Sériový Vrah [FF Evan Peters, Finn Wittrock]

8.

Skok byl bolestivý ale šla jsem si pro nej. Cestou jsem měla neskutečné výčitky svědomí.
Byla jsem na Finna nechutna, je na me tam hodný a já?
Šla jsem dlouho po silnici. Vůbec jsem netušila kam jdu. Byla noc, temna noc a já se začínala bát. Sešla jsem ze silnice a řekla si ze najdu něco kde bych mohla přespat.
Netrvalo to dlouho a našla jsem rodinný dum a za nim byla malá zapadla Kůlna.
Vlezla jsem tam a schoulila se za dřevem tak aby me nebylo vidět.

[sen]

Finne ne! Padal a já s tím nic nemohla udělat.
"Dělám to pro tebe, vím ze me nikdy nebudeš milovat tak jako já tebe. Ty milujes jeho.." Ukázal prstem na chlapce vedle me. Byl to Evan.
To byli jeho poslední slova a pak skočil dolu ze skály. Zastavil se mi dech. Evan me pevné stiskl a rukama posouval víš. Až k mému krku.
V tu chvíli už jsem necítila tu jistotu a bezpečí.
Cítila jsem pravý opak.
Evan me začal škrtit a já se nemohla bránit, byla jsem jako zamrzla.
Viděla jsem jen jeho obličej který se ztrácel až úplně zmizel.

[konec snu]

Probudila jsem se spocena a klepala jsem se.
"Co to bylo za sen?" Řekla jsem si sama pro sebe.
Seděla jsem obklopena dřevem a čekala až vyjde slunce.
Začali bouchat dveře, to mi oznámilo ze někdo vchazi.
Srdce mi tlouklo a žaludek jsem měla až v krku.
Nedýchala jsem. Pak me napadlo ze bych se mohla podívat kdo došel.
Byl ke me otočený zády, blond delší vlasy a vytahany svetr. To je....to.... Není možný.
"Evane?"

Otočil se a já jsem na něho jen koukala. Jsem přesvědčena o tom ze mam halucinace.
"Deniko?"
To ne! Není to možný! Je to on? Nebo jen moje fantazie která je z nedostatku jídla s voda tak vyčerpaná ze si vymysli postavy?
Kašlala jsem na to. Vrhla jsem se mu kolem krku a pevné ho držela. Takový pocit štěstí a uspokojení jsem snad nikdy necítila.
Voněl stejně jako si ho pamatuju. Pak jsme se na sebe dlouze koukali.
Do jeho hnědých oči bych se mohla koukat pořad.
Postavil me na zem, vzal za ruku a utíkal se mnou do toho Baráku.
Rukou mi naznačil abych byla potichu a vplížili jsem se do toho domu.
Byl velmi moderní a nádherný. Šli jsme po schodech dolu až do sklepa kde byla postel, stůl a židle.
Byl mini ale na spaní to stačí.
"Finn ti řekl ze jsem tady viď? Prý té zná a hned jak té najde tak té pošle za mnou. Jen sem nečekal ze mu to bude trvat tak dlouho."
Usmál se a já ho polibila. Bylo to dlouhý krásný a vášnivý.
"Finn říkal ze neví kde si...on mi lhal?! Ten hajzl. Našla jsem té náhodou. Chtěla jsem tu jen přespat a pak si se objevil."
Pohladil me po tváři a Koukal mi do oči.
"To nevadí, hlavně ze jsme spolu. Strašně si mi chyběla. Tvoje oči, tvoje rty i tvůj přihlouply smích." Zasmál se a já se uculila.
Byla jsem tak šťastná. Už me nic nezajímalo jen jsem chtěla aby tohle, nikdy neskončilo.

Dekuju moc všem co tenhle příběh čtou❤️ s tímhle dílem nejsem moc spokojena. Budu strašně rada kdyby jste mi napsali vás názor do komentářů dekuju❤️
Pa 😍