Escape

Chapter 10

To, že toho, koho hledali, nenašli, nezjistili, byli přesvědčeni o blondýnkově totožnosti.

Ren byl totiž vážně přesvědčivý herec, to se mu muselo nechat. A dělal to jen pro Jonghyunovu záchranu.

Z větší části však na tom jeho herectví podíl nemělo, to jeho zvláštní krev. Kdyby jeho krev nebyla pozměněna jeho černou magií a ještě dalšími aspekty, Ruki by poznal, že je to jen obyčejný člověk a ne ten, jehož hledají. A protože nikdo z této skupiny upírů ještě krev křížence nechutnal, snadno si ho dokázali splést.

Díky tomu už dál nehledali, bylo ušetřeno mnoho dalších životů. Ren se ale smrtelně bál toho, co by se stalo, kdyby zjistili, že není JR.

Asi po půl hodině rychlé jízdy dorazili tam, kam měli celou dobu namířeno; objevil se před nimi obrovský komplex budov v gotickém stylu laděném výhradně do tmavých barev. Uprostřed nad vším ostatním vystupoval hrad s vysokou věží, kde se nacházelo jádro celé oblasti.

Tam taktéž žil a vládl Ruki, ostatní se zdržovali v okolních domech, společně se svými ledničkami. Blondýnek se na ono místo díval se strachem, bál se všech těch upírů.

Proběhli skrze obrovskou železnou bránu, která byla přímo přichystaná na jejich příchod. Jako kdyby i samotná obloha očekávala jejich příchod, mezi temnými mraky se zlověstně zablýsklo. G-Dragon měl tak krásný pohled na Rukiho, jehož tvář v tu chvíli vypadala velice... děsivě. Šklebil se od ucha k uchu, neměl daleko ke smíchu, jeho oči v psychopatickém zjevu hleděly kupředu. Co ten upír proboha plánuje?

Ren jeho úsměv samozřejmě neviděl, připadal si s ním v bezpečí. Kdyby tak věděl, jak šíleně se plete. Že důvěru vkládá ve špatného člověka. Tedy, upíra.

Hnali se dlážděné cestě až k hradu, před kterým se rozprostíralo obrovské náměstí z téže materiálu. Tam již čekalo spoustu dalších upírů, kteří byli sluhové těch, kteří měli tu čest a byli vybráni na výpravu pro křížence. Leader seskočil jako první a stáhl si k sobě Rena - prozatím nemohl dopustit, aby se k němu přiblížil někdo jiný. Všichni upíři na zemi před ním s rukou přitisknutou u srdce poklekli a vzdali mu tak hold.

Minki zabořil staršímu hlavu do hrudi, strachem se celý třásl. Konečně si uvědomil, že tohle není hra a oni je opravdu unesli.

,,Ruki-sama, vítejte zpět," ozvalo se sborově z úst davu. Leader se pousmál a pohladil blonďáčka po hlavě, načež máchnutím jedné ruky sdělil mnohé - ať uklidí jejich zvířata a zároveň mu udělají cestu, neboť jde do svého sídla. Nebylo třeba nic říkat. I kdyby to řekl, bylo by to zbytečné, neboť každý upír alespoň z části ovládal čtení myšlenek.

To bylo něco, co všechny lidi fascinovalo. Každý by tuto schopnost či umění telepatie rád ovládl. No, některým se to vážně dařilo.

Ruki jemně vzal Rena kolem pasu a pohledem vybídl Runa s G-Dragonem a Yukiho s Taeminem, aby je následovali. Moc dobře cítil, že tihle tři spolu mají dost silné pouto, tak se rozhodl k nim být hodný. Alespoň ze začátku. Dost litoval toho, že si upíři mohou číst myšlenky navzájem a na lidi to nefunguje. Zvláště na těchto třech bylo ještě něco jiného, co mu bránilo ve vstupu...

V Renově případě to byla černá magie, která kolem jeho mysli tvořila silnou blokádu a dovnitř by nepustila nikoho. U G-Dragona s Taeminem to byla vážně záhada.

Když se řada rozestoupila a vytvořila pro ně vchod až k hlavním dveřím, tři dvojice se rozešly a zamířily dovnitř. Prošly vstupní halou a v temném hradu zamířily po monumentálním schodišti nahoru. Ruki je vedl do svého lože.