(Pusť si písničku, hledala jsem nějakou plnou bolesti a tahle to docela připomíná)
L. a R.
Rob urputně zvonil na zvonek v paneláku kde Lana bydlela. Bylo už půl jedenácté, ale to mu vůbec nevadilo, protože zítra měla být sobota.
"Haló?" ozval se z mikrofonu ospalý hlas paní Abottové. "Tady Rob, paní Abottová musím mluvit s Lanou," řekl podrážděně. "No dobře pojď nahoru," ozvalo se zabzučení a Rob už běžel k jejich bytu.
Lana vylezla na chodbu pouze v tričku ve kterém spala. Dřív bylo jejího bráchy, takže jí bylo větší.
Rob držel v ruce dopis od Lany. "Proč teď Lan?! Proč?" zeptal se zoufale Rob. Lana se podívala na ten dopis,"Odpusť mi prosím... já-já- nemusíš být se mnou jestli nechceš. Klidně mě zavrhni, nenáviď mě, pochopím to." "Proč jsi mi to neřekla dřív?!" křičel Rob. "Já jsem si to nechtěla přiznat... A potom bylo už pozdě..." Laně selhal hlas. Nechtěla jsem ti ublížit... miluju tě Rob se k ní pomalu přiblížil. Vzal její hlavu do svých dlaní. Já vím, já vím, ale teď už je opravdu pozdě... na cokoliv
Líbali se dlouho a zároveň chvíli. Oboum tekli slzy ze zavřených očí. Pevně se drželi. Pak ale Rob... Ne! odstrčil Lanu od sebe. Tváří se tak nechápavě... "Lan... co to se mnou děláš?" zeptal se naštvaně Rob, ale ani nečekal na odpověď a běžel pryč.
"Robe! Robe!! ROBE!!!" volala na něj Lana, ale on dál běžel po schodech dolů. Ne, prosím neutíkej! Robe!!
Slyšel jak Lana volá jeho jméno. Neodpovídal.
Když už byl u vchodových dveří uslyšel, že už jeho jméno nevolá. Lana teď křičela bolestí, ale nebyly to žádná slova ani jména...
ČTEŠ
Friendzone je i pro holky
Teen FictionLana je moc milá holka která měla vždycky spoustu kamarádek. Konečně si našla i kamaráda se kterým si perfektně rozumí. Ale potíž je v tom, že si po chvíli není jistá jestli se jí líbí, protože se nikdy pořádně s klukem nebavila. A navíc ona pro něj...
