Kidnapping

Probuzení

Zajela jsem hlouběji do lesa.Tam už čekal jiný vůz.

"Šárko pomoz mi s ním prosím." volala jsem na kamarádku zatím co jsem vystupovala z auta a sundavala si z brady poslední chloupky nalepených vousů.

"Jak to šlo?" kývla na mě a šla za mnou.

"Asi mi nebude moc důvěřovat až se probere."řekla jsem nejistě a otevřela zadní dveře.Vypadla z nich Adamova mrtvolná ruka.Jeho tělo se sesypalo na sedačku a jak byl hlavou před tím opřený o opěradlo ,teď ležel s hlavou ve dveřích a s pootevřenou pusou.

"Ewww.Chudák malá.Tohle bude škaredý."zaúpěla Šárka.

"Tak pojď.Chyť ho za ruce,já ho vezmu za nohy.."podávala jsem Šárce instrukce.

Šárka ho chytla za zápěstí a s mou pomocí jsme ho vytáhli z auta ven.Jeho nohy vypadly ven jako poslední.Chytla jsem ho za kotníky a přesunuli jsme ho do mého auta na zadní sedadlo.

Šárka pak rychle vyměnila ty falešné SPZ na dodávce.

"Tady máš jeho telefon a nezapomeň,že se o něj musíte s holkama obden střídat.Ten telefon má lokátor takže by vás policie hned našla."

"Já vím."vzala si ode mě telefon."Šťastnou cestu."popřáli jsme si.Šárka nastoupila do dodávky a odjela z lesa pryč.Já nastoupila do svého auta a odjela na druhou stranu.

................................

Po několika kilometrech jízdy za nejbližší vesnicí jsme konečně dorazily k domu.

Není to nic nobl,ale je to dům kde už víc jak rok žiju se svou rodinou.Tedy žila jsem dokud mě přítel neopustil a nevzal si s sebou i to nejdražší co mě v životě potkalo.Teď dům zeje prázdnotou a je tam ticho.Dny kdy se po domě rozléhal hlasitý smích mého syna ale zůstaly ve mě.Pokaždé když si na to vzpomenu mě zahltí teplo štěstí,ale pak mi dojde,že můj syn tam doopravdy není.V tu chvíli mi je zase smutno a do pláče.

Ještě jeden člověk mi tam chybí.

...............................

Odemkla jsem dveře do domu a pak se vrátila k autu.Otevřela jsem zadní dveře a chvíli při pohledu na Adamovo bezvládné tělo jsem přemýšlela jak ho sama dotáhnu dovnitř.

Chytla jsem ho za obě ruce,posadila ho a pak se k němu otočila zády a klekla si na jedno koleno na zem.Jeho ruce jsem si přehodila přes ramena,pevně ho za ně chytla a s námahou ho táhla až do domu.Adam za sebou svýma botama zanechával dlouhé rýhy v zemi.

"Doprdele!"zanadávala jsem.Podlomily se mi kolena pod jeho váhou."Asi jsem měla někomu říct ať jede se mnou."

S oroseným čelem jsem ho dotáhla do schodů až do pokoje pro hosty.Chtěla jsem ho jemně položit na postel,ale už jsem byla dost unavená a on není zrovna lehký jako pírko.Když dopadal zády na postel,stáhl mě s sebou.

S výkřikem jsem dopadla na jeho tělo.Zadkem přímo do jeho rozkroku.

Ještě že tvrdě spí.

Rychle jsem se otočila,opřela jsem se kolenem o postel když jsem z něho slézala a těsně minula jeho rozkrok.Možná,že by ho to asi i probralo.Rychle jsem se vzpamatovala a slezla z něj.

"Uf,tak tohle bylo těsný."oddechla jsem si.

Hodila jsem mu nohy na postel,sundala mu boty a bundu a vytáhla z kapsy pouta.Nedalo se nic dělat.Nemůžu ho přece nechat utéct aniž bych mu vysvětlila proč jsme ho unesly.

Hm..s tou mojí angličtinou.Uvidíme.

Navíc je mnohem silnější než já.Neměla bych proti němu žádnou šanci.Připoutala jsem mu ruce ke kovovému čelu postele.

Chvíli jsem se ještě kochala jak je sladký když spí.

"To by stačilo."zatřásla jsem hlavou a v mysli jsem si dávala facku abych se probrala.

Zamkla jsem ho v pokoji a šla se vysprchovat.To teď opravdu potřebuju nejvíc.

Sundala jsem ze sebe to propocené oblečení a vlezla si do sprchy.

..............................

Ještě s mokrou hlavou jsem chodila po domě a přemýšlela co bude teď.Co až se probudí?

Bude mi věřit?

No potom co jsem ho tak drasticky uspala asi těžko.

Ale třeba si to nechá v klidu vysvětlit.

Nebo možná vzteky vyrve čelo z postele a bude mě chtít zabít.

"Měla bych asi udělat něco k jídlu."odsouhlasila jsem sama sobě..

Šla jsem do kuchyně a vyndala jsem si maso z ledničky.Pak jsem ho nakrájela a dala smažit.Nebudu dělat nic složitého.Tohle jídlo je za chvíli hotové.Navíc teď není čas na nějaké vyvařování.

Čas utíkal strašně rychle když jsem stála u sporáku.Ručičky na hodinách se posouvaly a venku už byla dost tma.

V pokoji pro hosty bylo pořád ticho.

Že bych mu toho opravdu dala tolik?

To snad ne.

Raději ho půjdu zkontrolovat.

Vyběhla jsem schody a zastavila se u dveří.Na chvíli jsem přilepila ucho na dveře a zaposlouchala se.Bylo tam hrobové ticho.

Pak se ale ozvalo jemné cinknutí kovu.

"A sakra." sepnula jsem rty do úzkého proužku. Prstama jsem se odrazila ode dveří a váhala jestli mám nebo nemám jít dovnitř.

Mám klepat?

Sakra,já jsem ale vůl.Za jedno je to můj dům a za druhé je stejně zamčený.

Takže!!!!!