Sériový Vrah [FF Evan Peters, Finn Wittrock]

7.

Běžela jsem a nic nevnímala. Zastavil me až pád. Zakopla jsem a udělala si něco s nohou.
"Doprdele! Teď me chytí a já tady chcipnu!" Rvala jsem a snažila se dostat se na nohy. Marně. Všechny moje pokusy zkoncili dalším pádem až jsem se unavila a obličejem jsem spadla přímo do hlíny. Ležela jsem a brecela. Byly to slzy zoufalství a beznaděje.
Zavřela jsem oči a vzpomínala na nejkrásnější dny s Evanem.

[Flashback]

"Pojď sem, neboj se." Řekl s já si k němu sedla na postel. "Evane ale já jsem ještě...."
"Pst, já vím. Budu opatrnej."
Vím ze je to zcestny. Domluvit se s nejlepším kamarádem ze o panenství přijdete s nim, ale já jsem to chtěla prožít nějak výjimečně a s nim jsem se cítila v bezpečí. Věděla jsem ze mi neublíží.
Začal me lehce líbat na krku. "Počkej!" Šeptla jsem. "Myslíš ze je to správný?"
"Nemusíme to dělat." Kousek se odemne odsunul.
"Kašlu na to." Řekla jsem a prudce jsem se na něho vrhla.
Bylo to nádherný. Až tehdy jsem si uvědomila ze ho neuvěřitelně miluju."

[End flashback]

"Je vám něco? Určitě ji něco je! Franku zavolej pomoc."
Pak bylo zase ticho. Pamatuju si jen útržky.
"Ma zlomenou nohu a je podchlazena."
Vzbudila jsem se až v nemocnici kde jsem nabrala plné vědomí.
V rukou jsem měla hadičky a v krku trubku která mi pomáhala dýchat.
Pokoj byl čistě bílý a smrděl desinfekcí. Na sedačce sedel Finn.
On to dokázal! Přežil! Byla jsem tak šťastná.
Spal a vypadal tak nevině.
Koukala jsem na něho a pak se probudil. Když viděl ze jsem vzhůru rychle vstal a běžel ke me.
"Sem tak rad ze jsem té našel! Dva dny jsem té hledal v lese. Nikde jsem tě nemohl najít. Pak jsem slyšel houkacky a šel za nima. Někdo ti je zavolal a tím ti zachránil život." Usmál se a jeho oči jiskřili.
Dva dny?! Paneboze! Nemohla jsem vydržet živá v tom lese dva dny!
Chtěla jsem mluvit ale nemohla jsem. Ta trubka v krku mi to neumožňovala.
Ukázala jsem na sestřičky a pak na svůj krk. Myslím ze to pochopil a šel za nimi.
Bolest jakou jsem pocítila při vytahování trubky jsem nikdy nezažila. Pak mi na krk dali obvaz a já konečně mohla trošičku mluvit.
"Noviny." Septala jsem. Finn mi je hned podal."
Nova oběť vraha se našla v močálech.
"To ne!" Do oči se mi hrnuly slzy.
Otočila jsem na další stranu a tam byla fotka mladíka kterého našli.
Nebyl to Evan. Znamená to možná ze ještě žije.
Nemůžu tady sedět a čekat až najdou dalšího!
Vytrhla jsem si jehly z ruky a odpojila přístroje.
"Co to sakra děláš?! Mazej zpátky do postele!" Křičel Finn.
"Přestaň se o me pořad starat! Nepotrebuju té! Chci jenom Evana!" Křičet jsem nemohla a tak jsem jenom zvisila hlas.
Bylo vidět jak moc ho ta věta ranila. Já ale potřebovala najít Evana.
Zvedla jsem se a otevřela okno. Bylo to první patro.
"To zvládneš" řekla jsem si sama pro sebe.
A zkocila jsem.