Escape

Chapter 5

Ráno

Jako první byl kupodivu na nohou Ren. Už od šesti byl na nohou a kmital. Zabalil nazdobené perníky Minniemu s GDm, odnesl jim je před dveře. Vůbec naposled se věnoval přípravě snídaně pro Hyunnieho. Na tác dal talíř s obrovským perníkovým srdcem, nějaké to ovoce a čaj. Tiše jako myška to všechno odnesl do ložnice a položil na stolek. Opatrně začal staršího budit, bylo už sedm.

Tmavovlásek se probudil tím stylem, že zaječel jako nějaká holka, vyletěl s roztomile rozcuchanými vlásky do sedu a s vytřeštěnýma očima na Rena koukal. Jakmile se rozkoukal, plácl se do čela, sklonil hlavu a řekl: ,,Dobré ráno..."

,,Dobré ráno," odvětil mu Rennie mile a rozkošně se usmál. Zahrnul si vlásky za ouško a na klín mu položil snídaňový tác.

,,Čo to je?" zeptal se starší nechápavě. Roztomilost z něj pomalu tekla proudem. Krásnější stvoření by nikdo nikdy neviděl. Vypadal teď tak nevinně, skoro jako andílek. ,,Já dostal snídaňu?" Otočil hlavičku k Renovi a nechápavě se na něj zadíval.

Mladší přikývl, nedokázal se přestat culit. ,,Dobrou chuť," popřál mu, natáhl se pro čaj, který odložil na stoleček a napil se.

,,E-eeeeeeeeeeh..." Když si Jonghyun všiml perníkového srdíčka, jeho tvář zčervenala. Nebyl zvyklý na nic z toho, co s Renem zažíval. Ale neříkal, že by se mu to nelíbilo. Celý v rozpacích vzal srdce do rukou a za pozorování Renniem jednu jeho část uloupl, aby mohl ochutnat.

Ren se culil jako sluníčko, byl šťastný. Doufal, že to Hyunniemu bude chutnat. Byl by problém, kdyby ne. On sám hlad neměl, teplý čaj mu stačil.

,,Hmmm... fo je fofrý..." zahučel tmavovlásek s plnou pusou a ukousl si další část srdce tentokrát větší. Ulomilo se mu to tak nešikovně, že by to rozhodně nedokázal sníst. Bezradně se otočil na Rena a naznačil mu, ať si přisedne

Ren se zasmál, starší vypadal vážně legračně. Přišoupnul se k němu a vzal si od něj část, kterou mu tmavovlásek podával s jasnou prosbou.

On si ji nevzal - dle JRova pokynu se do konce perníku zakousl. Postupně jedli, jedli a jedli, než Kim svým jazykem protlačil do Renových úst poslední kousek. Jakmile zaslechl, že polkl, přivřel oči, dlaní mu přejel po tváři a jemně ho políbil na důkaz vděčnosti.

Ren opět zčervenal a opatrně ho objal. Bylo mu dobře, doufal, že se zase nestane nějaká katastrofa. No, s jejich štěstím to bylo pouze zbožné přání.

Zdálo se, že tím, kdo by si přál v polibku pokračovat, byl Ren, protože ho od sebe starší lehce odstrčil. Dal mu tak najevo, že po ránu to stačí. Upoutal svůj zrak na krásné červené jablko, které mu tak moc připomnělo jablko ze Sněhurky. Ušklíbl se a zakousl se do něj v domnění, že bude Renem otráven.

Otrávené ale kupodivu opravdu nebylo, Ren ho pouze vyleštil. Zatímco JR jedl, Rennie se rozvalil na posteli, z níž odmítal vylézt.

Když do sebe tmavovlásek dostal jablko, odložil svůj tác a vděčně se natáhl vedle mladšího. Nějakou dobu ho pozoroval, než se konečně odhodlal promluvit. ,,Na dnešek mám plány. Začne se s vaším tréninkem."

,,Sakra. Máte tady nějaké antivýbušniny?" strachoval se Ren, věděl, jak to dopadne. Vyhodí něco do povětří.

,,S žádnými výbušninami si hrát nebudeš, hlupáčku," usmál se JR a položil mu dlaň přes bříško. Tak se k němu přitáhl blíž. ,,Ty budeš totiž trénovat se mnou magii. Ať je tvá magie jakkoliv... ošklivá, tak je velice mocná, stejně jako moje magie hvězd. Takže se budeš učit pode mnou."