala a o toho člověka hned přišla. Ani když se teď v mém životě zase, jako zázrakem objevil a bylo zřejmé, že už jen tak neodejde, nemohla jsem.
,,Promiň, já...já nemůžu. To nejde." snažila jsem se vymluvit, při tom on byl to jediné, po čem jsem v tuto chvíli toužila ze všeho nejvíc. Souhlasně přikyvoval, ale sám měl co dělat, stejně jako já, aby se udržel a nepokračoval tam, kde zkončil. Tommyho horký dech dopadal na mé chladnoucí tělo, prahnoucí po lidském teple. Prahnoucí po tom, co mi tak moc chybělo a nikdo kromě něj mi to nedokázal vynahradit.
,,V pořádku." polkl na sucho už s trochu klidnějším dechem. Povolil stisk na mých bocích a pak je pustil. Poodstoupil o dva kroky dozadu, zvedl svoje tričko ze země a zase si ho oblékl.
Slezla jsem ze stomu a otřela si dlaní orosené čelo od potu. Potřebuju nutně studenou sprchu.
,,Měl bys jít raději spát. Ráno vám letí letadlo." upozornila jsem ho, stále ještě plná vášně a rozmyslu.
Vážně to bylo dost těžké poslat ho pryč, ale bylo to tak lepší. Nechtěla jsem ani jemu ani sobě dávat naději, že tohle všechno dopadne jako happyend.
Tommy přikývl a bez jakýchkoliv připomínek se otočil ke dveřím. Sáhl po klice, ale ještě než dveře otevřel, sebral ze země rámeček s fotkou který mu před tím vypadl z ruky. Položil ho zpátky na stůl, pohladil mě po tváři, při čemž jsem k němu nenuceně vzhlédla a spatřila v jeho výrazu mírné zklamání, políbil mě z lehka na rty, pousmál se a já se s pohledem na jeho záda, mlčky dívala jak odchází z místnosti.

$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$$
Taky se vám to zdá tak nesmyslné jako mě? Hah? Fakt dobrý :D Omlouvám se za delší absenci, ale nebylo mi moc dobře a stále ještě není. Fucking flu...!!!!! :( Sorry. Asi jste správně pochopily, že tohle ještě není poslední kapitola. A možná ani ta další nebude. No...uvidíme jak se mi bude chtít. Za hvězdu budu moc ráda a za koment vraždit ( jasný, že ne vás ;) ), pokud jste to se mnou ještě nevzdaly ;) Zatím lidi.