Sériový Vrah [FF Evan Peters, Finn Wittrock]

6.

Čas tu ubíhal jinak, mnohem pomaleji a hlavně jsme nevěděli jestli je den nebo noc.
Seděli jsem zádama k sobě a vzájemně se podpírali. "Finne? Myslíš že se odtud dostaneme?" Slzy jsem měla na krajíčku.
"Musíme, nikdy bych si neodpustil kdyby se ti něco stalo."
Ta věta ve mě probudila vzpomínku. Vzpomínku na Evana.

[flashback]

"Sedni si, něco ti musím říct princezno."
Zvedla jsem hlavu a poslouchala.
"Víš já a matka se chceme odstěhovat a...nevím jak ti říct. Chceme jít daleko odsud. "Cože? To snad ne! A co myslíš ze budu dělat já?! Si to jediný co mám. Chci jít s tebou." Křičela jsem a plakala. Rvalo mi srdce to ze mě chce opustit, ale nevěděla jsem proč a z jakého důvodu."
"Otec se vrátil, postili ho dřív za dobrý chování." Rozplakal se. "Matka se boji ze by nás mohl najít a zabit tak jako už se o to pokusil." Objala jsem ho co nejpevněji jsem dokázala. "Co se tu nic vlastně stalo? Nikdy si mi to neřekl."
"Byla noc, hodně pozdě s já se vracel z party. Když jsem vešel otec držel matku pod krkem. Kdybych přišel o minutu dýl, byla by nejspíš mrtvá. Křičel jsem a vrhnul se na otce. Odtáhl ho od ni a vrazil mu pěstí. Brecel jsem a neviděl. Vrhnul se na mě a měl v ruce nůž. Byl ale tak opilí ze se netrefil. Stačili dva centimetry s měl bych propíchnutou lebku.
Pak jsme zavolali policii a ta ho odvezla."

Pořád brecel a já ho utěšovala. Pak se zvedl a zahledel se mi do oči. "Nikdy bych si neodpustil kdyby se ti něco stalo." Přiblížil se ke mě s lehce mě políbil.

[end flashback]

Finn se prudce zvedl. Nechapala jsem jak to dokázal, já neměla sílu ani pohnout s nějakou z končetinou natož vyskakovat. "Co to sakra děláš?" Křikla jsem. "Pšt, zkusím to zastavit."
Myslela jsem ze je to blby vtip. Přece to není až takový blázen.
Ale on takový byl a pomohl mi se zvednout. Ucitila jsem neskutečnou bolest na ruce. Byla obvázaná. Jak jsem si toho sakra nemohla všimnout? Nebyl čas podívat se co s rukou mám. Vydali jsme se ke světlu.

Finn se na me podíval. "Počkej tu a nic nedělej." Pak otevřel dveře pinetkou a šel dovnitř. Do nosu me udeřil silný zápach čistidla a desinfekce. I přes Finnův zákaz jsem se odhodlala vkročit. Finn tam nebyl jen spustu zkumavek, lahví a doktorského náčiní. Pak me někdo praštil zezadu do hlavy.
Neomracilo me to, jen jsem nic neslyšela a viděla rozmazane. Ten muž me posadil na křeslo.
Alespoň myslím ze je to křeslo. Začala jsem znovu vnímat a konečně jsem tomu muži viděla do tváře.
Bledý, tmavé vlasy a strašidelné oči. "Copak to tu máme? Pacientka přišla na sál sama...to jsme tu ještě neměli." Odporně se zasmál.
Kde je Finn? To byla jediná otázka na kterou sem chtěla znát odpověď.
Ten muž mi začal střihat oblečeni. Nejdřív tričko a pak se vrhnul na kalhoty. V tom vrazil Finn do místnosti a toho muže praštil pěstí přímo do obličeje. "Běž!!!" Řval. Utíkala jsem co mi nohy stacili ale problém byl v tom ze jsem nevěděla kam běžím.