Escape

Chapter 11

*O pár dní později*

Ren klečel před skupinou upírů a stíral si krev z rány. Vzduchem zasvištěl bič, ozval se výkřik. Po tom incidentu s Rukim, který stále nebyl v nejlepší kondici, se vypátralo, kdo je Ren opravdu zač. Za jeho lži a pohrávání si s nimi si vysloužil veřejné bičování a následně potupnou smrt. Taemin s G-Dragonem měli tu možnost celé představení sledovat, ale nedokázali mu za žádnou cenu pomoci. GD si zachovával chladnou tvář, své pocity dusil uvnitř sebe, kdežto Minnie tiše plakal a prosil svého upíra, aby Renovi nějak pomohl.

Yuki ho ale ignoroval, ani jeho slzy ho nedokázaly obměkčit. Držel Taemina u sebe, aby nemohl utéct a o nic víc se nestaral.

Situace u G-Dragona byla opačná, tomu Run plakal do ramene. Vždy byl hodný a nesnášel násilní.

Minki se držel docela statečně. Neplakal, neprosil o slitování. Tu radost jim dopřát nehodlal. Místo toho snášel jednu ránu za druhou, snažil se poprat s bolestí. Bylo to šílené, ale on nelitoval. A kdyby mohl, udělal by to znovu. Jen aby byl Jonghyun v bezpečí.

Kdyby byl jasnovidec, věděl by, že to se nestane. Po další ráně, která bolela více než ty předchozí, přišel čas na otázky. Upíři chtěli vědět, kde se skrývá skutečný Jonghyun. A jejich odhodlání bylo takové, že ho hodlali mučit do doby, než jim řekne pravdu.

Když blonďáček znovu bolestně zavyl a do očí se mu vyhrnuly dlouho potlačované slzy, ozval se zvláštní hluk ze strany upírů. Většina pohledů se upřela směrem, kudy prvně se svými unesenými přijeli. Tentokrát po cestě šel někdo jiný.

Pomalými, přesně vyměřenými kroky po dlážděné cestě šli tři mohutní vlci - ten nejvíce vepředu vezl jezdce, ale na první pohled připomínal anděla. Dokonalý kontrast temnoty a světla, černá vlčice a její andělský pán - každému muselo dojít, kdo tahle osoba je. Každý o krok ustoupil a udělal tu čest, že nechal vznešeného křížence, Kima Jong Hyuna, projít. Tmavovlásek byl oděn do bílého přiléhavého šatu, jeho obličej působil jako čerstvě napadaný sníh, dokonce i jeho řasy změnily barvu. To vše díky jeho magii, která dokázala divy a halila svého krále do pláště nezranitelnosti. Stopy po nevinné, nezkažené magii se za ním táhly v dlouhých pruzích, tvořily jeho plášť a spoustu dalších doplňků včetně tetování na obou zápěstí - dvou okovů.

Jonghyun věděl, že se chystá na popravu. Od první chvíle, kdy mu bylo sděleno, co se stalo s jeho lidem, se připravoval na to, že v blízkých dnech zemře. Dal proto vše, aby nejvíce zapůsobil a dokázal jim, s kým mají co dočinění. Věděl, že Rukimu, kdož byl bratr jeho matky, dojde, co od tohoto všeho očekává. Věděl, že mu dojde, že pokud nedostane svůj lid zpět, vezme si život a tím zmaří plán všem upírům.

,,To... ne..." vydechl Ren zmučeně. Proč sem Jonghyun sakra přišel? Proč? Proč dává svůj život v sázku?!

Bylo mu jedno, jak dlouho a jak moc ho budou mučit, nikdy by jim neprozradil, kde Hyunnie je. Bylo mu jedno, že by měl být popraven. Co je jeho bídný život v porovnání s tím tmavovláskovým? Měl chuť křičet, varovat ho, donutit, aby se vrátil zpátky. Z jeho úst ovšem nevyšla ani hláska, vlastní hlas ho zradil. Vůči nadcházejícím událostem byl naprosto bezmocný a mohl jen zoufale přihlížet.

Jakmile Ruki spatřil svého pravého křížence, doslova vyletěl ze svého provizorního trůnu a málem se tam složil. Věděl, že má být kříženec překrásný, to Ren opravdu byl, ale tohle byla úplně jiná úroveň. Jonghyun působil tak čistě a mocně, že ho cosi nutilo před ním pokleknout. Nakonec to neudělal a místo toho se vydal za ním.

Ren měl chuť podkopnout mu nohy, jen aby mu zabránil dostat se ke staršímu. Zabránit mu v jediném doteku. Bohužel, nemohl. Neposlouchalo ho vlastní tělo a navíc by si to ošklivě odnesl.