Escape

Chapter 8

,,Ani na to nešahej," zavrčel Jonghyun a sám seskočil. Zpoza opasku vytáhl dlouhou zahnutou dýku a v přípravném gestu si ji předhodil před sebe. ,,Zabiju to dřív, než to vyroste a sežere někoho z nás. Ustup, Rene. Máš šikovnou vlčici."

Jakmile se jen přiblížil, Rin výhružně zavrčela a postavila se před Rena s lvíčkem v obranném postoji. Minki Jonghyuna neposlouchal a maličkého si vzal do náruče, podrbal ho na hlavě. Lvíček spokojeně zapředl.

,,Rene..." V Jonghyuných očích se zablesklo. V takových situacích byl nevýslovně nerad, když ho někdo neposlechl. Mohlo to ohrozit celou výpravu. ,,Říkám ti, abys to položil. A přikaž své vlčici, ať mi uhne z cesty." Vypadal vážně naštvaně a dosti nebezpečně.

Ren naprázdno polkl. Nechtěl ho naštvať, ale nemohl mu to dovolit. Zavrtěl hlavou a schoval lvíčka za záda. ,,Ten maličký nikomu nic neudělal... Nemůže za to, že ho tu máma nechala..."

,,Rene... Jonghyun má pravdu," vložil se do toho G-Dragon a taktéž slezl ze svého vlka. Minniemu přikázal, ať se do toho raději neplete a hlídá, zatímco oni to budou řešit. ,,Tohle je panlev, dost nebezpečné zvíře. Chápu, že mu chceš pomoct, ale prostě si ho nemůžeš vzít."

,,Ale proč? Budu se o něj starat.... Nikomu nic neudělá...." nedal se stále Ren, zatímco jeho vlčice na ty dva výhružně vrčela.

Jonghyun pomalu zavřel oči, načež řekl: ,,Fenrir, odstraň mi ji z cesty." Jeho vlčice bez problémů uposlechla a se zlým vrkotem došla až z Rině, do které začala tlačit hlavou i tlapami. Nebylo třeba ubližovat vlastním, pouze bylo třeba dostat ji z cesty.

Ren viděl, že tohle dopadne špatně. Jonghyun mu nebude naslouchat. Musel něco udělat. ,,Rin!" přivolal si ji k sobě a prudce mávl levou rukou, následkem čehož se kolem nich vytvořila černá koule. Bariéra, jíž nedokážou proniknout ani sám JR.

,,Ty si ze mě normálně děláš prdel, Rene!" okřikl ho Jonghyun a dýku stáhl. Opravdu nečekal, že kouzlo, které ho naučí, použije Ren proti němu. V jeho duši se v tu chvíli něco změnilo, jako kdyby převzalo vládu něco chladnějšího a rozumnějšího, co potlačovalo lásku k Renovi.

,,Tak mě poslouchej!" oponoval mu mladší. Byl rád, že ho starší nevidí... Celý se třásl a zoufale tiskl lvíčka k sobě.

,,Uvědomuješ si vůbec, že ten levter, jehož držíš v rukou, jak si z toho GD dělá legraci a říká mu panlev, je opravdu nebezpečný? Jak tě mám asi chránit, když děláš takové kraviny, které jsou přesným opakem toho, co jsem tě učil a co jsem ti přikázal?!"

,,Ale... Vždyť ten maličký je úplně bezmocný! Rodiče ho tu nechali, nemyslíš, že se ho pak ostatní budou stranit? Pokud mu nikdo nepomůže, umře..." Minkimu se v očích třpytily kapičky slz, hlas se mu třásl a lámal. Proč... Je Jonghyun najednou tak krutý?

,,Rene... pusť to zvíře na zem..." Jonghyun o trochu zmírnil, přesto jeho srdce žhnulo a nedovolovalo mu se pořádně uklidnit. ,,Okamžitě... nebo si mě nepřej, až se vrátíme."

Tohle už mladší nevydržel. Rozplakal se, bariéra praskla. ,,Tak... Proč jsi tu takhle nenechal i mě? Kdybys mě zabil, měl bys mnohem méně starostí..."

,,Lidé nejsou nebezpečná zvířata, zvlášť slabí lidé," upozornil ho JR a odvrátil tvář k Fenrir po svém boku. Přitiskl se k ní a zabořil svůj nos do jejích černých chlupů. Byla vážně měkoučké a heboučké zvíře.

Lvíček, kterého Ren doposud schovával za zády, se mladšímu vysmekl a seskočil na zem. Obešel ho, opatrně se mu vydrápal na klín a svým růžovoučkým jazýčkem ho olízl. Nechtěl, aby ta hodná holka brečela. Líbila se mu.