Život středoškolačky Niny

Zase kamarádi?

30. listopadu

Dominikovi už vážně hrabe! proč se se mnou zase nebaví? Nechápu jeho mozek. Ale už je mi to jedno, stejně za půl roku vypadne a všem bude líp, chci, aby odešel, ale zároveň nechci, bude lepší, když odejde, protože už mi dost motá hlavu.

1. prosince

Za chvíli Vánoce, no není to super? Když jsem šla s Jakubem M na autobus, řekl mi, že prý se Dominik vyptával mých kamarádů na facebooku, jaká jsem a asi mu nějaká káča jako Simona řekla něco, co ho naštvalo, ale co, stejně odejde a já budu mít svatý klid. 

2. prosince

Nudný den, nikdo se se mnou moc nebavil, já se moc nebavila s nikým, čím dál víc lidí si myslí, že mi něco je, že jsem naštvaná a tak. A diví se? Dominik je naštvaný a Tomáš se pořád ohlíží po žábách z ekonomky, nemluvě o tom, že to pitomé kladivo piluji už přes dva měsíce! To mě nejvíc štve, žádní kluci, ale jen pitomé kladivo.

3. prosince

Já, Jakub M a Roman jsme dnes byli celí den spolu a Dominik zůstal odstrčený, čekala jsem, že mi aspoň napíše, "Čau, nepíšu ti jako kamarád, ale byl jsem osloven, abych zjistil, co ti je a neříkej mi, že ti nic není, i já to vidím," já mu jen napsala že mi není dobře, i když to nebyla tak úplná pravda, poté následovala asi půl hodinová hádka a nakonec mi řekl, "Ty mi to řekneš," Jakože cože? Psala jsem mu, aby se nepletl do mích věcí a stejně nic, Dominiku, řešíš kraviny! A kdo mu řekl, ať se mě zeptá? To je velký otazník, na to nějak přijdu.

4. prosince

Roman ani Jakub M nebyli ve škole, jen Dominik, zase mě bude spamovat otázkami typu: Co ti je? Máš s něčím problém? Proč jsi taková? Už se na to opravdu "těším". A jak jsem řekla, tak se i stalo, pořád mi dokola opakoval, že slíbil někomu, že zjistí, co mi je. "Tak si něco vymysli,"řekla jsem mu a čekala na odpověď, ani nebudu psát, co vymyslel. Zvedl telefon a dělal, že někomu volá, "Nikomu si nevolal, že?" zeptala jsem se ho, "Vsadíš se?" Podal mi ruku, "Fajn, o co?" Podala jsem mu ruku také a čekala, co řekne, "Když prohraji, dám ti pusu, když prohraješ ty, dáš pusu mě," co jiného jsem mohla asi čekat, že. Souhlasila jsem a samozřejmě prohrála.

Pusu jsem mu dala v trolejbusu, když jsme jeli na hlavní nádraží, pak se z něj vyklubalo to, že se jeho přítelkyně stěhuje, v duchu jsem jásala radostí. Zítra jdu na dílnu, bude sice sobota, ale je den otevřených dveří a aspoň si trochu šplhnu u mistra, poté jedu na Mikuláše ke své kámošce Tereze, tak že zítra to bude fofr.