Sériový Vrah [FF Evan Peters, Finn Wittrock]

5.

Probudila me nesnesitelná zima. Sedla jsem si a rozhlédla se. Na chvilku jsem vůbec nevěděla kde jsem a co tu vlastně dělám. Vyšla jsem ven. S největší pravděpodobností bylo něco kolem páté ráno. Slyšela jsem ptáky, bylo šero a zima. Ruce jsem měla složené na prsou a vychutnávala si čerstvý vzduch. Ve městě se takhke čistého vzduchu asi nikdy nedočkám. Řekla jsem si v duchu.
Pak jsem šla za nosem. Nevěděla jsem kam jdu. Kolem mě nebylo nic, jen les a sem tam proběhlo zvíře. Pro spoustu lidi je tohle uklidňující ale ja jsem se v tu chvíli bála. Měla jsem pocit že mě někdo sleduje.
I přes Odporné tušení a neustále objevujícího pocitu nebezpečí jsem šla dal až jsem došla k nějaké řece. Tam jsem se bát přestala. Klekla jsem si k vodě a i když mi byla strašná zima, dotkla jsem se vody a umyla si v ni obličej.
Zvedla jsem hlavu a pak jsem před sebou viděla muže. Modré oči, světle hnědé vlasy. Praštil mě do obličeje a já omdlela.

Zima, smrad, mokro. Věci co me probudily. Měla jsem v puse roubík a ruce svázané. Kde to ku*va jsem! Slyšela jsem řvát někoho vedle sebe. Finna. Jeho hlas bych poznala všude.
On neměl zavázanou pusu? Proc ja?
Do místnosti vstoupil muž. Ten kterého jsem viděla před tim než me praštil.
Přišel k Finnovy a praštil ho to spánku.
"Myslel jsem že bude vyvádět ta holka, ale on si tady brečí chlapeček." Zasmál se. Finnovy se to samozřejme nelíbilo a tak sebou škubl a plivnul mu přímo do obličeje.
Vzal Finna za vlasy a odtáhl to pryč.

Uběhly asi 3 hodiny. Neměla jsem moc dobrý pojem o čase, přece jen jsem byla v místnosti bez okem a pak se čas určuje dost špatně. Celou dobu co byl Finn pryč jsem slyšela jak křičí a prosí. Bylo mi zle, v tu chvíli jsem chtěla umřít.
Přece jen jsem toho kluka měla ráda.
Pak se otevřeli dveře a do místnosti proniklo světlo. Oslepilo me. Ten muž ke me přišel. "Jestli budeš vyvádět Stejně jako tvůj kamarád, taky te vykastruju."
Zastavilo se mi srdce. Vykastruju? On Finna vykastroval? Ježíši. Co je to za magora?
Začala jsem plakat ale potichu.
Pak vedle mě Finna hodil. Byl v bezvědomí a celý od krve. Modlila jsem se jen aby si ten muž dělal srandu.

Usnula jsem a když jsem se probudila Finn už byl vzhůru.
Rychle jsem se zvedla a objala ho. "Díkybohu že žiješ." Zašeptala jsem.
Už jsem neměla roubík.
"Co ti udělal? Finne řekni mi co ti udělal?"
Brečel ale snažil se to skrýt.
"Mlatil mě a mučil. Chtěl abych byl poslušný a když budu nic ti neudělá. Pak ...pak vzal nůž a uřezal mi dva prsty na nohou. Řekl že za každou neposlušnost půjde jeden a až dojdou prsty vykastruje mě."
Teď už plakal nahlas. Přisunula jsem se k němu. A opřela si hlavu o jeho rameno. Tolik pocitu zoufalství a beznaděje jsem ještě nezažila.
Plakali jsem oba ale potichu aby nebylo nic slyšet.
On me pak vzal za bradu a zvedl mi hlavu.
"Pokusíme se odtud dostat. Udělám to protože mi na tobě záleží a...."
Pak se na chvilku odmlčel.
"A....miluju tě. Celou tu dobu už od toho dne kdy jsem te viděl poprvé."
"Coze?" Vyhrkla jsem. Zůstala jsem na něj koukat a nic jsem neříkala.
Jediny problem byl v tom že ja jeho lásku neopětovala.