Kidnapping

Relax

Tak jo. Hluboký nádech.....a výdech. Nepomohlo, tak znovu.

Proč se na mě sakra tak dívá. Tohle nedevám....

Upřeně se mi dívá do očí. Čekám jestli uhne pohledem, ale on vůbec nereaguje.

' Sakra, tak řekni něco! ' popostrkuji se. Otevřu pusu, jestli ze sebe vydám nějaké srozumitelné slovo, ale z poza mých rtů nevyjde ani hláska. V rukách neustále žmoulám pytlíky s ledem které jsem mu přinesla, aby si je přiložil na podlitiny na obličeji.

Dopr.... Takže zpátečka, otočka a rychle pryč....

Při odchodu narazím do Adama.

,,Někam jdeš?"

,, Jo....totiž ne...já. Uf."

Moc mi nepomohl. Možná dopomohl k většímu trapasu.

Díky tomu, že mi Adam zaterasil cestu jsem neměla jinou možnost než se vrátit do pokoje.

,, Kdo to je Adame? Ty jí znáš? " zeptal se ho nervózně Tommy.

Možná byl nervózní a bál se, ale rozhodně ne víc než já.

Posadila jsem se vedle něj na kraj postele a snažila se mu nedívat do očí. Jeho upřený pohled mě naprosto odrovnával. Měla jsem sto chutí zase omdlít.

,, Nemusíš mít strach. Ona nám nechce ublížit."

Opatrně jsem mu přiložila sáčky s ledem, jeden na oko, kde se pestře zbarvil monokl a druhý na spodní čelist.

,, Tsss." procedil bolestně mezi zubama. Musel to bohužel vydržet. Už tak byl dost oteklý.

Adam se začal ptát Tommyho, co se vůnec stalo.

,, Moc si toho nepamatuji. Dostal jsem ránu zezadu do hlavy, schytal jsem pár kopanců a několik ran do obličeje. Nevím, že bych jim něco udělal. Prostě se na mě vrhli jako kobilky. Dokud jsem nezůstal nehybně ležet na zemi, kopali a mlátili mě hlava nehlava. Pak utekli a nechali mě tam."

Já s Adamem jsme na něj zůstaly zírat. Jak mohl někdo něco takového udělat? Vyslechly jsme si všechno co se stalo. Nebo aspoň to, co si pamatoval.

Využila jsem příležitosti, kdy se Tommy díval na Adama a luskla jsem mu prstama u ucha. Leknutím nadskočil.

,, Co to děláš? " zeptal se se smíchem.

,, Mě to moc vtipné nepřijde. Jen zkouším tvoje reflexy." zamračila jsem se na něj.

,, Teď buď tak laskav a dívej se na můj prst." vstyčila jsem ukazováček před jeho obličejem. Začala jsem s prstem pohybovat ze strany na stranu, ale jeho oči se nopohnuly. Bez mrknutí zíral do těch mých.

Znovu jsem luskla prstama, tentokrát u jeho druhého ucha aby mě vnímal.

,, Říkala jsem, aby ses díval sem." vstyčila jsem znovu prst před svým obličejem. Párkrát zamrkal, ale pohledem neuhnul.

,, Vždyť se dívám. Pořád." laškovně zvedl koutek úst.

Má tohle cenu?

,, Přestaň se mnou flirtovat a dívej se na ten prst." napomenula jsem ho, jako učitelka ve škole.

Vypadalo to, že jeho zrak i sluch jsou v pořádku. Na to kolik zjevně schytal ran, vypadal nedotčeně. Ovšem kromně jeho obličeje.

Po dalších pár dotazech, jestli ho něco nebolí, jsem usoudila, že postačí, když si pár dní v klidu poleží v posteli.