Rachel's desire (CZ)

Kapitola 17: I've burning desire for you

Christian mě měl dnes dovést na to nejvíce čarovné místo. Stáli jsme na ne moc velké skále, mohla mít tak pár metrů. Pod námi bylo obrovské a překrásné jezero. Voda byla nádherně čistá, téměř se dalo vidět na dno. Všude kolem byli stromy a vzduch tu byl tak čistý, že bych tu nejraději strávila celý můj pobyt tady na Dvoře. 

"Jestli se ještě někdy do Londýna vrátím, první místo, které navštívím bude tohle." 

"Je to tu překrásné, ale to jste ještě nezažila to nejhlavnější." 

"A to co?" usmála jsem se na něj. 

"Skočte."

"Co prosím?" 

"Do té vody." 

"Ne, vždyť bych se zabila." Zakroutila jsem hlavou. 

"Ne, věřte mi. Nic se vám nestane." 

"Asi to necháme na jindy."

"Umíte plavat?" 

"Ano, jistěže ano." 

"Tak vidíte." Usmál se. "Není to vůbec moc vysoko."

"Myslím, že ty šaty by mě stáhly dolů."

"Tak si sundejte tu nejtěžší část s tou obrovskou sukní." 

"Nemyslím si, že-"

"Musíte to zkusit. Společně?" Vzal mě za ruku a přešel se mnou ke konci skály. "Sundejte si ale boty." 

"Christiane, já-"

"Bude to skvělé." Usmál se na  mě. 

"Dobře." Vydechla jsem. "Zkusím to, ale jestli-"

"Nic se nestane." 

"Fajn." Sundala jsem si boty a stoupla si více ke kraji. "Společně." 

Přešel ke mně blíž a objal mě. "Společně." 

Skočili jsme. Spadli jsme do studené vody, na malou chvíli se ponořili a pak se ocitli zase na hladině.

"Christiane!" vykřikla jsem. 

"Držím vás." Usmíval se. "Nic se vám nestane." 

"Bylo to úžasné!" zakřičela jsem. "Vy tohle děláte často?" 

"Docela jsem si tohle jezero přivlastnil." 

"Teď mě nějak dostaňte zpátky na souš." 

"Hned to bude." 

Společně jsme doplavali, nebo spíš nějakým zvláštním způsobem se dostali na souš. Lehla jsem si na písek, který obklopoval vodu. 

"S těmi šaty mi budete muset pomoct." Řekla jsem, když jsem pozorovala mraky na obloze. "Ani byste nevěřil, jak může být složité sundat a nandat si korzet." Posadila jsem se. Díval se na mě a usmíval. 

♦♦♦

Šaty jsem pohodila kousek od nás. Stála jsem tam jen v košili, kterou jsem každý den nosila pod šaty. Vyšla jsem znovu na skalku, ze které jsme skákali. 

Skočila jsem do vody a Christian za mnou. Celou dobu jsme tam spolu plavali, skákali, plavali a strašně moc se smáli. Opravdu nikdy bych si nemyslela, že po té nechtěné svatbě budu zase šťastná. Tolik moc jsem snad nikdy ani nebyla. 

Právě jsme dohráli vodní bitvu, která byla vlastně spíš jen o tom, kdo na koho vycáká víc vody a byli jsme tak moc blízko u sebe. Moc. Hleděli jsme si z očí do očí, najednou, jakoby se zastavil čas.