Sériový Vrah [FF Evan Peters, Finn Wittrock]

13.

[flashback]

Podívala jsem se na něho a ucítila známý pocit. Strach. Bylo to ještě před tím než jsem ho poznala. Na tom klukovi bylo něco temného.
Něco co ostatní přitahovalo.
Kudrnaté blond vlasy, hnědé oči ve kterých se leskla zloba.
Nikdy nemluvil a nikdy se na nikoho nedíval. Až na ten den. Pohodil hlavou aby si odhrnul vlasy z očí.
Pak se naše pohledy střetly. Uvnitř jsem panikařila. Usmál se na mně.
Chtěla jsem aby tahle chvíle trvala ještě dlouho, ale naše pohledy odtrhnul zvonek.
Vyšla jsem ze třídy, koukala pod nohy a doufala že si mně nikdo nevšimne.
"Jsem Evan."
Zastavila jsem, srdce mi divoce bilo a já byla jako opařená. Nezdá se mi to jen?
"A ty?" Jeho pohledy jsem cítila všude.
"Denika."
"Pojď se mnou."
Nestihla jsem nic říct. Vzal mně za ruku a utíkal směrem ven.

Nemohla jsem popadnout dech. Všiml si toho a vzal mně do náruče. Sakra! Vždyť se ani neznáme!
Zastavil na kraji lesa. Už jsem začínala mít strach. Nikdy jsme spolu nemluvili, nikdy se na mne ani nepodíval a teď mně chce někam vzít.
Chvilku koukal jen tak do dálky a já koukala na jeho neupravené vlasy. Byl nádherný.
Podíval se na mně a podal mi ruku.
"Doufám že se nebojíš." Pousmál se.
"Co když si masový vrah a já jedna z tvých obětí?" Oba jsme se zasmáli.
"Chci ti ukázat něco."

Na konci lesa stál opuštěný dům. Malý a vypadal že býval i útulný. Jenže jsem z něho cítila něco strašného. Něco, co mně donutilo sednout si a koukat. Houpačka před domem byla jako z amerického filmu. Na tu si Evan sednul a koukal na dům. V očích měl slzy.
"Co se tu stalo?" Věděla jsem že něco určitě. Byl to instinkt.
"Žil jsem tu s matkou a otcem. Otec hodně pil a věčně domu tahal všelijaký děvky z ulic. I kdyz byla máma doma.
Bylo mi 7 když se to stalo. Na tu noc nikdy nezapomenu."
Chytl se za hlavu a bylo vidět jak moc ho to ničí.
"Matka mně uložila do postele a šla pryč, byla jako hodinky a ten stereotyp se neustále opakoval.
Nemohl jsem usnout a tak jsem šel do ložnice. Matka ležela v postely. Její tělo jsem poznal ale její obličej byl jiný. Byl potřísněný od krve a neměla oči. Její nádherné hnědé oči byli pryč, místo nich tam byli jen černé díry.
Začal jsem plakat a myslel si že už nic horšího nepřijde.
Měl jsem sestru. Starší. Jmenovala se stejně jako ty. Denika.
Donutili mně koukat na to jak jí znásilňují. Několik dní v kuse.
Denika to nevydežela a zemřela. Už neměli koho mučit. Odešli a už jsem je nikdy neviděl. Jediné co mi po nich zůstalo jsou jizvy na těle i na duši."
Vyhrnul si svetr a záda měl celé pokryté jizvami.
"Otec byl jeden z těch co to udělali." Vydechl a plakal.
"Pak už jsem cestoval z děcáku do děcáku až se našla rodina která se mně ujala." Utřel si slzy a pousmál se na mně. Objala jsem ho.

[end flashback]