Escape

Chapter 6

Večer

Jako první ze dvou mladíků se probudil Jonghyun. Protáhl se a bolestně zakňučel, protože ho strašně rozbolel krk. Stočil se do klubíčka a pomalu otevřel oči. To mu padl pohled na usměvavého spícího Rena. Hned mu došlo, co se stalo. Starostlivě se zvedl do sedu a přitulil se k němu. ,,R-Rene...?"

I tento drobný pohyb ho dokázal napůl probrat. Blonďáček si neuvědomil, kde je, přetočil se na bok zívl. ,,To není fér. Já ještě nechci do Školy," zanaříkal a znovu zavřel oči.

Jonghyunovi spadl kámen ze srdce, úlevně si oddychl nad tím, že se Ren zdá v pořádku. ,,Zlato..." špitl a špičkami prstů mu odhrnul z andělské tváře ofinu. ,,Nejdeš do školy... Jsi tu s Jonghyunem..."

Tohle už Rennie opravdu probudilo. Vytřeštil oči a vyšvihl se do sedu. Zachytil staršího za ramena. ,,Jsi v pořádku? Vůbec nevím, co se stalo... Mrzí mě to. Beztak za to můžu já..."

,,Nemluv," hlesl JR, vymanil se z jeho sevření a přiložil své dlaně k jeho tvářím. Vystrašeně, že by mu mohl ublížit, ho políbil, znovu a znovu ochutnával jeho rtíky. Byla to pravda, Ren byl živý a zdravý.

,,Ehm..." ozvalo se, G-Dragon sedící u postele se rozkašlal. Po boku měl Taemina, který od jejich polibku odvracel zrak. Oba byli rádi, že se probrali, ale tohle vidět nemuseli.

Jonghyun sebou dost škubnul, nečekal, že je v místnosti ještě někdo jiný. Ani se na ně nepodíval, moc dobře věděl, kdo tam bude sedět. Od Rena se odtáhl, přičemž sjel dlaněmi z jeho tváří na ramena a z nichž na ruce, se kterými si propletl prsty. ,,Co tu chcete?"

,,Tak promiň, že máme strach. Mimochodem, taky tě rád vidím při vědomí," zašklebila se jeho pravá ruka. Co se starší tak debilně ptá?

,,Jo jo, nazdar... chcípni konečně..." zahučel s našpulenou pusou starší a očkem se na něj podíval. Takové slovní hříčky byly jejich oblíbeností, ani jeden z nich to nemyslel vážně. Jonghyun by byl velice nerad, kdyby o GDho přišel, prostě ho jen rád škádlil. Bylo to vzájemné.

,,Takovou laskavost ti neudělám. Kdo by tě pak zlobil?" zasmál se dlouhovlásek srdečně a pocuchal mu vlasy. Věděl, že to JR nesnáší. Zvedl se a mrkl na Minnieho. ,,Tak půjdeme, ne? Jsou v pořádku, potřebují odpočívat."

Taemin se kysele ušklíbl JRovým směrem a vrhl se kolem krku Renovi, čímž tak donutil rozspojit jejich ruce. Políbil ho na čelo, ostatně jako vždycky, a řekl: ,,Jsem rád, že jsi v pořádku, Rennie... Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál."

,,To je mi líto, Minnie," přiznal upřímně Minki a snažil se ignorovat Hyunnieho skoro až žárlivý pohled. Toho si všiml GD, cítil nebezpečí. Proto chytl Minnieho za ruku a odtáhl ho pryč.

,,Tss," odsekl nejstarší, tedy leader, a stáhl si blonďáčka k sobě do objetí. ,,Ten spratek se mi nelíbí. Moc si dovoluje a krade mi tě." Jonghyun si neuvědomoval, že je to vlastně úplně naopak.

Ren ho na to taktně neupozornil. Momentálně mu bylo dobře, proto se usmál a hlavu mu složil do klína tak, že se mu stále mohl dívat do očí.

,,Kam pak to lezeš?" usmál se JR a zapletl mu prstíky do hebkých vlásků. Nějaký čas ho v nich vískal, než ho konečně chytil za ramena a vytáhl výš. Nechal ho o sebe opřít a omotal ho pažemi, aby se ujistil, že mu nikam neuteče.

Tomu se Minki jen pousmál. ,,Tak majetnický..." poznamenal se stálým úsměvem. Nemyslel to zle, líbilo se mu to.

Jonghyun zvážněl. ,,Rene... to, co ti teď řeknu, bude vážně šílené... ale slib mi, že po tom, co to řeknu, s jekem neutečeš, prosím." Něco mu leželo na srdci a on s tím musel ven. Uvědomil si, že má Ren právo to vědět. Zvláště když mu hrozí takové nebezpečí.