Escape

Chapter 13

Hnědovlásek mu omotal ruce kolem pasu, hlavu mu položil na rameno. Způsobil tím, že staršího zoubky pronikly hlouběji a on tak získal mnohem více té lahodné krve. Rena to sice bolelo, ale jen trošku.

Kima z velké části ovládly chutě a touhy, prohl se v zádech a na jeho klíně se zavrtěl. Chtěl víc, víc všeho. Jeden by neřekl, že někdo jako on od svého 'zrození' myslí pouze na sex.

Ren jeho snahu absolutně nevnímal. Jak by taky mohl. Když se Jonghyun choval a jednal takhle... Nemohl na něj myslet po téhle stránce. Už nikdy víc. Když dospěl k závěru, že už to stačí, jemně ho od sebe odtáhl a vzal do náruče. ,,To už stačí, dobře? Mohlo by tě bolet bříško. Teď se půjdeme podívat na tu kočičku a pak spinkat, ano?"

JR mu nevěnoval jediný přímý pohled a neřekl jediné slovo, jazykem si setřel poslední kapky lahodné krve. Hladově si přivlastnil jeho hebké plátky a prsty prudce zajel do jeho vlasů. Tak moc ho k sobě táhl.

,,Hyunnie..." zasténal Ren. ,,Říkal jsem až pusu na dobrou noc..."

Nemůže se s ním líbat, to prostě nejde. I když, moc by chtěl. Pouze silou vůle se od něj odtáhl. ,,Půjdeme za strýčkem Minniem a Draggiem, ju? Kočička bydlí u nich."

,,Ne... zůstaň..." zapředl Jonghyun a konečně se mu zahleděl do očí. Jemně zavrtěl hlavou na důkaz toho, že prostě nechce. Nechtěl být s někým jiným, on chtěl trávit svůj čas jen a jen s ním, protože byl jeho světlo na konci tunelu.

,,Dobře," usmál se Ren a posadil ho zpátky na postel. Co by pro něj neudělal. Telepaticky se spojil s Ranem a zavolal ho sem, napadlo ho, že by se ti dva mohli mít rádi.

Jonghyun smutně sklopil kebulku, znovu byl odmítnut. Nechápal to. Nelíbil se snad Renovi? Neměl pro něj ideální tělo nebo mu snad na něm něco vadí? Bylo mu z toho smutno, chytal deprese. Rád by si s ním hrál a dováděl, zatímco tohle vypadalo nudně.

Rennie se posadil vedle něj, vyhledal jeho packu a povzbudivě ji stiskl. Zdálo se mu, že je Jonghyun poněkud skleslý. ,,Copak je, zlato?"

,,Ty... já nechtít..." fňukl zkroušeně JR. Opravdu netušil, co si počít. Jak má na Rena zapůsobit? Co má udělat, aby to mělo nějaký kladný efekt? Bylo mu to líto. Ren ho nechtěl, viděl to v tom, jak ho od sebe odstrkoval. To ho mrzelo.

Ren to pochopil zcela odlišně, než jak to bylo myšleno. A byla to pro něj ta nejhorší rána pod pas. Prudce zalapal po dechu, měl pocit, jako by mu ho někdo vyrazil. Do očí se mu nahrnuly bolestné slzy, jimž by rád dal volný průchod. Zadržel v sobě vzlykl. Takže... Po tom všem ho Jonghyun nesnáší? To nevydržel, vrávoravě se zvedl na nohy a zamířil ke dveřím.

,,L-Lena?" špitl Hyunnie zmateně, nechápal, kam to odchází. Srdíčko se mu bolestně sevřelo, oči zalily slzami. ,,Lena... Lena, Lena!" volal na něj. Nechtěl, aby někam zmizel. Vrhl se jeho směrem tak rychle, že neodhadl vzdálenost a sletěl z postele, přičemž se pořádně praštil. Ale ani to mu nezabránilo v postupu dál, kdy se vrhl k hnědovláskovým nohám. Potupně ho za jednu chytil a tiše vzlykl: ,,Ty tady... ne plyč... já rád ty... ty nerad já... poč?"

Rennie překvapeně zamrkal a setřel si slzy. ,,To není pravda," povzdechl si. ,,Mám tě rád. Moc rád," ujistil ho a přitáhl si ho do náruče. ,,Neplakej, prosím..."

,,Lenaaa," zavzlykal Jonghyun a bezmocně ho objal. Myslel si, že mu odejde. To by jeho světlo pohaslo a opět by byla všude tma. ,,Nikam... ty a já tady..." Musel ho nějak donutit, aby tady s nín zůstal, aniž by opustil místnost.

Tohle bylo jedno z dalších překvapení pro druhého, ale tohle uvítal. Opatrně druhého zvedl, položil ho na postel a sám si lehl vedle. ,,Dobře. Zůstaneme tu spolu. Ty a já. Tady."