Friendzone je i pro holky

12.Kapitola- Jak to bude dál?

Rob
Přes víkend Rob přemýšlel co s tím udělá. Nakonec se dovtípil jen toho, že to všechno řekne Joshovi.

"Wow, no to si snad děláš..." žasl Josh. "Musíš mi poradit, dokud tu není ani jedna z nich." prosil. "Kámo, co ti mám na to říct? Udělej prostě to co udělat chceš. Jestli miluješ Angel, buď s Angel. Jestli miluješ Lanu, buď s Lanou," řekl Josh. "Ale to já právě nevím. S Angel jsme měli zatím jedno rande a Lana je-byla-je moje kamarádka..." Josh chtěl ještě něco říct, ale do třídy vešla Lana s Valou.

Vypadala ještě strašněji než před pár dny, kdy se dozvěděla, že Rob půjde na to rande. Lana byla bledá, stále měla kruhy pod očima, její krásné medové vlasy byly mastné a zacuchané a taky měla kolem krku uvázaný teplý, vlněný šátek. Celou cestu k lavici byla zavěšená do Valy, koukala se do země a občas sebou škubla. Vypadala jako by brzy měla umřít.

Roba popadlo nutkání, jít hned za ní, obejmout jí, a taky jí říct, že jí nechtěl takhle ublížit, protože věděl, že za tohle může on. Nic takovýho, tohle je její vina. Ne ona za to nemůže...

Asi za pět minut přišla i Angel. Byla téměř stejně krásná jako když, spolu byli na rande. A oproti Laně vypadala téměř jako supermodelka. Hned jak Angel Roba spatřila vydala se za ním.

Lana
Když Lana viděla jak Angel přišla za Robem a chytla ho za ruku, celá se rozklepala. Vala k ní hned přicupitala a podala jí kapesník. Lan ale vůbec nebrečela, jenom se třásla a koukala před sebe.

Proč mě líbal, když miluje jí? Mohl mi to říct, proč si se mnou takhle zahrává? Možná mě chtěl potrestat, za to co jsem mu udělala... Můj nejhorší prohřešek: Miluju svého kamaráda.
Ale je to vůbec pořád můj kamarád?

Během dne Lana téměř nic neřekla, protože ani nemohla. Její máma jí to kvůli učitelům napsala na lístek, že nemůže mluvit, protože si téměř vykřičela hlasivky. Když chtěla něco říct vyšlo z ní zachraplání nápadně podobné slovům, ale pak se stejně ihned rozkašlala.

V jídelně
Kuchařka Laně podala talíř s obědem. Dala si ho na tác, a zamířila k prázdnému stolu, ale někdo jí vzal tác ze slabých rukou. Byl to Rob. Odnesl jí ten tác k tomu stolu kam chtěla, ale svůj tam nedonesl, protože se už najedl. Jenom si sedl naproti ní a koukal.

"Proč nejíš," zeptal se,"nebo nemáš hlad?" Lana přikývla. "Tak proč si šla na oběd?" Lan vytáhla z kapsy u kalhot papír a propisku a roztřeseně začala psát.

Co potřebuješ? Rob si to přečetl a zadíval se do země. "Já... řekl jsem Angel, že... teď nemůžu mít vztah." Byl by si s ní nakonec šťastný, proč? "Nechci aby si se trápila," přiznal se. Víš kdy bych se netrápila? Rob na ní upřeně hleděl. Byla bych šťastná tehdy kdybych věděla, že budeš šťastný ty. Protože se mnou šťastný nebudeš. Odvrhl si mě. "Ne to není pravda," protestoval Rob. Políbil si mě, a pak si mě odstrčil. A i když jsem tě volala, nepřišel si. Robovi se začaly lesknout oči. Jenom mě lituješ. Nemiluješ mě. Chci být s tebou, ale né z lítosti Robe. Rob jí chtěl chytnout za ruku, ale Lana podtrhla svojí poslední větu.
ale né z lítosti Robe.