Rachel's desire (CZ)

Kapitola 12: London

Londýn. Nemohla jsem se dočkat, až do tohoto obrovského a překrásného města přijedu. Nemohla jsem se dočkat dneška, až bude Dvoru úplně nejblíž. Nemohla jsem uvěřit tomu, jak jsem zvládla takový dlouhý čas s Dawsonem v jednom tísněném prostor, ale zvládla jsem to. Měla bych se z tohohle města radovat, ale opak je pravdou. Město pokrývají zapadlé čtvrti a oblohu pokrývají tmavé mraky. Domy se skoro rozpadají a jen někteří lidé se snaží je vůbec opravovat. Právě jsem jednou takovou rozpadající se ulicí projížděla. Dívala jsem se z okénka ven na špinavý chodník. Bylo to nechutné. Odpad za odpadem. Kolem šla jedna žena, ve starším věku. Měla dlouhé bílé vlasy, které volně povlávaly kolem ní. Obličej měla pokrytý vráskami a oči, pod kterými se rýsovaly tmavé kruhy se na mě upřeně dívaly. Najednou se na chodníku zastavila i s taškou, kterou do nedávna nesla na ramenou a postavila si ji před sebe. Pozorovala mě stejně tak, jako já ji, když najednou na mě vykulila její modré oči, až jsem se lekla a utekla pohledem někam úplně jinam. Doufala jsem, že mě Dvůr nepřekvapí stejným způsobem, jako toto město. Ke královskému dvoru jsme se měli dostavit každou chvílí a mě se zcela ujalo napětí. 

×××

Kočár zastavil a já měla pocit, že snad nedokážu vyjít ven. Venku bylo stále zataženo, ale nevypadalo to na déšť. Byla jsem již zpět převlečena do normálních šatů, tak, jak se na každou dámu sluší. Dawson se na mě ušklíbl a nechal mě, abych vyšla z kočáru jako první. Spatřila jsem obrovský zámek, tak obrovský jsem v životě neviděla. Kolem se rozprostírala velká zahrada plná několika lidí. Všude to byl samý člověk, ženy v překrásných šatech a muži v dokonalých oblecích. 

Ale i mezitím davem jsem spatřila někoho, kdo mi byl již známý. Mezi nimi všemi jsem spatřila Beth v tu samou chvíli, co ona mě. Usmála se a vydala směrem k nám. Nejspíš hořela nadšením stejně tak, jako já a kladla si otázky jako kde jsme se tu mohli vzít a jsem si jistá, že byla v tuhle chvíli stejně šťastná jako já.

"Jak jste se tu ocitli?" promluvila s úsměvem jako vždy. 

"Dostali jsme pozvánku." Odpověděla jsem ji šťastně a všimla si, že se Dawson vydal s rukami v kapsách napřed. Jak neslušné. 

"Od koho?" usmála se a její krásné oči upřela na mě.

"Od králova bratrance." Zasmála jsem se a snad i štěstím povyskočila. 

"Páni!" málem štěstím pískla stejně tak, jako já.

"Kdy jste se poznali?" vyzvídala.

"Na stejném místě, jako jsem poznala tebe." Usmála jsem se. 

"To je ten," ukázala na mě a vykulila oči.

"Ano, ten." Zasmála jsem se. 

"Měla jsem ho poznat," zakroutila hlavou, "i když, není tu moc často."

"Nevíš, kde je teď?" 

"Myslím," otočila se, "že bude někde tamhle," ukázala na skupinku lidí u jedné z mnoha laviček,"je tam i s králem. Má zrovna svůj volný den, který věnuje bytím na zahradě." 

"Mohu je vyrušit?" zeptala jsem se a hleděla na skupinku, na kterou Beth ukázala. 

"Myslím, že ano." Pokrčila rameny. "Těm chlapům nebude vadit, když je vyruší krásná žena." Usmála se a já nato také. Přikývla jsem a dala se směrem k místu, kde stál můj milý Christian, když v tu chvíli jsem před sebou spatřila Dawsona s podivným úsměvem a růží v ruce. 

"Kde jste vzal tu růži?" 

"Je pro vás." Podal mi ji a já ji přijala. Byla červená, skoro rudá, jako krev. "Je z téhle zahrady." Pokrčil rameny. 

"A pak o sobě říkáte, že jste vychovaný." Zakroutila jsem hlavou. Nabídl mě rámě a já ho musela přijmout. Společně jsme se nějakým zázračným způsobem dostali ke zmiňované skupině. Povídali si tam muži i ženy, nejvíc jich bylo samozřejmě kolem krále. Každá šlechtična by byla asi poctěna tím, že může spatřit krále, některé o tom snily celý svůj život, ale já z toho nic zvláštního nepociťovala. V celém tom hloučku bylo na první pohled jasné, kdo je král. Měl krátké, hnědé vlasy učesané dokonale tak, jak se na pravého krále patří. Jeho !světlé! oči pozorovaly okolí a sem tam v nich šel vidět záblesk štěstí, když se zrovna smál nějakému z prapodivných vtipů jeho okolí. A jak jsem tak brouzdala mezi všemi lidmi, kteří zde stáli, spatřila jsem toho, kterého jsem hledala od samého začátku.

"Christiane!" promluvila jsem s úsměvem a on se ihned nato otočil. 

"Jsem rád, že vás ti vidím!" odstoupil od hloučku lidí blíže k nám. 

"My také." Odpověděla jsem rozzářená za mě i za Dawsona, který vedle mě pouze stál a jeho oči se upíraly na Christianův obličej. 

Nejraději bych zastavila čas a pouze se dívala do Christianovy milé tváře. Srdce se mi znovu rychle rozbušilo a já málem přestala vnímat svět kolem mě. 

"Co to je za vzácné hosty?" ozval se nějaký hlas a mě až po nějaké dlouhé době došlo, že promluvil král a všichni se tím pádem otočili směrem k nám. "Představ nás, Christiane." Pobídl ho král. 

"Tohle je Rachel a Aaron Dawsonovi. Markýz a markýza z hrabství Buckinghamshire." 

"Je mi ctí vás poznat," pokývl král. 

"Nám větší." Řekl Dawson a uklonil se. Já samozřejmě také. 

"Přijeli jste akorát včas na dnešní ples." Usmál se král. Jaký ples? Nesnáším je. Zrovna teď mi bylo líto, že jsme nevyjeli až dnes. 

"Na jaký ples, smím-li se zeptat?" zeptala jsem se. Doufat, že na  ten ples nebudeme muset jít bylo nemožné. A co já vím, na královském dvoře jsou plesy mnohem větší, než v normálních zámcích. 

"Na vaši počest." Skvělé, takže bychom se z toho plesu stejně nevyvlekli. 

"To nám je obrovská počest." Usmála jsem se sladce a podívala se na Dawsona. Čekala jsem, že nějak celý tenhle rozhovor přeruší a půjdeme se ubytovat. Jenže, ono to pokračovalo a dokonce to vypadalo, že se budeme muset připojit do skupiny lidí kolem krále. To, co mě zarazilo bylo to, že tu nikde nebyla královna. Nikdy jsem o ní nic neslyšela, ale někde tu být musela. Jenže kolem krále se ocitalo spoustu mladých dívek, které dychtivě toužily po jeho přízni, nebo se snad chtěly stát jeho milenkami či snad měly obrovský sen, že mají možnost stát se novou královnou. Ať už to bylo jakkoli, já tyhle davy nikdy neměla ráda. 

"Nechtěla by jste se tu projít?" vyrušil mě Christian. Konečně, právě on byl ten, kdo mě odsud zachránil. 

"S radostí." Řekla jsem usměvavě a odloučila se od hloučku lidí. Konečně jsem měla další možnost být s Christianem. Ovšem právě tady jsem cítila spoustu očí na mých zádech. Nikdy bych se nedivila, kdyby právě tady měla nejlepší kamarádka té druhé vrazit dýku do zad jen proto, že se na ní král díval více, než na tu druhou. Nenávist byla na tomto místě zcela jistě na denním pořádku. 

-

○ Konečně v Londýně :) Stane se tu dost podstatná část pro Rachel, ale nechci moc spoilerovat :D

○ Má PROSÍM někdo nějaký nápad na cast krále? Já prostě nemůžu nikoho vhodného vybrat... děkuju za všechny typy :)