Kidnapping

True or Dare

(Juhuu...přes 300 přečtení. Moc vám děkuji.)

...................................................

Informovat mámu o tom, že vše bude jinak, než jsme se domluvily, bylo dost těžké. Byla zklamaná, protože se těšila na to, jak si užije Vánoce se svým vnukem. Ale na druhou stranu ze mě měla radost. Věděla, jak jsem na to byla minulý rok, tuďíž si myslela, že letos opět budu chtít strávit Štědrý den i večer sama. Věděla jsem, že to nakonec pochopí.

Po večeři šel Tomášek zase spát. Byl hodně unavený. Zajímalo by mě, co ho tak unavilo. Tížila mě obava, aby na něho nelezla nějaká nemoc. Já moc unavená nebyla, takže i s Adamem a Tommym jsme se rozhodly dát ještě skleničku vína před spaním.

Nevím koho napadl ten hloupý nápad se společenskou hrou a ani nevím, proč jsem s tím vůbec souhlasila.

,, Nechápu, co vás na té hře baví. Je to stupidní a pubertální." pronesu nespokojeně a naštvaně, protože oni už se rozhodli beze mě.

Oba se posadili do obýváku a čekali, až se k nim připojím.
Posadila jsem se do křesla, se sklenicí vína, naproti pohovce a chvíli je pozorovala. Samozřejmě, že začali beze mě. Nijak mi to nevadilo, přidat jsem se k nim stejně nechtěla. Jen jsem je chtěla chvíli pozorovat.

,, Znáš tu hru?" otočil se ke mě na pár vteřin Tommy.

,, Samozřejmě, že ji znám. Jen mi připadá dětinská." uvedu svůj názor opět na pravou míru.

,, Ale no tak. Jen jednou dokolečka. A můžeš začít." navnadí mě Adam svým hlasem a šibalsky mrkne jedním okem.

,, Tak dobře, ale opravdu jen jednou!"

Dobře, bylo to více, než jedno kolečko. Adam s Tommym si dávali samé otázky. A když už si dali úkol, bylo to jen něco jako, vypij celou sklenici vína na ex, namasíruj mi nohy a tak podobně. Ale bylo vtipné se na ně dívat. Mě už otázky za chvíli docházely. Většinu věcí jsem o nich totiž věděla a nechtěla jsem vypadat jako jedna z dotěrných novinářských krys, takže na jejich soukromý život jsem se neptala. Navíc jsem se i bála, že by mohli pokládat stejné otázky mě, na které by mi bylo nepříjemné odpovídat. A stejně, ve chvíli, kdy měla přijít otázka, jsem si ani na žádnou slušnou nevzpoměla. Jaká ironie.

Ve finále, jsme se všichni dobře bavily. Hlavně já.

,, Ok, Adame? Pravda nebo úkol?" opravdu bych čekala, že si vybere otázku, ale k mému překvapení.....

,,Úkol."

Ou, sakra. Co si mám vymyslet? 'Rychle, přemýšlej ! ' popoháním se. Očima zabrousím na Tommyho usměvavý výraz. Myslel si snad, že ho z toho vynechám, ale mě v tu chvíli napadla jedna hříšná věc. Koho by to nenapadlo? Na tváři se mi vykouzlí provokativní úsměv.

Přejedu pohledem z Tommyho na Adama a pak zase na blonďáka. Okamžitě jim oběma zmizí úsměvy z tváří a nesouhlasně zavrtí hlavama. Nejspíš jim došlo, na co myslím.

,, Ne!!!" zaprotestuje Thomas.

,, Ale no tak, je to přece jen hra." přemlouvám je, ale Tommy pořád jen kroutí hlavou. Vypadá dokonce dost naštvaně.

,, Prosím." udělám psí očíčka.

,,Jsme tu jen my tři. No ták. Kvůli mě." sevřu prosebně ruce do sebe a smutně vyšpulím spodní ret. Adamovi zdá se, by to problém v žádném případě nedělalo, takže se bez namítání jen pousměje. A možná by si i rád připoměl staré časy Glam Nation tour.