Friendzone je i pro holky

15.Kapitola- Přespání?

Domluvili se na pátek. Úterý, středa i čtvrtek probíhali v relativním klidu. A vypadalo to, že se vše vrací do starých kolejí. Lana, Rob, Josh a Rose spolu zase seděli na obědě. A Lana s Robem byli zase přátelé.
Až do pátku.

Rob
Byl pátek tři hodiny odpoledne a Rob volal Laně. Hlas už měla docela dobrý, ale pořád chraplala a občas zakašlala.

"Vážně pro tebe nemám přijít? Přeci jenom já tě pozval," ptal se Rob. Lana se zasmála a pak se rozkašlala. "Né to je ehm-ehm dobrý." "Takže teda v pět?" ujistil se Rob. "Jo," potvrdila to Lan. "Tak zatím," rozloučil se. "Pa."

V pět
Crrrr. "Jdu tam!" zakřičel Rob a běžel ke dveřím. Ještě si rychle prohrábl vlasy, zkontroloval dech, a pak otevřel dveře.

"Ahoj Lan!" "Ahoj Robe," usmála se. "Pojď do vnitř, nebo zmrzneš." Už nebyl podzim, začala zima. Všude sněžilo.

Když se Lana zula a sundala si bundu zamířili s Robem do kuchyně.

"Ahoj Lano," pozdravila Lanu paní Andrewsová. "Dáš si třeba čaj?" zeptala se. "Moc ráda paní Andrewsová, děkuji" usmála se Lan.

Rob donesl hrnky do pokoje. Until dawn pak hráli asi do šesti.

"Co teď?" zeptal se Rob. "Co třeba nějaký film?" navrhla Lan," Víš, že jsem ještě nikdy neviděla Titanic?" "Ani nápad," řekl Rob. "Nelíbí se ti romanťáky?" ušklíbla se Lana. "O to nejde. Jen vím, že nakonci by si brečelala a já tě tak nechci vidět..." Opravdu tě už nechci vidět smutnou. "Budu se snažit nebrečet, slibuju," řekla Lan a pak zakašlala.

Lana
"Tak dělej breč." Koukali se na Titanic na Robově notebooku. Lana měla slzy v očích, ale snažila nebrečet, kvůli Robovi.

Slzy se nakonec přelily přes okraje Laniných víček. Držela Roba za ruku. "Ten Jack je, ale debil," naříkala. "Já vím," Rob si jí přitáhl do objetí. Lana cítila jak jí dal pusu do vlasů. "Už se na to nikdy nepodívám, nikdy," šeptala.

"Zůstaň tu," řekl Rob. "Musím domů," šeptla Lana. "Ne, nemusíš, jediné co opravdu musíš je umřít a ani to ti nedovolím." Lan se usmála. "Nemám tady věci." "Vím, že spíš v klučičím tričku. Nějaký ti půjčím," přesvědčoval jí. "Co by jsi tu se mnou prosím tě dělal? A navíc pochybuju, že ti to rodiče dovolí..." "To nech na mně, ale teď." Rob si kleknul před Lanu a se značným pobavením v hlase spustil: "Lano Abottová, mám tvé svolení si tě tu ponechat?" To myslí vážně? Lana se začala smát tak až se rozkašlala. Rob mezitím asi třikrát protočil oči. Pak ale řekla: "Dobře ale myslím, že mě budeš muset urputně bránit. Jak před mými rodiči, tak před tvými." "Fajn beru," Rob vstal a znovu jí objal.

Po půl hodině vyřizování s Abottovými a Andrewsovými si Lana vybírala u Roba ve skříni tričko na spaní.

"Můžeš si vybrat jakýkoli budeš chtít," řekl Rob. Tohle je ono... Lana si teda vybrala modré tričko s bílým nápisem boy's style.

"Jo a mimochodem doufám, že nebudu muset spát na gauči," Lana ukázala na malou pohovku a ušklíbla se. "Spi kde chceš, já se přizpůsobím," řekl Rob. "Máte tu pokoj pro hosty?" zeptala se Lan.
"Samozřejmě," přikývl Rob. Uff

Byli vzhůru až do jedný. Koukali ještě na jeden film, Rob učil Lanu hrát poker, a taky zkoušeli Try not to laugh challenge(zkus se nesmát).

"Můžu tě v tom tričku vidět?" zeptal se Rob. Lana si povzdechla: "Tak počkej chvíli." Já vím na co myslíš Robe... Odešla s tím tričkem do koupelny.

Rob
Chci jí v tom vidět. Už jen ta představa...

Pak přišla. Byla jen v Robově tričku a spodním prádle. Ta je tak sexy...

"Nekoukej tak na mě," řekla. "Jak?" zeptal se Rob, ale ani se jí nepodíval do očí. Lana se usmála, šla k Robovi a mrskla po něm polštářek z gauče. "Promiň," řekl Rob a zadíval se do země. "Dobrou," řekla Lana, dala Robovi pusu na čelo a odešla do pokoje pro hosty.

Dobrou Lan.