Kidnapping

Video

Z místnosti se ozvalo další cinknutí kovu."What the fuck?"

Tak teď jsem si jistá že je vzhůru.

Vyndala jsem si klíče z kapsy a odemkla dveře.Vstoupila jsem dovnitř.Adam se podíval mým směrem.

"Ahoj" vyšlo z mých úst když jsem vešla do pokoje.

Ten jeho vyděšený výraz nikdy nezapomenu.Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla.Vždycky jen s tím jeho nádherným úsměvem nebo směšným ksichtíkem který dokázal rozesmát člověka i když měl děsnou náladu.

"Nemusíš se mě bát,já ti nechci ublížit."řekla jsem svou nedokonalou angličtinou a doufala,že mi aspoň trochu rozuměl.

"Co po mě chceš?Kdo jsi?"

Zrudla jsem když se mě na to zeptal.Ani nevím proč.

Všimla jsem si jeho zarudlých zkrvavených zápěstí.Zřejmě se pokoušel z těch pout dostat už delší dobu.

Pořád se na mě díval tak vystrašeně.Až mi ho bylo líto.

Rychle jsem se snažila rozvzpomenout na slovíčka a jak dát dohromady slušnou větu.

"Proč jsi mě unesla?"

Tak teď mě ta situace trochu uvádí do rozpaků.

Sakra tak vymysli něco,vždyť přece nejsi tak hloupá.

"Podívej,já ti chci jen pomoct.My ti chceme pomoct."malými krůčky jsem se přiblížila k posteli.Adam ukázal obě dlaně a naznačil mi tak abych se k němu nepřibližovala.

Pouta ho škrtila a on se z nich pořád snažil dostat i když věděl,že nemá šanci.Neustále kroutil zápěstím a způsoboval si tak větší bolest a tvořil ještě krvavější rány.

"My?On je tu ještě někdo?"

Zakroutila jsem hlavou,že ne.Chvíli jsem zase mlčela a přemýšlela.

"Tak sakra odpověz mi!!!"zakřičel.Leknutím jsem nadskočila.Byl naštvaný....teď jsem se ho spíš bála.

"Chceme ti opravdu jen pomoct.Nikdo ti neublíží,slibuju."

"Chci aby ses na něco podíval.Třeba ti to dá odpovědi na všechny tvé otázky."

Došla jsem k televizi,jedním čudlíkem jsem jí zapnula a připojila k ní kabel s mým telefonem.

Na videu které se začalo přehrávat byla jedna dost zásadní věc která mohla vše změnit.Buď k lepšímu nebo k horšímu.

........................

Týden před únosem........

Ulice Londýna jsou v podzimních barvách krásné.Ti lidé okolo mě.Všude tolik inspirace.A to nejen v modě.Člověk má chuť skládat básně.

"Ahoj,jsem právě v Londýně na malé exkurzi a teď jdu na návštěvu...hm vlastně je to spíš takové malé Meet and greet. Nic méně se za chvíli se setkám s Brianem Mayem,Rogerem a jeho synem Rufusem Taylorovými."poskočila jsem nadšením na místě.

Dneska už to není nic nenormálního když mladí lidé chodí po ulicích a natáčejí své vlogy .Sice se na mě dost lidí dívá jako na blázna ale myslím,že jsou na to zvyklejší než u nás.

"Jejich manažerka byla po telefonu moc milá a se setkáním souhlasila když jsem jí prozradila o co se jedná.Nakonec jsem mluvila i s Brianem...Abych pravdu řekla...." vyvalila jsem oči a zakroutila hlavou."Asi bych se s tou svou angličtinou měla víc snažit.I když k tomuhle videu pak budu muset přidat titulky."zasmála jsem se.

Přicházela jsem k budově kde se měl konat menší koncert skupiny Queen.Jen okolo tisícovky lidí.Adam měl dorazit až později,ale to já už budu pryč takže se s ním bohužel nesetkám.Jsem tu jen na pár hodin abych se setkala s Brianem a pak zase letím domů.

V hale mě přivítala milá blondýnka a uvedla mě do zákulisí kde na mě všichni čekali.

"Ona je skvělá."řekl Brian do kamery když jsme se po pár větách seznámily a já mu vysvětlila oč jde.

Všechno jsem pečlivě natáčela.

"Ahoj Adame,tady Brian May.Chci jen aby jsi věděl ,že jsi pro nás jako člen rodiny a nechceme aby ti někdo ublížil.Judit nám všechno řekla a my víme,že ona je jediná která ti dokáže pomoci a ochránit tě.Tvoji fanoušci tě milují a chtějí abys byl v bezpečí.My chceme abys byl v bezpečí.Takže jí prosím důvěřuj.Je to opravdu fajn holka."usmál se do kamery "Opatruj se Adame.Máme tě rádi."

...........................................................................

Nedalo mi to.Těch pár hodin které jsem strávila v Londýně bylo moc krásných a hlavně to bylo poprvé v životě co jsem se někam vydala na vlastní pěst.

Adamovi slzely oči když se díval na vzkaz od Briana.I pro něj byl skupina něco jako jeho rodina a Brian s Rogerem jako starostliví otcové.

"Je mi to strašně líto Adame."řekla jsem mu roztřeseným hlasem a se slzami v očích.Adam zabořil obličej do polštáře.Asi zrovna nepotřeboval abych ho viděla jak pláče.Já sama jsem měla co dělat abych nezačala brečet na plno.

"Nech mě prosím."zamumlal do polštáře.

"Vážně mě to mrzí.Já...."nenechal mě domluvit.

"Jdi...!!!"zakřičel.S pláčem jsem vyšla z pokoje a zavřela za sebou dveře.Zamykat ho už nebylo potřeba.Stejně byl připoutaný k posteli.

Vážně mi to bylo moc líto.Ale to co se stalo už nezměním.I když bych opravdu moc ráda.

Co se vlastně stalo?To bych sama ráda věděla.

Jen pár minut po tom co jsem nasedla do letadla které mířilo zpátky do Čech budova ve které se měl konat koncert vybuchla a zůstala po ní jen velká hromada suti a prachu.Celá skupina Queen,kromě Adama a několik stovek fanoušků kteří už netrpělivě čekali před budovou na to až je pustí dovnitř.Všichni mrtví.Kdo nezemřel na místě,zemřel později v nemocnici na následky těžkých zranění.

Bylo to jako vyslyšená modlitba.Adamovi se po cestě porouchalo auto a musel počkat na odtah.Než pro něj někdo dojel a odvezl ho tam,stalo se to co se stalo.

Já jsem se to dozvěděla až po přistání v Praze.A když jsem pak zapnula telefon,měla jsem několik zmeškaných hovorů.Pokoušeli se mi dovolat snad všichni koho jsem měla v seznamu.