Sériový Vrah [FF Evan Peters, Finn Wittrock]

9.

Dny ubihali a já se s Evanem cítila v bezpečí. Na Finna jsem nezapomněla, ale to ze mi lhal me donutilo překonat pocit ze jsem mu ublížila.
Evan byl vždycky tak pozorný a já se cítila jako jeho princezna.
Jako každé rano mne probudil polibkem a podal mi snídani.
Je to on, jeho budu navždy milovat. Pomyslela jsem si a polibila ho. Měl vlhké rty, milovala jsem jeho vůni. Byl pro me vším.
"Musím ti něco říct." Podíval se mi to oči s já v nich uviděla bolest. Tu kterou jsem viděla den před tím než zmizel.
"Ano?" Přestala jsem jist a poslouchala. Byla jsem napnuta ale strašně jsem se bála.
"Nevím jak to říct, je to pro me težké. Plánoval jsem naši společnou budoucnost..."
Poklesl mu hlas a začal plakat.
"Nic se neděje Evane, budeme mít společnou budoucnost." Chytla jsem ho za ramena a podívala se mu do oči.
Odtrhl se.
"Nebudeme Deniko, nejde to. Vůbec nechápeš o co tu jde."
Hrklo ve me..."o....o co tu teda jde?"
"Ziju tu jen proto, protože spím s tou ženskou co tu bydlí. Neměl jsem na vyber, musel bych žít na ulici."
Vstal a odstoupil od postele. "Ona chce aby si odešla...ale já musím zůstat."
"To snad nemyslíš vázne? Ty ji chceš poslouchat? To ti nestojím ani za to aby si me bránil?"
Byla jsem neskutečné naštvaná. Ale na druhou stranu jsem to chápala. Vztek jsem ale měla poradny a tak jsem se zvedla, vzala si svých par věci a odešla. Bez rozloučení. Ani jsem se na něho nepodívala. Odešla jsem a začala příšerně brecet.
"Proč?" Křičela jsem. Pršelo a já měla jen tilko a roztrhane kalhoty.
Brek byl nezastavitelny. Šla jsem za nosem. Nevěděla jsem ani v jakem jsem městě. Teď už mi bylo všechno jedno. Finn i Evan byli pryč, teď už jsem pro nic nezila. Měla jsem chuť to všechno ukončit.
Napadlo me ze když budu stopovat bude to lepší a tak jsem si stoupla na silnici a čekala. Hodinu, dvě. Konečně někdo zastavil. Byli to lidi asi ve veku jako já. Nasedla jsem si a jela. Neptali se me na nic.
Jeli jsme dlouho až jsem konečně uviděla nápis města do kterého jsme dojeli.
NEWYORK
rozhlizela jsem po tom nádherném velkém městě a zkoušela nemyslet na to všechno co se stalo.
Tady bude můj nový začátek. Začnu od znova.
Řekla jsem jim aby me nechali vystoupit tady.
"Mas vůbec nějaké peníze? Na hotel nebo tak?"
Zeptal se me mladík vedle me.
"Ne to nemám, možná tak dva dolary."
"Na tady mas, mam bohaté rodiče." Zasmál se a ostatní s nim. Podali mi 200 dolaru.
"To nejde!" Usmala jsem se a peníze mu chtěla vratit.
"Ne vázne! Musíš někde začít. Ta ber."
Chvilku jsem ještě vahala. Moje srdce říkalo něco jiného než hlava, ale poslechla jsem hlavu. Usmala jsem se, poděkovala a odešla.
Stala jsem uprostred rušné ulice. Koukla jsem se nahoru."
"Teď už to všechno za mnou. Můj život je teď tady."

Ahoj ❤️ moc se omlouvám ze tak dlouho nic nebylo, ale měla jsem přijímačky, a ve škole mam teď problémy s učitelkama. Dekuju moc za like a reads 😍 a jestli to někoho zajímá...dostala jsem se! 😂🖖🏻 tak pa ❤️