Kidnapping

I m so sorry!!

Myslím,že se se mnou nehodlá bavit.Už je to několik dní.Skoro se na mě nepodívá,nepromluví na mě pořádnou větou a když se na něco zeptám jen mi odsekne nebo odpoví jen jednoduchou větou.Chodí kolem mě jako duch.Jídla se taky skoro ani nedotkne.Dokonce i Puppy mě zradil.Chodí za ním jako ocásek.

Dělá mi to dost velké starosti.To ho opravdu tak naštvalo, že se mu nechci svěřovat s tak intimními věcmi? Já se ho přece taky neptala s kým o to přišel nebo jak se jmenuje ta šťastná se kterou se kdysi vyspal!!

„Adame?" zaklepala jsem lehce na dveře jeho pokoje. Neodpověděl. 

„Jedu do města. Jen se tě chci zeptat jestli něco nepotřebuješ." asi pořád trucuje. Nějakou chvíli jsem marně stála za dveřmi a čekala jestli třeba neotevře. Ale nakonec jsem to vzdala.

Nechala jsem mu vzkaz v kuchyni a odjela pryč. Opravdu nevím co to s ním je. A co je sakra se mnou?Dělám si o něho zbytečné starosti. Je dospělý. Určitě k tomu má nějaký rozumný důvod proč se mi vyhýbá.

Při cestě z obchodu mě z mých úvah vytrhla známá melodie která začala hrát v rádiu.

,,Died last night in my dreams,
walking the streets of some old ghost town."

Nadšením jsem se skoro nemohla ani soustředit na vozovku přede mnou. Zpívala jsem si s rádiem. Pak ale přišla rána která mě vykolejila.

„Ano,tohle byl jeden z největších hitů roku 2015 nejen u nás,ale po celé Evropě.Adam Lambert  a jeho Ghost town se držel v hitparádách po celou dobu v nejlepší trojce,většinou na prvním místě, a to nejen v našem rádiu,ale i v jiných."

Dala jsem hlasitost trochu na víc a čekala co moderátor řekne. Třeba se zmíní o jeho únosu.

,,Bohužel mám pro fanoušky špatné zprávy. Adam je pořád nezvěstný, zatím se nikdo neozval jestli je v pořádku, jestli vůbec žije. Jeho rodina ho postrádá a chtěla by alespoň vědět, že je v pořádku a nic mu nechybí."

Myslím,že by bylo dobré se někomu ozvat.Dát někomu vědět,že je Adam na živu.

„Bohužel mám ještě jednu zprávu a to mnohem horší. Určitě všichni víte co se nejen u nás v poslední době děje. Fanoušci Adama Lamberta určitě budou vědět o kom mluvím."

Doufala jsem, že si dělá legraci a zavtipkuje.Ale hluboce jsem se mýlila.

,,Bohužel vám musím oznámit,že dlouholetý přítel Adama Sauli Koskinen byl včera večer nalezený mrtvý v jeho domě."

„NE!!!To ne!!"zakřičela jsem.Ze šoku jsem trhla volantem,auto dostalo smyk a zajelo do příkopu u polní cesty.

„Policie o tom odmítla mluvit,ale myslím,že mi všichni víme o co tu jde...."

Narazila jsem hlavou do volantu. Ne nijak silně,ale cítila jsem kovový zápach krev, jak mi stéká po tváři a bolest nad okem.Po tvářích mi tekly slzy.Můj hysterický pláč se rozléhal po celém autě.Pěstmi jsem několikrát udeřila do volantu abych to ze sebe dostala, ale nepomohlo to.

„Tohle přece není možný.Proč se to sakra děje?" opřela jsem se čelem o volant, ruce se mi volně svezly podél mého těla. Slzy stékaly jedna za druhou na černý plast.

Chtělo se mi umřít. Proč teď? Proč zrovna on? Vždyť nikdy nikomu neublížil. Tohle Adama zničí až se to dozví. Nesmí se to dozvědět!

Nesmí!!!

Netrvalo dlouho a někdo otevřel dveře u auta a snažil se mě vytáhnout ven. V těchhle končinách by se člověk pomoci jen tak  nedovolal. Naštěstí jsem byla jen pár stovek metrů od mého domu. Jaké štěstí! Adam slyšel ránu, vyběhl z domu a když viděl auto v příkopu, přiběhl mi na pomoc.