Escape

Chapter 4

Blondýnkovi to ani moc nevadilo, pár zlomenin by si podle sebe zasloužil. Byl neuvěřitelně šťastný, že je JR v pořádku, proto si mu položil hlavu na rameno a opatrně ho rukama objal kolem pasu.

,,Nom... řekl bych, že už je v pořádku," zasmál se G-Dragon a pomohl staršímu na nohy. Věděl, že by jim ti dva měli říct, co se tady děje, ale rozhodl se, že je nechá být. Evidentně si měli co vyříkat.

To byla vážně vtipná domněnka. Ti dva tam totiž dobrých pět minut v kuse stáli a objímali se. Objetí přerušil až Ren, který se pomalu dusil, jak ho k sobě JR pevně tiskl. Možná, že bude mít dokonce modřiny.

,,Nejsi zraněný? Neublížila ti ta magie?" Jonghyun ho zahrnoval velkou spoustou otázek ohledně jeho zdraví, čímž se ujišťoval o jeho stavu. Opravdu netušil, že vyvolá černou magii. Zrovna on ze všech, takový milý a laskavý. Musel to pro něj být šok.

,,Jsem v pořádku," uklidnil ho Ren. Znova se mu vrhl do náruče, tentokrát ho ale objal on sám. ,,Ále nechápu to. Co to bylo? Ublížilo ti to..."

,,Obyčejná otrava magií... to se stává, když člověk používá magii vyššího levelu náhle, bez žádné přípravy," vysvětlil mu to Jonghyun a nechal se jím objímat. Docela si toho maličkého oblíbil, rozhodně přetékal roztomilostí. Pak si tiše povzdychl a jeho nálada spadl o bod níž. ,,Musíme ten problém vyřešit, Rene... s tvojí magií."

Ren na něj upřel nechápavý pohled. Ničemu z toho, co se stalo, absolutně nerozuměl, ačkoliv se zdálo, že ostatní se chytají. On byl ale úplně mimo, potřeboval, aby mu to starší vysvětlil.

Starší se od něj odpoutal a upravil si své pocuchané vlásky. Několik vteřin rozpačitě hleděl do země, než se podrbal na zátylku a zalezl do postele. Přesunul se až doprostřed a tam se usadil. ,,Půjdeš ke mně?" zeptal se druhého.

Ren přikývl, hopsl do postýlky a dotlapkal tak až k němu. Posadil se mu obkročmo na klín, divné mu to vůbec nepřipadalo. S Minniem takhle seděli často, zvlášť, když si četli.

,,Uhm..." JR k tomu nic nenamítal, akorát ho to překvapilo. Jeho tváře jemně zrůžověly. Asi ho Ren nakazil svým chováním. ,,Jedná se o tvou magii. Ty totiž neovládáš... obyčejnou magii." Přemýšlel, jak mu to říct. Bál, se, že by ho to hodně ranilo. ,,Ovládáš magii zabijáků... černou magii."

Ren zalapal po dechu a očividně zesmutněl. Vypadal dost zděšeně. Sám by nedokázal ublížit ani mouše, byl naprosto neškodný. A teď... V tom mu něco došlo. Svýma smutnýma očima se zadíval do těch Jonghyunnieho. ,,Takže... Jsem ti ublížil já?" hlas se mu na konci věty zlomil.

,,Ne, ne, ne, ne, vůbec nic takového," zavrtěl hlavou tmavovlásek a sevřel jeho tvář v dlaních a přitáhl se k němu jak nejblíž to šlo, jen aby ho uklidnil. ,,Tvoje vina to rozhodně nebyla, prostě... to byla nehoda. Netušil jsem, že jsi až tak... mocný, Rene. Máš moc, kterou nezískal nikdo za posledních několik let."

,,Ale... Já nic takového nechci," povzdechl si blondýnek. ,,Chci být prostě ten Ren, co umí jen vařit, prát, uklízet, psát domácí úkoly, číst pohádky a který je silný asi jako pampeliška..." O žádnou temnou sílu nestál, nepotřeboval ji.

,,Takže ty jsi jako taková ženuška, chceš říct?" uculil se Kim a přejel bříškem palce po jeho dívčí tvářičce. ,,No, že se tomu divím, když jsi hezčí než kdejaká dívka..." JR měl moc rád, když mohl jiným lichotit a vidět jejich reakci. Rozkošným způsobem na něj foukl. ,,No není to pravda?"

Minki zakroutil hlavou, rudou tvář skryl do dlaní. Tímhle vším ho JR vyváděl z míry, neuvěřitelně moc. Strašně se styděl. ,,To ty jsi ten roztomilý," zamumlal tiše. Uvědomil si ale, co to vlastně řekl a vypískl. Nahlas to vyslovit nikdy nechtěl.