Sériový Vrah [FF Evan Peters, Finn Wittrock]

3.

Probudila jsem se brzo. Ještě ani nesvítalo. On byl pryč, třeba to byl jen sen. Výmysl v mojí hlavě, který zastínil skutečnost že je Evan pryč.
Pak jsem ale slyšela hluk v koupelně a tak jsem se tam vydala.
Otevřela jsem dveře. Stal u zrcadla s ručníkem kolem pasu a holil si vousy.
"Dobre ráno princezno. Promiň že jsem ti zabral postel, ale mohla si si lehnout ke me." Uchechtl se a ja jen prokroutila oči. Co si o sobe mysli že si vleze co myho pokoje oknem, rozbreci se a ja se mu pak pohrnu do postele? Nikdy.
"To princezno si vyprošuju. Snídani si udělej jakou chceš ja jdu vedle." Odsekla jsem a šla do obýváku. Koukala jsem na seriály, ale nevnímala jsem je. Evan byl naživu, teda zatim, a ja se tu valim na sedačce. "Sakra ja jsem sobec!" Křikla jsem a utíkala do pokoje.
Zabaleno jsem mela od včera takže jsem vzala jen nejake jidlo a klíčky od auta.

[Flashback ]

"Mami pohni musím co nejdřív do školy!"
Byla tak opila že nic nevnímala. Na dveře někdo zaklepal, otevřela jsem a tam stal Evan. "Nechceš svést? Mamka by te rada poznala a jak vidím, tvoje mamka na tom neni nejlíp. Tak půjdeš?"
Děkovala jsem bohu že se objevil. Jinak bych musela šlapat pěšky až tam.
Nastoupili jsme do velkého auta, za volantem seděla blonďatá mladá paní. Nádherná, bylo vidět po kom to Evan zdedil."
"Ahoj já jsem Luci a ty?" Nadherne se zasmála. Cela Evan. Měla jsem pocit jako by po svym tatovy vůbec nic nemel
"Renika, ale říkejte mi Rey."
"Dobře Rey. Dnes budu tvůj osobní šofér. Vyjeli jsme dřív co si ještě zajet na zmzku?"
To ale nebyla pravda. Jeli jsme pozdě do školy, me to vůbec nevadilo.
Jeli jsme rychle. A pak do nás z boku narazil opilý řidič. To bylo naposledy co jsem Luci viděla. Při nehodě to napálil přímo do ni.

[End flashback ]

Rychlím krokem jsem se vydala k autu. Ani jsem k němu nestačila dojit a on me chytl za rameno.
"Ani nepockaš?" Zasmál se.
Nic jsem neříkala. Sedli jsme si do auta a ja dala klíčky do zapalování.
"Mužů se te na něco zeptat?" Vypadlo ze me najednou.
Jen kývl hlavou.
"Jak se jmenujes. Nikdy si mi to neřekl."
"Promiň, moje jméno je Finn. Finn Wittrock."
To jméno znam! Slyšela jsem o nem už. Byl ve skole proslavenej. Jako "zachodovej král" debilní přezdívka ja vim, neříkalo se mu tak ze by dokazal skvěle srat, ale protoze kazdou holku vojel na zachodech ve škole.
Nevím proc ale musela jsem se zasmat.
"Co je?" Zasmál se taky.
Jen jsem se usmala.
Nic jsem neříkala. Ani jsem nevěděla kam jedu.
"Kde to je? Kam mam jet!"
"Bydli v newyorku."
"Coze? To je 13 hodin odtud."
Chtělo se mi křičet. A plakat.
Sklopil hlavu a koukal na svoje nohy.
"Jo. Je to daleko. Tak daleko jsem jel abych te nasel." Podíval se na me.
Bylo mi to jedno. Lichotkama to ted nespravi. Byla jsem nastvana.
Jela jsem do jednoho z nejslavnějších měst v americe. S trochou jidla a debilem co se me snaží dostat do postele.
Skvělí.
Chtěla jsem vedle sebe Evana. Tak moc mi chyběl.
Při vzpomínce na něj jsem se rozbrecela. Finn to viděl a pohladil me po rameni. Poprvé mi jeho dotek nebyl nepříjemný ani cizí.