Escape

Epilogue

O nějakou dobu později

,,Víš jistě, že je to dobrý nápad?" ujišťoval se Ren znovu a nervózně koukal na nůžky, jež svíral v ruce. Jonghyun seděl před ním, dlouhé vlásky čerstvě umyté a připravené na ostříhání.

,,Jop, chci to mít přesně tak, jak jsem to měl vždycky. To, že jsem teď upír, na tom nic nemění. Rozumíš? Tak šup, Rena! Hurá do práce." Jonghyun si byl zatraceně jistý, že to tak chce.

,,Dobře..." Ren netušil, proč tenhle úkol svěřil zrovna jemu, když se stříháním vlasů neměl žádné zkušenosti.

Zhluboka se nadechl, vlasy mu rozčesal na několik větších pramenů a pustil se do práce.

Celou dobu bylo mezi nimi přátelské ticho, nikdo z nich neprohodil ani slovo. Nebylo třeba, jejich společná přítomnost byla velice potěšující. Vystačili si i beze slov. Jonghyun si užíval péči, které se mu dostávalo, a Ren si vážil toho, že mu leader dovolil provést něco s jeho dlouhými vlasy.

Byl pečlivý, předem si vše promýšlel tak, aby neudělal nějakou zásadní chybu. Sám vystřídal již mnoho účesů a barev, něco tedy od kadeřnic okoukal.

Když bylo dílo dokonáno, Ren došel k malému šuplíku, jak mu předtím řekl JR, a vytáhl z něj malé zrcátko. To mu podal a sám se na něj důležitě podíval. Když se Jonghyun spokojeně usmál, opravdu se mu ulevilo. Kimovi se jeho nový účes líbil.

Teď už Jonghyun opravdu vypadal tak, jak si ho Ren pamatoval. Jediný problém byl v tom, že neměl co na sebe. Ren totiž všechna jeho trička obarvil na růžovo.

Tmavovlásek se zvedl a dřív, než se vůbec začal věnoval něčemu jinému, jako třeba přípravě na promluvu ke svému lidu, došel k Renovi a věnoval mu vděčný polibek. Věděl, kolik toho kvůli němu musel protrpět, aby vůbec došli tam, kde jsou. Nebylo nic, co by mu za to mohl dát, víc než své srdce.

Minki mu ruce omotal kolem krku a vděčně se k němu natiskl. To, že měl svého milovaného zpátky, živého a zdravého, byl pro něj ten největší dar ze všech

,,Měli bychom jít..." zasmál se zvonivě JR a odstrčil ho od sebe - měl pocit, jako že chce Ren zajít někam dál. Alespoň jeho žádostivý polibek to říkal. ,,Musím vystoupit před lidmi a tak trochu jim vysvětlit situaci... a... no..." rozpačitě se podrbal ve vlasech, ,,a taky jim říct, že jsem zase leader."

Ren se zářivě usmál a přikývl. Jemu se onen post příliš nelíbil, musel se chovat vážně, zodpovědně a seriózně. Nemohl ze sebe dělat veřejně idiota. Proto byl rád, že se svého Hyun znovu chopí.

No, Ren do toho moc snahy dávat nemusel, aby byl za idiota, ale to je tak trochu jiný příběh. Jonghyun si vybral věci ze skryté skříně, kam se mu Ren naštěstí nedostal se svou růžovou, a upravil se tak, aby vypadal nějak důstojně. Nemohl se přeci zesměšnit.

Mladší protáhl obličej. Tak tohle bylo podlé! Bránit se růžové, pche! Absolutně nemyslitelné!

Jonghyun si všiml jeho naoko naštvaného pohledu a pobaveně se rozesmál. Došel k němu a prsty mu zapletl do vlasů na temeni hlavy, které mu následně pečlivě zachuchal. ,,Tak pohni, čeká se jen na tebe, princezno."

Ren naoko zakroutil hlavou a povzdech si. ,,Jak může nemít rád růžovou? Kde jsem jen ve výchově udělal chybu?" zeptal se pak sám sebe teatrálně a věnoval staršímu úsměv.

Dřív než mohl stačit přemítat nad tím, jak by měl tuto situaci změnit, ho JR chytil za zápěstí a začal ho táhnout ven. Nezajímalo ho, jestli se Minki chtěl převléknout, učesat či namalovat - shromáždění bylo přednější.