Kidnapping

Blond surprise

( Na žádost GlambertCZ je tu další díl. Každý komentář mě moc potěší. O to víc od tebe. Díky )

Jeho horké plné rty okusovaly mou kůži, ruce zaměstnával prozkoumáváním každého kousku mého těla na které dosáhl. Z mých úst vycházely jen tiché stény, žadonící po větší dávce.

Kdyby se z druhé strany neozval hlasitý smích, asi by to pokračovalo dál a nakonec by k tomu asi došlo na místě kde jsme stáli.

Blonďák se ode mě odtáhl. Ten pohled z očí do očí nikdy nezapomenu. Vypadal zklamaně. U mě to nebylo o nic lepší. Chtěla jsem aby zůstal, aby pokračoval v tom nejdivočejším přemlouvání, jaké jsem kdy zažila. Jestli se tomu tak dá říkat, protože mě by dlouho přemlouvat nemusel. Osud s námi však měl jiné plány.

,, Jak se jmenuješ?" zeptal se mě tiše, těsně u mého ucha. Jeho horký dech mě pohladil po tváři. Něžně přejel prstem po mém spodní rtu přičemž svůj ret si jemně stiskl mezi zubama.

,,Judita " pošeptala jsem.

Usmál se, svoje neposedné vlasy si odhrnul z obličeje a ještě jednou mě dravě políbil na rty. Pak se otočil a odešel chodbou směrem, odkud se ozýval smích.

Já se vrátila za Gábinou, která spala ve stoje s hlavou položenou na baru.

,,Zlato vstávej. Jdeme spát." přemlouvala jsem jí.

Gábina mi odpověděla jen nesouhlasným zamručením a odstrčila mě od sebe.

,,Jestli hned nevstaneš tak jdu bez tebe."

Já už toho měla sama plné zuby. Začala nastupovat těžká opice a únavou jsem sotva držela víčka nahoře. Hlava se mi motala, jako kdybych právě sestoupila z kolotoče a žaludek se mi bouřil na přemíru alkoholu, který se v něm převaloval a neděla zrovna nejpříjemější pocit. Kdyby to šlo, stoupla bych si vedle ní a napodobila její polohu, ale to bohužel nešlo. Barman si klepal prstem na hodinky, že bude zavírat.

No super. Jestli se mi jí nepodaří zvednout, zavolá na nás policii.

Podařilo se mi ji nakonec, silou vůle, dotáhnout až do hotelového pokoje.

,,Zůstaň tady a ani se nehni." Gábina se opilecky zachychotala. Padla do postele a hned začala chrápat.

Musela jsem někam dojít pro aspirin nebo nějaký jiný prášek na bolest. Ráno to bude asi zajímavé. Ano, už teď je to zajímavé.

Chvíli jsem jen tak bloudila po chodbách, opírala se o zdi a chvilkama přemýšlela, jestli budu zvracet nebo to nechám až na potom. Přemluvit můj žaludek, ať to ještě chvíli vydrží, bylo sice dost težké, ale ustál to.

,,Asi jsem se ztratila." zahuhlala jsem si sama pro sebe a zaklepala bez přemýšlení na první dveře po mém pravém boku.

Náhoda?? Osud??

Ze dveří pokoje vylezl hubený blonďák. Na sobě měl jen černé kalhoty. Svoje polonahé tělo vystavil mezi dveřmi a přejel si mě pohledem od shora až dolů. Hnědé oči se mu zaleskly touhou, jako před tím, když jsme se srazily u záchodů v tom baru.

Když mě uviděl, rty se mu zvlnily do úsměvu. Jednou potetovanou paží se na chvíli opřel a futro a tou druhou mě chvíli na to vtáhl dovnitř a hladově, jako nenažrané zvíře, si bral moje rty.

Měla jsem snad raději utéct?

Místo toho jsem se zapojila do jeho hry. Povalila jsem ho na postel a pomohla mu s rozepínáním, nejdřív jeho kalhot a pak i mých. Oblečení letělo někam vedle postele. Převalil si mě pod sebe a stáhl ze mě spodní prádlo.