Escape

Chapter 9

Dalšího dne

Kdepak jen Jonghyun je? Je v pořádku? Přemístal neustále Ren, převaloval se z místa na místo a fetoval tmavovláskovu vůni. Nacházel se v jeho pokoji, kde dnes spal, protože nebyl ani skoro schopen chodit.

Den předtím dorazili rychle do podzemí a Jonghyun byl ihned svěřen do péče svého otce, staršího, kde zůstal. Ren o jeho stavu nevěděl prakticky nic, to nevěděl dokonce ani G-Dragon.

Minki se o něj neskutečně bál, celou noc nespal. Útěchou mu byl jen panlev, který se od něj nehnul ani na krok.

Jonghyun sice říkal, že to stvoření u sebe v pokoji nechce nikdy ani vidět, ale blonďáček doufal v to, že v takové situaci to platit nebude. Přeci by nechtěl, aby byl Ren sám, nebo ano? Měl pocit, že ne.

To ještě netušil, že za malou chvíli už sám nebude. Když se mu konečně málem podařilo usnout, v chodbě se ozval jakýsi podivný zvuk.

O pár vteřin později se rozletěly dveře a dovnitř místnosti se nahrnulo několik zvláštních stvoření. Vypadali jako lidé, akorát se zdáli být hezčí, přitažlivější a hlavně silnější. Každý by na nich mohl poznat, že jsou jiní. A pak tu byly ty oči - nebesky modrá kukadla, která vám viděla až do duše.

Ren vyděšeně vykníkl. ,,K-Kdo jste?" zeptal se a posunul se na posteli o kus dozadu. Ran na příchozí zavrčel.

Do velké místnosti těch nebezpečných nádher vešlo pět. Ten, který k Renovi předstoupil, byl výrazně odlišný od ostatních. Zatímco jejich oděvy byly prostší, ten jeho byl protkán zlatými nitkami a jako jediný ze všech měl plášť.

,,Upíři. A jdeme si pro tebe, Kime Jonghyune," promluvil ten hlavní z nich a udělal několik kroků směrem k posteli. Levter chtěl svou blondýnku chránit, ale jeden z upírů byl rychlejší. Jejich leaderovi nesmělo nic stát v cestě.

Shodil lvíčka z postele, až Ran bolestivě zakňučel. Ren polkl... Takže... Oni si přišli pro Hyunnieho? To jim nemůže dovolit. To znamená... Že mu zbývá jen jedno. Stát se Jonghyunem. Nasadil chladnou tvář, s níž se vůdci zadíval do očí. ,,Myslíš, že s vámi půjdu...?"

,,Donutíme tě. Ale zprvu... hodlám osobně ochutnat to, čemu se říká krev křížence." Upír roztáhl rty v úsměv, aby Ren mohl dost snadno vidět, jak mu povyrostly tesáky, s nimiž se hodlal do jeho krku zakousnout. Jeho nebesky modré oči získaly barvu námořnické modři, v níž se měl blonďáček utopit. Ren ani nepostřehl jak a byl svírán v upírově náruči.

Ren se v duchu strachem rozklepal, jeho vnitřní svět se ale na jeho zevnějšeku neprojevil. Odhodlaně upírovi hleděl do očí, zatímco se pokusil složit několik pečetí.

,,Nepokoušej se..." Upír jeho kouzlo jednoduše přerušil, rukou ukradl tu jeho a přiložil si ji na svou tvář. Jemně se pousmál. ,,A teď bud hodný kříženec a nech mě se napít... přeci nechceš, aby ti někdo z mých upírků vysál toho panlvíčka, že ne?"

Minki ztuhl, jeho oči se rozšířily strachem. To... Ne... Rannie! Tiše přikývl, nedopustí, aby jeho maličkému něco udělal.

Upír se tiše zasmál. ,,Hodný... začínáš se mi i docela líbit. Je to pěkně snadné oproti tomu, co říkali naši rodiče... že dostat se ke krvi křížence bude problém." Odstrčil Renovy vlásky, naklonil jeho hlavičku stranou a odhalil tak jeho bělostný krček. Polkl, měl opravdu žízeň. ,,Zkus se uvolnit... nebude to pak bolet," poradil mu ještě upír, než se k němu naklonil, otevřel ústa a něžně se zakousl tam, kde cítil proudící krev, svou drogu.

Přestože se snažil být jemný a ohleduplný, Ren málem bolestí vykřikl. Naštěstí si na poslední chvíli skousl ret a výkřik v sobě zadusil. Víčka pevně stiskl k sobě, snažíc se poslechnout upírovu radu.