Rachel's desire (CZ)

Kapitola 14: I want you

Tanec skončil. Král se uklonil a já též. Chtěla jsem pryč, na druhou stranu místnosti, ale ples byl teprve na začátku a kdoví, kolik tanců mě ještě čekalo. Vrátila jsem se ke skupince, kde jsme původně byli. A pak jsem se usmála, protože jsem spatřila ten nejmilejší obličej. Christian. A zachránil mě, dnes už podruhé. S úsměvem jsem přijala jeho nabídku k tanci. A už jsem se rozhodla, že k skupině kolem krále se dnes nevrátím. 

"Vždycky mě zachraňujete z té nudné společnosti." Usmála jsem se.

"Už je to taková moje povinnost." Odpověděl s úsměvem. 

"Jak dlouho tu budete?" zeptala jsem se v průběhu tance. 

"Asi týden. A vy?" obrátil se ke mně. 

"Tak dlouho jako vy." Usmála jsem se. 

"To je skvělé." Usmál se. "Mohli bychom se i projet po okolí, ukázal bych vám tu tolik kouzelných míst a ten nejkrásnější obchod v Londýně." Zaradoval se. "Pokud tedy budete chtít." 

"Určitě, moc ráda," přikývla jsem, "mohli bychom začít už zítra," usmála jsem se, "pokud by to šlo." 

"Samozřejmě." Proč, proč, proč tenhle tanec končí tím, že jsou naše obličeje tak blízko a na mě musí vyset tolik pohledů, ne jenom ten Christianův. Pomalu jsem se začala vracet do reality, ale tančila jsem s Christianem pořád dokola, pořád, pořád, pořád, jak moc jsme jenom mohli. 

-

Byla jsem unavená, divila jsem se sama sobě, že jsem zvládla zatančit si tolikrát. 

"Půjdu spát." Oznámila jsem Christianovi. "Opravdu se moc divím, jestli nejste tak unavený, jako já." Zasmála jsem se. 

"Mohl bych vás doprovodit."

"Dobře." Přikývla jsem radostně. "Hned jsem zpět." Usmála jsem se a přešla ke králi. Pořád kolem něj byli ti samí lidé. I můj manžel, který mě celou dobu propaloval pohledem. 

"Výsosti," uklonila jsem se, "jsem velmi poctěna, že jsem se mohla zúčastnit něčeho tak velkolepého." Usmála jsem se. "Nyní mě ale budete již muset omluvit." Obrátila jsem se k Dawsonovi. "A vám, můj pane," uklonila jsem se podruhé, "děkuji, že jste byl skvělým společníkem a věrným tanečníkem." Ušklíbla jsem se ironicky a odešla. Nemohla jsem se dočkat, až se konečně položím do pohodlné postele. 

Přijala jsem Christianovo rámě a společně s ním došla až k mému pokoji. Celou cestu jsme si povídali, připadala jsem si, jako by byl Christian ten nejvěrnější společník a já ho znala už celá léta. 

"Už se budeme muset rozloučit." Povzdechla jsem. "Ale zítra mě vezmete na projížďku." Ukázala jsem na něj s úsměvem. 

"Určitě." Přikývl a zopakoval úsměv. Naposledy jsem se s ním rozloučila a vklouzla do svého pokoje. Když jsem zamířila do koupelny, zjistila jsem, že je již připravená. Úžasné. Vrátila jsem se do ložnice, původně jsem si chtěla dojít pro noční košili, jenže mě překvapilo to, co jsem spatřila natolik, že jsem zapomněla, jakou aktivitu jsem právě chtěla vykonat. 

"Jak jste se sem dostal?" vydechla jsem a podívala se na krále, který stál kousek od zdi. 

"Tajné chodby jsou po celém zámku a vedou do několika pokojů." Pokrčil rameny. 

"A mohu se otázat, co zde děláte? Chtěla jsem se vykoupat a jít spát." 
"Nepočká to?" 

"Co je tak důležitého, že bych měla přehodnotit mé plány?"